O tom, jak vztahového predátora odhalit, ale i jak identifikovat oběť psychického násilí, bude mluvit kriminální psycholog Ondřej Kubík v sobotu 10. dubna v osvětové online přednášce. V rozhovoru popisuje, jaké jsou varovné signály predátorského chování ve vztahu a jak se z prince na bílém koni stane někdo, kdo vás drží v psychické pasti. Upozorňuje také na to, že problém se netýká jen predátorů mužského pohlaví, „toxické“ bývají i ženy, jen se to projevuje jinak.
Co si představujete pod pojmem vztahový predátor?
Je jím člověk, který „loví“ partnerské vztahy za účelem parazitického partnerského soužití s druhou osobou. Vztahový predátor neustále bere a nic do vztahu nedává. Je to osoba, která se zaměřuje na specifické typy, s nimiž chce utvářet partnerské vztahy. Jejím cílem jsou nejčastěji lidé vysoce empatičtí, vzdělaní, úspěšní a častokrát cílevědomí. Vztahový predátor z těchto osob získává citovou energii, chce se jim dokonce podobat a může s nimi i soupeřit, později je však na psychologické úrovni likviduje svou neustálou kritikou, výčitkami, moralizováním a snahou izolovat je od okolního světa.
Je vztahový predátor člověk s psychiatrickou diagnózou, nebo jím může být i psychicky zdravý člověk?
Tito lidé obvykle vykazují některou z poruch osobnosti. Nejčastěji se hovoří o narcistických, histriónských či emočně nestabilních osobnostech, které vykazují určitá specifika ve svém chování. Poruchy osobnosti jsou ve společnosti stále poměrně přehlížené. Osoba, která trpí poruchou osobnosti, má zachován kontakt s realitou a je plně odpovědná za své případné protiprávní jednání.
Jaké jsou první známky predátorského chování ve vztahu?
Predátor je netrpělivý. Svou budoucí oběť se snaží poměrně rychle vtáhnout do partnerského vztahu – vše je ze začátku až příliš úžasné, než aby to bylo v pořádku. Oběť častokrát přehlíží nepatrné náznaky v chování vztahového predátora, například to, že může vykazovat známky tzv. kontrolujícího chování. Svou oběť „bombarduje láskou“, nadmíru ji zahrnuje různými dary a pozorností, aby tak u ní vytvořil pocit závazku. Alespoň ze začátku se však dokáže dokonale přetvařovat pomocí masky chápavého, vnímavého, empatického, dobrotivého, pečlivého a pozorného partnera, jenže za touto maskou se ve skutečnosti nachází zlověstný úmysl.
Jak se projevuje predátorské chování u mužů?
Vzorec vztahového predátora se u mužů projeví zejména ve formě charismatického chování, nadbíhání, galantnosti a zahrnování partnerky pozorností, zkrátka dokonalého muže, „rytíře na bílém koni“. Těmito projevy vztahový predátor partnerku přesvědčí, že je ten pravý a že se o ni dokáže postarat.
Později se predátorské chování u muže projevuje žárlivostí, potřebou kontrolovat, poučováním, moralizováním, hádkami točícími se v kruhu plnými rádoby racionálních argumentů, jimiž bombarduje partnerku. Muž ženu může až infantilizovat, tedy vnímat ji jako dítě, jako svůj přívěsek a podobně. Partnerku vztahový predátor podceňuje, ponižuje, uráží a nezřídka „psychiatrizuje“ její chování, například frázemi typu: „Ty nejsi normální. Patříš na psychiatrii. Nikdo ti neuvěří, podívej se na sebe…“ Žena se postupně vyčerpává a nezvládá muži oponovat.
Ženské predátorské chování má odlišné projevy?
U žen se predátorské sklony projevují zejména ve formě hypersexualizovaného chování, kterým taková žena zahrnuje nic netušícího muže. Ten je pak přesvědčen, že ho taková partnerka bude schopna dlouhodobě sexuálně uspokojovat a vstoupí s ní do vztahu. Žena predátorka muži ve všem vyhoví, není konfliktní, ale to vše pouze do momentu, dokud nezačne prosvítat její skutečná problematická osobnost. Stává se tak většinou tehdy, když si začne být mužem jistá a je přesvědčena, že už je k ní připoután. Žena – predátor – se vůči muži projevuje extrémní žárlivostí, může ho bombardovat SMS zprávami, očekává, že se partner bude o všechno starat, protože je muž a je to jeho povinností, ve všem jí nekriticky vyhoví. Může jej také izolovat od přátel i rodiny, pomlouvat a vměšovat se do jeho vztahů s dalšími lidmi.
Je psychické násilí jakousi předpovědí fyzického násilí?
Ne, nemusí být. Někteří vztahoví predátoři zůstanou pouze při psychickém násilí. Fyzické násilí se může při interakci se vztahovým predátorem objevit například při požití alkoholu a hádce. Oběť by proto neměla vztahového predátora nadměrně provokovat, ale spíše takový toxický vztah co nejdříve ukončit.
Domácí násilí je často prezentováno jako čistě ženská tematika. Je pro muže těžší si uvědomit, že jim je ubližováno?
Ano, ve společnosti se stále prezentuje problematika domácího násilí tak, že obětí je vždy žena a pachatelem je vždy muž. Je to ale stereotypní představa, protože krutost, bezcitnost, vypočítavost a žárlivost nejsou typické jen pro „toxické“ muže, ale i obdobné ženy.
Muži mají obecně problém přiznat si, že jim je ze strany žen ubližováno, a proto vyhledávají odbornou pomoc v této souvislosti méně než ženy – muži se bojí zesměšnění. Mohou vnímat psychické týrání ze strany ženy jako velkou ostudu, zatímco žena častěji vyhledá odbornou pomoc a postěžuje si. V tomto směru by však bylo nutné změnit nesprávné nastavení společnosti; koncept oběti by měl být univerzální, genderově jednostranně nepředpojatý.
Proč lidé vůbec setrvávají v nebezpečných a toxických vztazích?
Jsou častokrát již tak velmi bezmocní a vyčerpaní, že nemají sílu odejít a postavit se na vlastní nohy. Mnozí setrvávají proto, že upřímně věří, že se ten druhý dokáže změnit; jenže to se nikdy nestane. Změnit se může pouze samotná oběť, pokud z takového osudového vztahu nakonec odejde a najde tak snad novou svobodu a štěstí, které pro ni mají zásadní transformační význam.
Jaká pomoc je dostupná lidem, kteří se chtějí z podobných vztahů vymanit?
Existují možnosti odborné pomoci, ale v některých případech postačí i dobré srdce přátel, kteří dokáží oběť upřímně vyslechnout a pomoci jí odpoutat se od nezdravého toxického vztahu. V tomto směru by však bylo třeba ve společnosti dělat osvětu a prevenci, která by lidem umožnila poznat, jak se projevují toxické vztahy, kterých je mezi námi stále víc a víc.
Mgr. et Mgr. Ondřej Kubík, Ph.D.
Slovenský kriminální psycholog, právník a bezpečnostní analytik. Expert na psychologické posuzování věrohodnosti, vyšetřovací a kriminální psychologii, psychologii práva, psychologii propagandy, psychologii extremismu, technologii propagandy a psychologii informační bezpečnosti. Více než deset let působil jako odborný konzultant policie – kriminální psycholog pro účely psychologického posuzování věrohodnosti výpovědí svědků, podezřelých a obviněných. V současnosti se zabývá problematikou psychologie manipulace lidského chování, psychologií propagandy a extremismu, experimentální a propagační propagandou a technologiemi informační války v kontextu mezinárodního práva ozbrojených konfliktů a mezinárodního práva informační bezpečnosti.
Online webinář Život se vztahovým predátorem se koná v sobotu 10. dubna 2021 od 18 hodin.
ČLÁNKY DO MAILU