Naopak je to velmi zajímavý článek.
Jsou takoví lidé. Milují celým svým srdcem a mnohdy na svůj úkor. Chybí jim nejspíše vzrušení.. vyhledávají muže, kteří o ně projeví zájem, ale musí mít jiskru, nelze s nimi manipulovat.. Ví, že je nikdy nebudou mít úplně a přesto jsou ochotny darovat jim své srdce, i skrytě..
Článek se mýlí akorát v tom, že těmto lidem ve skutečnosti opravdu víc záleží na druhých, než na sama sobě.. anebo možná je to půl na půl.. nevím.. ale určitě se to nedá jen tak ovlivnit.. ta touha to zažít, okusit je obrovská.. asi něco jako když si kuřák musí zapálit svou cigaretu.. proto je to i velmi nebezpečné.. sami sebe totiž vystavují velkému riziku a to nejen tomu citovému. Kdo ví.. děkuji autorce článku za námět..
V okolí znám několik žen se zvláštním chováním, které podivně mluví a oblékají. Většinou nikomu neškodí. Často jsou to starší ženy, které mají spoustu volného času a nevynikají pilností. Nemají manžela ani děti, protože s obojím by byla spojená námaha a odříkání a to je to poslední, co by chtěly. I když si nalhávají, že kdyby... Nemyslím s však, že by trpěly duševní úchylkou, která je potřeba léčit.
Článek dává podivné ničím nepodložené příklady z dějin.Co má např. princ Rudolf společného s nevyrovnanými ženami? Proč článek předkládá slova o slabším a silnějším pohlaví? Opsal snad autor článek ze 70. let?
Vážená paní,
článek jsem samozřejmě neopsal z minulosti. Myslím,že pečlivějšímu čtenáři je jasné,že milenka prince "milovala příliš mnoho"a
proto svolila k tomu,aby jí Rudolf zavraždil.Mimochodem jeho eskapády s nevyrovnanými ženami byly pověstné.
Osamělé starší ženy -podobně jako každý jiný člověk mohou ale rozhodně nemusí trpět duševní odchylkou.Zastáncům či zastánkyním striktní gender korektnosti jazyka se omlouvám.Obě charakteristiky reflektují rozdíl v tělesné síle. Ten se opět potvdil na OH.Pokud jde o psychickou odolnost jsou ženy mnohdy silnější než muži. Kupodivu to
mnohdy platí i pro dámy jež milují příliš mnoho.Zvládnou vše - jen ne svého miláčka.
Tento článek přesně pojednává o mojí matce. Až na některé maličkosti to sedí. Bohužel, i ta závislost se objevila. Ona je přesně ten typ " promiň, že žiju". Už dlouho jí se sestrou přemlouváme, aby se s vým životem naložila jinak, ale je to marné. Můj otec je bezcitný a sobecký jedinec a ona ho obskakuje a rozmazluje na úkor všech. Hlavně na svůj vlastní. Je hrozné se na to dívat, ale pokud nebude chtít ona sama, nezmůžeme nic. A otec jí samozřejmě využívá, co to dá. Škoda. Nemyslím si, že by neměla být na co ve svém životě hrdá.
děkuji za článek, který z mých zkušeností se jeví jako absolutně pravdivý. Divný muž je pro mě jako když feťákovi zamáváte před očima pytlíkem s drogou opravdu nepřeháním, nespím, nejím, nemyslím na svůj život, jemi ukradený jen chci to jedno a jsem ochotna se obětovat. Vím že ten člověk se nikdy nezmění (už jich bylo mnoho) a i přesto mám výdrž a když něco řekne, úplně mě zmate, protože mám tendenci chápat jeho názor jako přednostní, i když to třeba vůbec nedává smysl a pak si to vyčítám, že ho musím pochopit, i když sobce pochopit je těžké, zvláště, když jste na druhé straně barikády. Můj život vypadá úplně obyčejně ale já ho nevnímám, pořád jen přemýšlím co by se dalo udělat abych přežila vztah nebo jak to mám zvládnout bez vztahu. Chodím k psychologům ale zatím mi vůbec nepomáhají. Já se snažím ze všech sil abych se vyléčila ale jak článěk pojednává...na druhém konci mě čeká další peklo..prázdnota, deprese, beznaděj, nenávist vůči všemu živému. Snažím se najít cestu v umění, přírodě, seberozvoji a vážít si toho. Dělám si blog, videokanál, skládám písničky. Jsem ráda za každý den kdy mi není naprosto špatně ze zamilovanosti (podle mě absťák ale nikdy jsem o tom žádné informace nenašla). Pořád čtu cokoliv co je na téma psychopati, poruchy, sebevědomí...prostě cokoli jen aby mě to udrželo ve střehu před dalšími těmi jak píšete zvířaty. Ty si přitahuji tak dobře, že ani netuším jak to dělám. Bohužel, i když jsem mladá vím, že u mě rodina nehrozí...normální muži jsou mi odporní, moje sexualita je nezdravá, děti...to už ani neřeším a navíc ještě mám rozštěp takže každé dvě hodiny si myslím opak toho než jsem si myslela. Jsem opravdu ráda za tento článek i když je napsaný tak hezky nadlehčeně a já mám bohužel úplně jiné pocity, ale je úžasné když máte pocit že vám někdo rozumí, protože mám pocit že to nikdo nechápe a že si bohužel pomoci mohu jenom sama což je ale skoro nadlidský úkol
nevím jak u jiných žen ale u mě není pravda, že čekám že se ti muži změní, mám jen dojem že už jen to že jsem s nimi ve vztahu, nebo že jsou třeba jen zlí je něco úžasného za co stojí se nechat obětovat. Mí rodiče mě ignorovali a věřte že takový člověk je rád když ho chlap třebas zbije, protože mu to přijde úžasné, protože to v dětství neměl, že ho někdo měl tak rád, že se na něho rozhněval...