Paragraf 354 trestního zákoníku vymezuje trestný čin „nebezpečné pronásledování“, který zná většina lidí spíš pod anglickým označením „stalking“. Ačkoliv je asi starý jako lidstvo samo, ochránci práva všude na světě mu začínají věnovat pozornost až v poslední době. Myšlení a pohnutky stalkerů jsou oproti duševním pochodům jiných zločinců zatím málo prozkoumány. Co vede lidi, aby si vyhlédli oběť, kterou pak pronásledují, pozorují, neustále jí píšou, ať už pomocí elektronických prostředků nebo klasickou poštou?
Někteří stalkeři posílají objektům svého zájmu dárky. Mohou je ale i zastrašovat, ničit jejich majetek, případně ohrožovat domácí mazlíčky. Motivem může být jak láska a snaha navázat milostný vztah, tak nenávist. S nějakou formou nebezpečného pronásledování se během svého života setkají dvě až osm procent všech lidí. Jeho první popisy jsou známy už z osmnáctého století. Za našich časů se mu věnuje víc pozornosti asi proto, že máme spoustu komunikačních a jiných prostředků, které jsou pro stalkery ideální.
Přečtěte si: Facebook jako nástroj pomsty
Podle psychologů spouští nebezpečné pronásledování osobnost stalkera, nikoliv jeho oběti. Populární je názor, podle nějž mají pachatelé problém s tzv. nejistou vazbou. Nejsou schopni se vyrovnat se závislostí ve vztazích k lidem. Je to koncept, k jehož popisu nejvíc přispěli Brit John Bowlby a Kanaďanka Mary Ainsworthová. Nejistá vazba vzniká v raném dětství, když si matka buď dost nevšímá svého dítěte, nebo si ho někdy všímá a někdy ne. Měla by být celoživotní a obtížně ovlivnitelná.
Ženy stalkerky
Je-li řeč o stalkerovi, představí si většina lidí muže. Ženy stalkerky je však možno potkat také. O jejich myšlení se toho ví jen velmi málo. Podle některých názorů jsou v pronásledování systematičtější. Je možné, že je k němu vedou odlišné důvody. Nedávno podnikli tři američtí výzkumníci, J. Reid Meloy, Kris Mohandie a Mila Greenová, šetření zaměřené na ženy stalkerky. Ze vzorku kriminálních záznamů 1005 stalkerů, který měli k dispozici, bylo žen 143, tedy asi čtrnáct procent. Od mužských pronásledovatelů se skutečně v mnohém lišily.
Čtěte také: Sexuální delikty páchají i ženy
Oproti mužům mají ženy větší sklon pronásledovat celebrity (49 vs. 23 procent), naopak méně často si vybírají své bývalé partnery (19 oproti 43 procentům). Kontext pronásledování je u žen víc veřejný. Častěji posílají dopisy, faxy a dárky, ale méně často se snaží o osobní kontakt s objektem stalkingu. Daleko vzácněji se snaží vloupat do jeho nebo jejího bytu. Oproti mužským stalkerům je víc ženských stalkerek homosexuálně orientováno (36 vůči 14 procentům). Méně z nich má záznam v trestním rejstříku a bylo někdy ve vězení.
Pro kriminalisty je nejdůležitější odhadnout, jak se stalker bude chovat. Zajímá je, do jaké míry hrozí, jestli přistoupí k násilí na své oběti, jejích blízkých, majetku nebo domácích zvířatech. Pohlaví stalkera je v tomto ohledu užitečné. První krok k násilí bývají většinou výhružky. Ženy se k nim oproti mužům uchylují méně často (37 procent oproti 63). Častěji se ale nezaměřují jen na samotnou oběť, ale i na její rodinu, nebo vyhrožují, že ublíží samy sobě. Pokud se k násilí uchýlí, bývá oproti mužům promyšlenější, cílevědomější a lépe naplánované. Muži mají sklon k násilí v afektu.
Stalo se: Pořád mi volá. Je to stalking?
Stalking v Česku
Policie ČR vyšetřovala za minulý rok 288 případů nebezpečného pronásledování: Objasnila jich 232, tady osmdesát a půl procenta. Pro srovnání, vražd bylo za uplynulé období 68, úspěšnost vyšetřování byl zhruba stejná. Případů znásilnění bylo 262. Objasnit se podařilo zhruba šedesát procent.
Čtěte dále: Znásilnění nemá jízdní řád
Stalking je tedy častý přečin, ačkoliv srovnání třeba s vloupáními, kterých se ročně odehraje okolo pětadvaceti tisíc, nesnese. Může potkat i vás. Co dělat, pokud narazíte na stalkera, ať už ženu či muže? Základní rady poskytuje občanské sdružení Bílý kruh bezpečí (www.bkb.cz).
Sdružení provozuje na telefonním čísle 257 317 110 nonstop linku, na kterou se můžete kdykoliv obrátit. První rada, pokud se s nebezpečným pronásledováním setkáte, zní: řekněte to někomu. Vaši spolupracovníci, manželé či manželky to určitě pochopí a pomohou vám. Neváhejte podat trestní oznámení. Abyste uspěli, shromažďujte důkazy, a ukládejte je na nějaké bezpečné místo. Může jít o dopisy, e-maily, dárky, SMS zprávy, a podobně. Zničený majetek nebo případná zranění foťte. Změňte svoje zvyky. Mluvte o nich jen s důvěryhodnými osobami.
Pronásledování je řešitelné. Kontaktujete-li odborníka, dokáže odhadnout, jak velké nebezpečí vám hrozí a pomoci s dalším postupem. Nemusíte se bát, právo je na vaší straně.
Zdroje a odkazy:
http://www.bkb.cz/redaction.php?action=showRedaction&id_categoryNode=292
http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/casopisy/kriminalistika/2004/0404/cirtkova_info.html
http://dx.doi.org/10.1002/bsl.976
http://www.policie.cz/clanek/statisticke-prehledy-kriminality-516950.aspx
ČLÁNKY DO MAILU