Nutriční terapeutky s magisterským vzděláním z 1. lékařské fakulty a VŠCHT, spoluzakladatelky nutriční poradny Ne hladu a také „bojovnice za pravdu o zdravé výživě“. Veronika Pourová a Andrea Jakešová nedávno dokončily knihu O výživě a právě v těchto dnech vybírají částku potřebnou k jejímu vydání. Co jim tak vadí na dostupných informacích o výživě a co jejich klienti marně hledají, popisuje Veronika Pourová, jejíž články můžete číst i na serveru Vitalia.cz.
Nejprve se zastavme u vaší nutriční poradny Ne hladu. Proč ten název? Je hladovění typickým problémem lidí, kteří chtějí hubnout či „zdravě jíst“?
Název našeho blogu a poradny vznikl ještě za studia, kdy nás štvalo, že si všichni spojují zdravou výživu s tím, že se nemohou pořádně najíst. A chronické dietářky a dietáři jsou toho typickým příkladem. Pár dní, nebo někdy i jen část dne se „snaží“, svůj příjem energie omezí na minimum, pak je dožene hlad, oni se přejí a mají výčitky, které vedou k typickému smýšlení, že „teď už to nemá smysl“. Cílem zdravé výživy je však zajistit dostatek energie tak, aby člověk takovým hladem netrpěl.
„Důležitá je každá, i malá změna k lepšímu,“ říká nutriční terapeutka Veronika Pourová
Před časem jste na blogu Ne hladu i v článku na Vitalia.cz upozorňovaly třeba na nesmyslnost až nebezpečnost různých detoxů. Zmiňujete blogerky či marketing výrobců, kteří podobné kúry vychvalují a lidé na to slyší. Komu a čemu dnes lidé věří, pokud jde o výživu?
Ač je informační chaos ve výživě stále obrovský, vidím velký posun za dobu, po kterou se věnujeme psaní blogu, článků i prezentaci v dalších médiích. Věřím, že si stále více lidí uvědomuje, že odborník na výživu by měl absolvovat odborné studium – stejně jako se nesvěříte do péče kosmetičky, když vás bolí zub. Ale marketing je silný a výživové poradenství volná živnost, takže se mnozí stále nechají nachytat na praktiky různých šarlatánů i firem, které se snaží prodat své produkty.
Co vás na nesmyslech tradovaných o výživě štve nejvíce?
Nejvíce mě štve, když někteří svými neuváženými radami ohrožují zdraví i životy ostatních lidí. Mrzí mě, když vidím, jak se někdo snaží třeba vyhladovět rakovinu, protože o tom četl na internetu, a nakonec vyhladoví jen sám sebe, čímž se výrazně sníží jeho šance na uzdravení. Pokud zdravý jedinec jednou za měsíc zařadí ovocné a zeleninové dny v dobré víře, že se jeho organismus pročistí, nejspíš tím ničemu nepomůže, ale naštěstí ani neuškodí.
A které rady jsou nejnebezpečnější?
Právě ty, které nezohledňují zdravotní stav jedince nebo které slibují zázračné uzdravení pomocí speciální diety. Léčebná výživa je samozřejmě důležitá a mnohým lidem dokáže výrazně zvýšit kvalitu života – řeč je třeba o bezlepkové dietě u celiaků, ale jinak má výživa spíše preventivní charakter. Jsou nemoci, které zkrátka a dobře nevyléčí ani nejlépe sestavený jídelníček a je nesmysl v takovém případě úplně odmítat péči lékařů.
Již jsme zmínily detoxy, vyhladovění rakoviny a podobné „léčebné zázraky“. Můžete uvést i další konkrétní příklady mýtů či hoaxů o výživě a k čemu vedou?
Internetem se šíří nejrůznější věci, z nichž některé jsou relativně neškodné – třeba to, že někdo vyřadí margarín proto, že uvěří, že jde o „plast“, ale margarín naštěstí není potravina, kterou by bylo potřeba ve zdravém jídelníčku mít. V kurzu je však třeba hanění mléčných výrobků, které v našem jídelníčku tvoří významnou složku a jsou vůbec nejlepším zdrojem vápníku. Navíc jejich vyřazení může způsobit i nedostatečný příjem bílkovin. Často se také míchá dohromady etická a výživová stránka věci, které spolu nutně nesouvisí. Pokud se někdo rozhodne nejíst živočišné produkty, je to jeho osobní rozhodnutí. Neznamená to však, že by byl jeho nový jídelníček nutně zdravější ani že se nevystavuje rizikům určitých deficitů – některé živiny je zkrátka a dobře obtížnější z rostlinné stravy získat.
Někdo šíleně ztloustne a podaří se mu kila shodit. Jiný roky trpí anorexií a dá se dohromady. Další je samý špek, pak se vrhne na posilování… Tito lidé jsou pak častými autory blogů či knih, vystupují v médiích, svěřují se a radí ostatním. Zajímal by mě váš názor, zda je podobná osobní zkušenost dobrým předpokladem pro udílení rad.
Osobní zkušenost jistě může pomoci někomu, kdo řeší velmi podobnou situaci, a takový člověk může sloužit jako vzor, inspirace i výborná motivace. Nesouhlasím však s tím, že by tento úspěch z člověka hned dělal odborníka na hubnutí nebo poruchy příjmu potravy a dle mého názoru by se neměl pouštět do udílení všeobecných rad, dokud si nedoplní všeobecné vzdělání ve výživě. Často totiž chybí schopnost posoudit každého člověka individuálně, chybí porozumění složitému metabolismu jednotlivých živin i specifikám nejrůznějších zdravotních omezení, které se pojí jak s obezitou, tak s podváhou.
Zajímají se lidé spíše o svoji hmotnost a postavu, nebo o to, jak jíst zdravě? Není to vlastně v podstatě to samé?
V ideálním případě spolu tyto dvě věci velmi úzce souvisí. Realita je však bohužel taková, že se mnoho lidí pouští do nezdravých redukčních diet, aniž by si uvědomovali jejich zdravotní rizika.
Osobně se snažím své klienty co nejvíce motivovat k tomu, aby viděli především souvislost své hmotnosti se zdravotním stavem a estetika byla až na druhém místě. Důležité je i posilování sebevědomí obézního člověka – protože jen tak sebere dostatek motivace a síly k tomu, aby vydržel u dlouhého procesu, kterým je zdravá cesta k ideální hmotnosti, a nestalo se, že ze zoufalství spadne do některé z poruch příjmu potravy nebo se dostane do složitého cyklu drastického hubnutí a následného jojo efektu.
Galerie: K čemu vede šílené hubnutí
Na co se vaši klienti nejčastěji ptají, co je trápí, v čem tápou?
Protože nás většina naší klientely vyhledá přes sociální sítě, jde převážně o mladé lidi. Většina z nich se potýká s přechodem z aktivního studentského života k pohodlnějšímu životu člověka se sedavým zaměstnáním, který jezdí více autem a najde si méně času ať už na přirozený, nebo cílený pohyb.
Mnozí také řeší strach ze sacharidů, který šíří propagátoři nízkosacharidové stravy. Výsledek je takový, že lidé omezují přílohy bohaté na komplexní sacharidy, a když je z nedostatku sacharidů, které slouží jako palivo pro mozek, přepadne únava a chutě na sladké, svůj příjem dohánějí sladkými koláči a sušenkami, případně uzobávají „jen tak něco na chuť“, což jsou většinou tučnější sýry nebo uzeniny, takže ve výsledku mají nadbytek jednoduchých cukrů nebo tuku.
To jsou opět ty mylné informace. Lze ale dát nějaké vodítko, kde hledat rozumné rady o výživě a čemu věřit?
Dostupnost srozumitelně psaných informací o výživě, které by byly založeny na současných poznatcích vědy, zatím stále není ideální. Relevantních knih o výživě je na trhu minimum a internetové články píše kde kdo. Každým rokem však roste počet nutričních terapeutů či odborníků na kvalitu potravin, kteří se věnují psaní blogů, takže doporučuji třeba tyto zdroje. Doporučuji třeba blogy www.andreamokrejsova.cz, www.karolinafour.cz, www.zapiskynutriholicky.wordpress.com, www.terapievyzivou.cz nebo blog o výživě těhotných, kojících a dětí www.eliskapivrncova.cz. Ale určitě se jich najde ještě víc – doporučuji sledovat, jakým vzděláním ve výživě disponují autoři článků.
V knize O výživě slibujete čtenářům srozumitelně podané informace i jednoduché rady pro vylepšení jídelníčku. Mám dojem, že jednoduchost a srozumitelnost je zásadní pro to, aby člověk skutečně změny realizoval a vytrval v nich. Pletu se? Co je hlavní pravidlo pro úspěch a „tajemství zdravé výživy“?
Je to tak, důležité je postupovat po malých krůčcích. Každý jistě ví, jak by mohl vypadat takový ideální talíř – třeba já si vybavím steak s lososem s celozrnnými těstovinami a kopou zeleniny. Pokud je však člověk zvyklý jíst dvakrát denně, a to převážně rohlíky se salámem a zapíjet to litry piva, je nesmysl po něm chtít, aby ze dne na den překopal celý svůj životní styl, nakoupil úplně nové potraviny a naučil se vařit jídla, která nikdy ani nejedl.
Prvním krokem bude zapracovat na pravidelnosti – tři denní jídla jsou základ. Pomalu můžeme přidávat ovoce a zeleninu, dbát na výběr kvalitních uzenin a méně tučných sýrů, snižovat množství alkoholu, vyřadit sladké nápoje a celkové množství přidaného cukru a tak dále. Lidé, kteří jedí úplně špatně, budou mít výsledky i na jídelníčku, který nelze obecně považovat za zdravý ani vyvážený, důležité však je, že jde o určitou změnu k lepšímu. Až si na změnu zvyknou, můžeme postupovat dál.
Ing. Mgr. Veronika Pourová
Absolvovala studium bakalářského i magisterského oboru nutriční terapeut na 1. LF UK a dále studium magisterského oboru technologie potravin na VŠCHT. Členka České asociace nutričních terapeutů. Spoluzakladatelka blogu Ne hladu – spolu s Mgr. Andreou Jakešovou.
Věnuje se individuálnímu poradenství v oblasti zdravé výživy, sportovní výživy, redukce hmotnosti a výživy při vybraných onemocněních, pořádá semináře a přednášky na nejrůznější populární témata ve výživě a v současné době pracuje také pro Výzkumný ústav potravinářský Praha, kde se věnuje studiu zdravotních účinků polyfenolů z obilovin, pozitivních účinků vlákniny na lidský organismus a glykemickému indexu potravin.
ČLÁNKY DO MAILU