Jedním z nejznámějších fyzikálních zákonů je zákon o zachování energie, který zjednodušeně řečeno konstatuje, že energii nelze vyrobit ani zničit, pouze přeměnit na jiný druh energie. Jiným zákonem, který se uplatňuje v přírodě i v celém vesmíru, je princip rovnováhy. Třebaže si to neuvědomujeme, velmi podobné zákony se široce uplatňují i v našem každodenním životě.
Zákon o výměně energií
Náš život je v podstatě o tom, že vydáváme určitou energii a očekáváme, že se jen tak nerozplyne někde ve vesmíru, nýbrž že se k nám vrátí v podobě, o kterou usilujeme.
Každý okamžik života v sobě obsahuje určitou touhu, popud, který hledá naplnění. Tato touha nejprve v rychlosti projde mravním úsudkem svědomí, a dostane-li zelenou, hledá vhodný čin, který by ji přivedl k svému naplnění, a životní kontext, který by tomu přál.
Náš život spočívá v neustálé interakci mezi naším vnitřním životem a externím světem. Na každou naši touhu, kterou projevíme vůči světu, nám svět nabídne svou odpověď, a současně projeví své potřeby vůči nám. Život je jakousi neustálou výměnou tužeb, činů a odpovědí, které proudí od jedince k jeho širšímu životnímu prostředí. Navenek promítneme určité chování, kterému se záhy dostane patřičné odpovědi.
Akce – reakce neboli otevřené a uzavřené kruhy
Tento mechanismus akce – reakce může vyústit ve dvojí výsledek: v naplnění nebo frustraci.
Naplnění znamená takový výsledek, který uspokojí všechny zúčastněné strany, nevytváří již další napětí a nezůstává po něm žádná zbytková energie.
Když pomůžete mamince s kočárkem do trolejbusu a ona vám vděčně poděkuje, kruh je uzavřen. Ohleduplný člověk vynaložil určitou energii, byť slabou, a tak otevřel kruh. Maminka řekla „díky“ a k tomuto vyjádření vděčnosti projevila opět jenom nepatrnou energii, kterou kruh uzavřela.
Rozšíření kruhu naopak znamená, že dialog mezi činem a odpovědí nevedl k uzavření kruhu a uvolnění energie, nýbrž vyvolává další akce a reakce. Partnerská hádka, urážka, pěst do břicha, setkání s podvodníkem, to vše v nás zanechává množství zbytkové energie. Každý bližší mezilidský vztah vytváří spoustu otevřených i uzavřených kruhů.
Přečtěte si: Zvoní u vašich rodičů podvodník?
Psychika každého člověka touží po zachování energie. Přeje si, aby naše vydaná energie přinesla žádoucí efekt a byla nám vrácena, aby všechny otevřené kruhy byly uzavřeny a výsledkem byla rovnováha.
Dáte-li někomu dárek a nedostanete zpátky ani poděkování, kruh zůstává otevřen; příjemce jej neuzavřel. Když se nad něčím rozčilujete, křičíte na někoho, a on jen nevšímavě pokrčí rameny, veškeré vaší intenzivní energii se vrátí nazpět jen lhostejný pohled, začnete pociťovat vyčerpání a vychýlení z rovnováhy. Vyhrocenou ukázkou tohoto jevu bývá syndrom vyhoření.
Syndrom vyhoření
Syndrom vyhoření je výsledek procesu, v němž lidé velmi intenzívně zaujatí určitým úkolem nebo ideou ztrácejí své nadšení.
Jedná se o prožitek vyčerpání, který se vyskytuje zvláště u profesí zaměřených na práci s lidmi nebo aspoň obsahujících kontakt s lidmi a závislost na jejich hodnocení.
Při výkonu těchto pomáhajících profesí nejsou opečovávané osoby schopny obětavému pečovateli odpovídajícím způsobem odpovědět na jeho vydanou energii. Proto lidé, kteří se podobnému poslání věnují delší dobu, se musejí dobíjet jinde – v náboženské víře, mezi dobrými přáteli, u partnera – nechtějí-li vyhořet.
K tématu: Hrozí vám syndrom vyhoření?
Zákon rovnováhy a naše jednání
Jak by měl člověka jednat, aby byl v souladu s těmito zákony?
Je-li příjemcem energie, měl by se naučit ji vracet a uzavírat tak kruhy. Platí to i v maličkostech. Někdo vás o něco požádá? Pokud je jeho žádost rozumná a nemáte žádný zvláštní důvod ji odmítnout, dejte mu, co chce. Stěžují si staří lidé, že je nezdravíte? Tak je pěkně hlasitě pozdravte. Dává vám vaše dítě najevo, že chce pochválit? Pochvalte jej, pokud je za co. A co když vás někdo o něco požádá a vy mu to nechcete dát? I zde by vaše odpověď, byť negativní, měla obsahovat podobné množství energie, jakou projevil žadatel vůči vám. Tedy žádné únikové způsoby, jako nechat se zapřít a nezvedat telefony, neodpovídat na e-maily, ale říci „ne“, a to s podobným důrazem, s jakým byla pronesena žádost. Tímto způsobem ušetříte své okolí mnoha zbytečných frustrací.
Pokud jste tím, kdo energii vydává a nedosahuje odpovídajícího účinku, není na škodu zvážit, zdali by nebylo lepší projekt ukončit.
Jeden můj kamarád nedávno přišel o většinu svých peněz investováním na burze. Nedržel se totiž zcela prostého burzovního pravidla: okamžitě se zbavit akcií, jejichž hodnota poklesne o víc než 10 %. Znal tuto zásadu, ale emoce převládly; nedokázal se rychle zbavit něčeho, do čeho něco investoval. A co třeba když vás někdo ve vztahu zklame? Možná lze toto zklamání přirovnat ke snížení hodnoty právě o 10 %. A stane-li se to podruhé, jak asi dopadne další investování do podobného vztahu?
Čtěte dále: Čas je nepřítel sexu, ale ne milování
Jak je to s karmou?
Rovnováhu hledá naše psychika ještě jedním způsobem.
Když se řekne „karma“, představí si většina lidí jakýsi zákon vyrovnání plateb. Podobný zákon, který nás má uvést do rovnováhy, zcela jistě existuje, ale určitě neznamená, že zakoušíme určitou životní zkušenost jako platbu za jiný čin v minulosti.
K této rovnováze dochází tak, že k sobě přitáhneme takovou životní zkušenost, kterou potřebujeme k tomu, abychom se naučili, co ještě neznáme. V článku Jaké lidi přitahujete se dočtete, že k sobě přitahujeme takové typy lidí, které představují určitý náš aspekt, který v sobě popíráme.
Tentýž mechanismus platí i pro životní zkušenosti: pokud v sobě držíme něco, čemu není umožněno volné vyjádření, ale je to popíráno, potom k sobě přitáhneme něco, co popíranou vlastnost reflektuje. Opět se jedná proces, který usiluje o rovnováhu a uvolnění zablokované energie našeho popíraného aspektu. Blokovaná energie k sobě přitahuje reflektující zkušenost, která má spustit proces jejího uvolnění a odstranit blokující odsuzování. Blokujícího odsuzování se totiž nejlépe zbavíme tím, že si popíranou skutečnost sami prožijeme.
Je užitečné si uvědomit, že pokud spustíme a uvolníme toto popírání, nebude už zapotřebí, abychom k sobě přitahovali nepříjemnosti. Nepříjemnosti, potíže a problémy k nám nesesílá Bůh jako trest za naše špatné skutky. Nepříjemnosti jsou k nám přitahovány jako odpověď na to, co popíráme nebo odsuzujeme. To, co zkušenosti dodává nepříjemné zabarvení, je právě toto popírání.
ČLÁNKY DO MAILU