Názory k článku Život a jeho zákony

Dovolím si doplnit, ač předem nevylučuji nesouhlas, že jednou z možností, jak uzavřít kruh nebo spíše jej nedovolit otevřít, je odpuštění. Představuji si takové odpuštění jako uvědomělé a upřímné vyrovnání se s nepříjemností, která mě postihla, která na mě nějak zapůsobila takovým způsobem, že si uvědomím:

- Ten, kdo to vyslal, to jinak neumí, nevědomky nebo možná schválně udělal botu, kterou jsem pochopil a dokážu se nad ni povznést. Je to projev jeho omezenosti, nízkosti. Přece mi taková hloupost neublíží...

- Nebudu usilovat o to, abych to původci přímo či jiným způsobem vrátil/oplatil. To mi nepřísluší. Kdyby ano, mohu čekat, že se mi to znovu vrátí (pravděpodobně silněji) a z kruhu se stane spirála. Včas to tedy raději přetnu, přeruším.

- Když toto pochopím a přijmu, odvrátím to (negativní působení, energii, jak praví autor) od sebe, rozpustím to, vydechnu, zbavím se toho (jak je komu libo a jak tomu chcete říkat), proto pomine nutnost kruh uzavírat a případné uzavření se týká jen původce oné nepěknosti.

- To, zda se ten skutek rozplyne nebo možná obrátí proti svému původci, nebudu rozebírat, to nechám na případné vyšší moci či zákonech (vesmíru, přírody, Boha -- opět jak kdo chce), do nichž nemám co mluvit. Spíše tomu protivníkovi popřeji vše dobré.

Vím, je to nesnadné a málokdo to umí, patří to však zkoušet a když se to podaří, zůstane jen velmi příjemný pocit a uvolnění. To stojí za to. O tom, jak je to nesnadné a jak málo lidí to umí, svědčí i stav současného světa, lidí a vztahů. Takové zákony fungují, ať si to připouštíme nebo je odmítáme. Však na to jednou přijdeme, byť to může trvat déle.

Pohoda, hezký den

Spíše bych řekl, že si navzájem neodporujeme, jen se doplňujeme. Vy píšete, jak to asi funguje, zatímco já jsem psal, jak je žádoucí, aby se člověk choval, aby se z kruhu dluhu osvobodil. Přece ale se v jedné věci neshodujeme:

Nesedí mi váš výrok, že pachatel vyrovná dluh (své provinění) poskytnutím dobra oběti. Myslím, že tím dobrým činem způsobí "dobrou" karmu, která už je však nová, samostatná, nedá se sama osobně s tím prvním (špatným) činem neutralizovat. (Nechci ovšem, aby to bylo pochopeno, jako že takový způsob odmítám -- nikoli, právě naopak, podporuji konání a šíření dobra.) Moje vysvětlení je takové:

Odpuštění opravdu zřejmě neanuluje karmický vztah (to snad nejde ani žádným jiným způsobem), nicméně jej ode mě odvrací, osvobozuje mě od něj a nebude mě tedy v budoucnosti více zatěžovat. A jak je na tom pachatel? Ten se svého provinění zbaví teprve tehdy, jakmile sám pochopí, že to, co provedl, bylo špatně, lituje toho a požádá oběť o odpuštění. Neboli se dostáváme k tomu, že se nakonec v něčem shodneme:) K tomu, aby se pachatel rozhodl prokázat oběti dobro (podle vás k vyrovnání dluhu), musí nejprve pochopit svou chybu, projevit lítost a požádat oběť o odpuštění. Nedovedu si představit, že by bez těchto tří předpokladů šel páchat nějaké dobro, kterým by předchozí zlý čin chtěl vyrovnat. A navíc jako pochopivší a odpustivší oběť nebudu čekat do té doby, než se pachatel poučí a udělá kroky k tomu, aby ten karmický vztah od sebe odvrátil (aby se z něj osvobodil). To by mohlo trvat hodně dlouho -- bereme-li v úvahu lineární plynutí času spojeného s naším hmotným životem. A ještě něco: Do té doby, než to pachatel pochopí a rozhodne se tu věc v sobě uzavřít a odpoutat se od toho, bude okolnostmi nucen se k tomu vracet, aby se poučil a s tím činem vyrovnal. Nebude to už ale jeho bývalá oběť, kdo bude nástrojem jeho poučení (pravděpodobně velmi podobné události, která se stane pachateli). Pro tu už tento vztah skončil. Nikdo a nic ji nemůže nutit k tomu, aby se do něj vracela.

Dost už radši. Moc nechybí k tomu, abych se pořádně zamotal a bylo by to stejně už nad rámec a mimo téma původního článku (už včil trochu je) -- a zřejmě to patří jinam, než na tento server. Půjdu raději dělat něco "přízemně" užitečného.

Pohoda, hezký den