Přede mnou stojí prošedivělý muž středního věku. Vypadá naprosto normálně a zdravě, přesto už mohl zemřít. Může za to žloutenka typu C. V sedmdesátých letech jsem byl jedním z prvních uživatelů pervitinu v Československu. Naivně jsem si myslel, že když si ho budu píchat, méně škodím svému zdraví,
popisuje Dan Horyna, zpěvák a psychoterapeut občanského sdružení Sananim, které se stará o narkomany. Ačkoliv sám s užíváním drog před mnoha lety přestal, měl rodinu a „choval se slušně“, jeho minulost ho dostihla v podobě žloutenky typu C. Ta byla objevena teprve na konci 80. let, a tak dlouho nikdo nevěděl, co mu je. Podle tabulek jsem byl jen chodící mrtvola. Kdybych se neléčil, pravděpodobně bych zemřel,
konstatuje. Horyna prošel náročnou léčbou s řadou vedlejších účinků, ale vrátil se zpět do normálního života. Je velmi naivní myslet si, že žloutenka se vás netýká. K nám do centra chodí velmi mladí drogově závislí ze „slušných rodin“, kteří se dobře učí a na první pohled vypadají naprosto zdravě.
Nemoc s rizikem smrti
Žloutenka typu C se přenáší krevními tekutinami. Proto se také velmi často objevuje u narkomanů, kteří používají infikované injekční jehly. Méně častý způsob nákazy, avšak také možný, je při tetování nebo akupunktuře, když nejsou dodrženy hygienické standardy. Žloutenkou se ovšem můžete nakazit i při nechráněném pohlavním styku. Virus se šíří výrazně více než hrozivá nemoc AIDS. Na celém světě je infikováno 170 milionů lidí a každý rok se objeví 3–4 miliony nových případů.
Tento typ žloutenky je také asi vůbec nejnebezpečnější. Jeho záludnost spočívá v tom, že nakažený člověk velmi dlouho nemá vůbec žádné příznaky. Případně se u něj projeví jen únava nebo nechutenství, čemuž většina lidí nevěnuje příliš velkou pozornost. Později se mohou, ale nemusí objevit poruchy spánku, ztráta chuti k jídlu nebo trávicí obtíže. Hrozivé je, že u 80 % pacientů se neobjeví vůbec žádné příznaky, a tak ani nevědí, že jsou nemocní a virus šíří dál,
popisuje doktor Horyna.
Navíc žloutenka typu C u 70 až 80 % pacientů přechází do nebezpečného chronického stadia, kdy se může objevit cirhóza jater a další zdravotní komplikace. Léčba je efektivní pouze na začátku onemocnění. Později už nezabírá, protože dojde k nevratnému poškození jater, které může vést až ke smrti. Jedinou cestou je pak transplantace orgánu. Za více než třetinu provedených transplantací jater přitom může žloutenka typu C.
Nešťastná náhoda
Žloutenka je onemocnění jater, které je nejčastěji způsobeno virovou infekcí. Existuje pět hlavních virových typů, označovaných písmeny A, B, C, D a E. Žloutenka typu A a E je nejčastěji způsobena pozřením kontaminovaného jídla nebo vody. Hepatitida typu B, C a D vzniká v důsledku kontaktu s infikovanými tělními tekutinami, například při krevní transfuzi, sdílením injekčních stříkaček nebo nechráněným sexuálním stykem. Mezi příznaky žloutenky patří typické zežloutnutí očního bělma a kůže, tmavá moč, únava, nevolnost, zvracení a bolesti v podbřišku.
Žloutenka může dlouhou dobu probíhat zcela bez příznaků, proto je velmi nebezpečná. Nemocný ani neví o tom, že přenáší virus dál. Žloutenku nemusí nutně provázet typické zežloutnutí kůže nebo očního bělma. Nemoc se nemusí vůbec projevit nebo se objeví jen únava a nechutenství. Velmi často se stává, že žloutenku u pacientů objevíme náhodou například při předoperačním vyšetření. To už je léčba složitější,
popisuje MUDr. Vratislav Řehák z kliniky Remedis, který se specializuje právě na žloutenky. Jedinou cestou, jak se vyhnout žloutence typu A, B a D, je očkování. To bohužel neexistuje proti žloutence typu C.
Nebezpečí skryté v krvi
Velmi nebezpečná je také žloutenka typu B. Ačkoliv se přenáší pouze tělními tekutinami, tedy možnost nákazy je složitější, znamená pro nemocného značné riziko, protože léčba nemusí být vždy účinná. Navíc se zdravotní komplikace mohou vyskytovat po zbytek života. Nejčastější formou nákazy je nechráněný pohlavní styk a časté střídání partnerů nebo použití infikované injekční stříkačky. Proto se jí také říká nemoc narkomanů. V žádném případě ale neplatí, že by se tato infekce týkala jen jich. Naopak postačí jeden sexuální „úlet“ a virus se může uhnízdit i ve vašem těle.
Viry způsobující žloutenku typu B jsou nebezpečné v tom, že jsou schopny způsobit chronickou formu nemoci. Během ní se může objevit cirhóza jater neboli tvrdnutí, a tak se připravuje půda pro možný výskyt rakoviny tohoto orgánu. Navíc, což je letošní žloutenková „novinka“ v Česku, přítomnost viru typu B je vstupní branou pro infekci typu D. Dlouhá léta jsme si mysleli, že se tento typ u nás nevyskytuje, ale nyní se situace změnila. U několika narkomanů se objevil i velmi agresivní typ D,
varuje lékař. Jedinou účinnou ochranou proti oběma typům žloutenky je očkování. Jakmile je pacient očkován proti typu B, typ D se u něj nemůže objevit.
Žloutenka typu A: nemoc špinavých rukou
Ve vyspělém světě se žloutenka typu A vyskytuje velmi málo a především u lidí se špatnými hygienickými návyky, například u bezdomovců. Ale v poslední době se v Praze a také v dalších místech republiky šířil tento typ žloutenky. Bylo to způsobeno tím, že se tento silně infekční virus dostal mimo komunitu bezdomovců a narkomanů. V současnosti je v Česku registrováno asi 1700 pacientů, což je pětileté maximum. Reálné číslo ale bude pravděpodobně vyšší.
Žloutence typu A se říká nemoc špinavých rukou. K tomuto své názvu přišla díky tomu, že se se virus přenáší stolicí a člověk je může nedostatečně omytýma rukama přenést na cokoliv, čeho se dotkne. Přenos je možný i skrze kontaminovanou vodu nebo potraviny. Hepatitidou typu A se může nakazit opravdu každý z nás. Postačí, když vyrazíte na dovolenou například do Egypta, kde je infekce velmi rozšířená,
dodává doktor Řehák. Příznaky mohou ze začátku připomínat chřipku, nastupuje zvýšená teplota, únava, nechutenství a bolesti zad.
Samotná léčba do života člověka zasáhne nutností několikatýdenní hospitalizace, opakovanými odběry krve a omezením běžných sportovních a mnohdy i pracovních aktivit. Dále je třeba počítat s dlouhodobou rekonvalescencí v řádu měsíců. Nicméně tento typ žloutenky je dobře léčitelný a hlavně nepřechází do chronické formy. Navíc proti žloutence typu A existuje účinné očkování.
Přehled preventivních opatření
Žloutenka typu A
Přenos: nejčastěji znečištěnýma rukama, kontaminovanou stravou
Rizikové skupiny: děti předškolního a školního věku, cestovatelé, mladí lidé do 35 let
Prevence: Ani přísná hygienická pravidla nemusí být dostačující. Jedinou účinnou prevencí je očkování. Jde o nepovinnou vakcinaci, kterou hradí pacient. Děti lze očkovat od jednoho roku, vhodné je očkovat do doby, než dítě začne chodit do dětského kolektivu. Dospělé lze očkovat kdykoliv. Lze použít kombinovanou vakcínu proti typu A a B.
Žloutenka typu B
Přenos: nechráněný pohlavní styk, piercing, tetování, sdílení injekčních stříkaček
Rizikové skupiny: mladí lidé mezi 15 až 24 let, cestovatelé, uživatelé drog, promiskuitní osoby
Prevence: Nezbytností je vynechání rizikového chování. Při pohlavním styku je nutné použít kondom. Účinnou prevencí je očkování. Děti jsou povinně očkovány v rámci tzv. hexavakcíny, která je hrazena zdravotní pojišťovnou. Pokud z nějakého důvodu není dítě očkováno podle očkovacího kalendáře, lze toto očkování odložit, nejpozději však do chvíle, než začne dospívající sexuálně žít. Dospělé lze očkovat kdykoliv. Očkování hradí pacient sám. Lze použít kombinovanou vakcínu proti typu A a B.
Žloutenka typu C
Přenos: kontaminovanou krví, např. nechráněný pohlavní styk, piercing, tetování, sdílení injekčních stříkaček
Rizikové skupiny: uživatelé drog, promiskuitní osoby
Prevence: proti tomuto typu neexistuje žádné očkování! Pokud patříte do rizikové skupiny, choďte pravidelně na zdravotní prohlídky a snažte se minimalizovat rizika. S nikým nesdílejte injekční stříkačky, zubní kartáčky ani holící strojky.
Žloutenka typu D
Přenos: kontaminovanou krví, např. nechráněný pohlavní styk, piercing, tetování, sdílení injekčních stříkaček
Rizikové skupiny: osoby nemocné žloutenkou typu B, tedy uživatelé drog, promiskuitní osoby
Prevence: vzhledem k tomu, že se virus objevuje pouze současně s typem B, účinnou prevencí je tedy očkování proti hepatitidě typu B. Děti jsou povinně očkovány v rámci tzv. hexavakcíny, která je hrazena zdravotní pojišťovnou. Pokud z nějakého důvodu není dítě očkováno podle očkovacího kalendáře, lze toto očkování odložit, nejpozději však do chvíle, než začne dospívající sexuálně žít. Dospělé lze očkovat kdykoliv. Očkování hradí pacient sám. Lze použít kombinovanou vakcínu proti typu A a B.
ČLÁNKY DO MAILU