Podle analýzy dvanácti tisíc klíšťat, která proběhla v laboratoři Protean, je každý čtvrtý zkoumaný parazit přenašečem některé ze závažných infekčních nemocí. Nejčastěji se u klíšťat vyskytovala lymeská borrelióza. Každé dvanácté klíště pozitivní na borelie bylo přitom přenašečem ještě dalšího patogenu.
Zejména po návštěvě lesa nebo nesečených luk je tak na místě důkladná kontrola, a to i když jste použili repelent. Klíšťat je všude nepočítaně, a to doslova. „Pro zjištění alespoň přibližného počtu klíšťat by musely být dlouhodobě prováděny masivní sběry v různých lokalitách, a v těch se výskyt velice liší, takže to nejde odhadnout. Obecně je nejvyšší výskyt v nížinách v okolí vodních toků,“ říká Miroslava Burýšková, vedoucí laboratoře Protean. Ale nevyhýbají se ani zahradám. Kdo je tam zlikviduje? Jak dlouho trvá jejich vývoj? A saje kluk, nebo holka?
Klíště není jen jedno, známe přes šest set druhů
Klíště je parazit a parazity obvykle nemá nikdo rád. Zejména, když se rychle množí, když jejich populaci dokážeme jen minimálně snižovat, a když navíc přenášejí těžko léčitelné nemoci. Na předních pozicích neoblíbených parazitů si pomalu leze klíště. Cizopasník patřící mezi roztoče, vývojově velmi blízký pavoukům.
Klíšťat existuje na šest set padesát druhů, přičemž u nás je nerozšířenější klíště obecné. Respekt nebudí velikostí, ale svou mocí. Samička dokáže naklást dva a půl až čtyři tisíce vajíček, z nich se následně vyvine šestinohá, ani ne milimetr velká larva, která jako své první hostitele vyhledává drobná zvířata, a někdy si troufne i na člověka. A to přesto, že nás nevidí; larva ani klíště-dospělec totiž nemá oči. Na prvním páru nohou má tzv. Hallerův orgán, což je jakási jamka, jíž vnímá rozdíly teplot („Ha, 35,8–37,3 °C, to bude člověk!“) a koncentraci oxidu uhličitého („Ha, dýchá – vydechuje zde živý organismus!“).
Jelikož ale larva není dobře vidět, je téměř průhledná, tak si jejího přisátí člověk nemusí vůbec všimnout. Jedině až po napití. „Napitá larva vypadá jako kulatá špendlíková hlavička a často je považována za stroupek. Snadno ji seškrábneme nebo oholíme, aniž jsme ji postřehli, což vede k případům onemocnění boreliózou takzvaně bez klíštěte,“ píše se na webu kliste.cz.
Samce od samice pozná i laik
Pokud larva klíštěte není odstraněna, postupuje dál svým vývojovým stadiem, metamorfózou se promění v osminohou nymfu, která už je okem dobře patrná, je tmavé barvy a měří až jeden a půl milimetru. Tehdy už zkušeně čeká na svou „velkou kořist“, kterou bývá velmi často člověk. Když se u něj dostatečně napije (možná ho i nakazí infekčním virovým onemocněním) a nezhyne zalepená v izolepě, odpadne a prochází finální metamorfózou. Mění se v dospělce – v samici či samce. „Jako u většiny přírodních druhů to bude ‚v zájmu zachování rodu‘, přibližně půl na půl,“ říká k přeměně larvy v dospělce Miroslava Burýšková. Samičku poznáte podle hnědého štítu za hlavou, samec je celý tmavý, až černý.
V tuto chvíli, do níž se klíště dostane klidně až po dvou či třech letech, už je schopno reprodukce. Úlohou samce je výhradně oplodnění samičky, samec už krev nesaje. Samička po oplodnění ještě zhruba týden saje krev, následně naklade až čtyři tisíce vajíček a zahyne.
I klíště má nepřátele
Pokud vás toto číslo děsí, vězte, že ne všechny nymfy či larvy se dožijí stadia dospělce schopného rozmnožování. Podle Miroslavy Burýškové hodně záleží na okolnostech, zejména na počasí a (ne)přítomnosti hrabavých ptáků. Právě oni jsou totiž vedle suchého a horkého počasí a částečně také dlouhotrvajících silných mrazů skvělými regulátory počtu klíšťat.
Na klíšťatech si také rádi pochutnávají bažanti, brouci, pavouci i mravenci, a to zejména poté, co napitá odpadnou ze svého hostitele. Jako svou kořist je mají v oblibě i žáby a ještěrky.
Odborná spolupráce:
Ing. Miroslava Burýšková, PhD.
Vedoucí laboratoře Protean. Vystudovala VŠCHT v Praze, pracovala v SÚKL v oddělení mikrobiologie a poté jako odborný asistent v molekulárně-biologických laboratořích v USA a v Německu, kde absolvovala doktorské studium. V ČR se zabývá analýzami klíšťat a vývojem molekulárně biologické diagnostiky.
ČLÁNKY DO MAILU