Názor k článku Žiju single. A baví mě to od JD - Zdravá fungující rodina je určitě víc, než samotářský...

Zdravá fungující rodina je určitě víc, než samotářský život. Sám jsem single. Tedy byl jsem (podle zde zveřejněných kritérií). Už je mi přes 40. Zpočátku jsem nevěděl jak na seznamování. Dnes už se ani nesnažím. Jak praví jedna lidová moudrost, chlap se má oženit dokud nemá rozum.:-) Časem jsem přestal věřit na ženské, s nimiž se dá normálně žít. Tak jsem se oženil s prací.

V podobných debatách se skoro vždy porovnává prospěšnost rodiny versus singlů jen na základě toho, že rodina dá společnosti děti, které zajistí starším lidem důchod. I bezdětné rodiny jsou stavěny na úroveň singles. To je ovšem nesmyslné srovnávání. Je snad prospěšnější chlap, který se oženil, zplodil několik harantů, které není schopen vychovávat než single, který si pořídí nemanželské děti a platí na ně alimenty? V čem se liší single bohém od ženatého ožraly? A co potom srovnání takovýchto otců se singlem, který si neužívá neřestí, ale práce. Někteří dokonce zaměstnávají ty otce, kteří by jinak byli na pracáku a umožňují jiným, aby na založení rodiny mohli vůbec myslet. Ono udržet v tom dnešním bláznivém tempu života dobrou práci nebo firmu a současně rodinu není žádná sranda. Na to zdaleka každý nemá.

Není nutné, dokonce ani vhodné, abychom všichni plodili děti. Až zase přijde baby-boom, politici možná vymyslí, že bychom měli být všichni zedníci, aby bylo dost bytů. Teď máme být všichni manželé, protože mají díru v důchodové kase. Což takhle dělat každý to, co nejlépe umí? Společnost nevymře. Jde spíš o to, aby se nepřemnožila. Země není nafukovací a zdroje ubývají. Hlavně nezastavěná plocha a pitná voda.

Myslím, že výskyt singles (zejména těch nedobrovolných) je přímo úměrný tempu s jakým se společnost honí za ziskem a „vyšší životní úrovní“. Je to přirozený regulační prvek.