Zhruba tak by se dala charakterizovat data, která nedávno zveřejnil Český statistický úřad (ČSÚ). Jak a v čem se tedy český jídelníček proměnil?
Co se dozvíte v článku
Jíme méně
Začněme pozitivními trendy. Mezi ně lze počítat pokles celkové roční spotřeby potravin na obyvatele. Z 807,1 kilogramu potravin na osobu a rok v roce 1989 na loňských 789,7 kilogramu, což je pokles o 17,4 kilogramu potravin. Jinými slovy, o něco obezřetněji nakupujeme a omezujeme plýtvání potravinami a také se tolik zbytečně nepřejídáme.
Pozitivním trendem je určitě také nárůst spotřeby zeleniny, luštěnin, ovoce a rostlinných tuků na úkor tuků živočišných a mírný pokles spotřeby vepřového masa.
Poslední změna ale neznamená nutně zlepšení. Změny ve struktuře spotřeby masa nejsou totiž jednoznačné a jsou spíše negativní, nebo alespoň neutrální.
Opouštíme kvalitní maso pro levné
Vepřové, ale bohužel i hovězí maso nahradilo drůbeží. Jeho spotřeba loni činila 28,4 kilogramu na osobu a rok, zatímco v roce 1989 to bylo 13 kilogramů. Spotřeba vepřového sice klesla z 49,9 kilogramu v roce 1989 na 43,2 kilogramu v roce 2018, daleko výrazněji ale šla dolů spotřeba hovězího masa. A to ze 30 kilogramů na loňských 8,7 kilogramu. Klesla dokonce i spotřeba ryb, ze 6 kilogramů v roce 1989 na 5,6 kilogramu v loňském roce.
Právě na příkladu masa je přitom možné docela dobře demonstrovat, co je často hlavním hybatelem změn ve spotřebě potravin a změn v jídelníčcích. Je to totiž především cena, která stále „přebíjí“ mírně vzestupné trendy zdravějšího a pestřejšího stravování.
Zatímco ceny drůbežího masa se totiž od roku 1989 zvýšily jen o něco více než dvojnásobek a ceny vepřového přibližně trojnásobně, hovězí podražilo pětinásobně a ryby dokonce téměř osminásobně.
Zásadní vliv cen kromě toho dokladuje skutečnost, že k poklesu spotřeby potravin v ČR došlo především v první polovině 90. let, kdy ceny potravin výrazně vzrostly kvůli liberalizaci a odbourání záporné daně z obratu, kterou byly v předlistopadovém období ceny potravin dotovány. Druhá vlna poklesu spotřeby je pak spojena s obdobím po roce 2009, tedy obdobím krize, kdy společnost začala více šetřit – a to mimo jiné na potravinách.
Potraviny jsou dnes levnější než před listopadem
ČSÚ také zveřejnil u mnohých potravinářských výrobků ceny v roce 1989 a ceny v roce 2018. Z uvedeného porovnání přitom vyplývá, že ceny potravin a zemědělských produktů vzrostly od roku 1989 do loňského roku až na výjimky maximálně desetinásobně (většina ale pěti- až osminásobně).
I když v této souvislosti ČSÚ neprezentoval nárůst cen mezd, je zcela zřejmé, že potraviny jsou dnes obecně levnější než v předlistopadovém období, pokud bychom tedy porovnávali, kolik jakého zboží si může dnes spotřebitel koupit za svůj plat nyní a tehdy. Na což se dost často zapomíná, neboť se porovnávají pouze ceny potravin tehdy a nyní, bez vazby na příjmy.
Žito je v ústraní a chléb nahradilo pečivo
Komentovat veškerá data ČSÚ ohledně změn spotřeby potravin a důvody, které k těmto změnám vedly, by bylo samozřejmě velmi složité a obsáhlé. Přesto ale ještě několik, tentokráte spíše negativních příkladů.
V prvé řadě je to výrazný pokles spotřeby žita (žitné mouky), zhruba na polovinu stavu roku 1989. Dále také značný pokles spotřeby chleba (z 56,8 kilogramu v roce 1989 na 39,3 kilogramu loni), přičemž v pekárenské oblasti nahradilo chléb pečivo (spotřeba 33 kilogramů v roce 1989 oproti spotřebě 51,3 kilogramu v roce 2018).
Téměř na polovinu také loni poklesla spotřeba másla. Poklesl rovněž podíl spotřeby ovoce mírného pásma, které sice nahradilo jižní (exotické) ovoce, ale celková spotřeba ovoce zas tak moc nevzrostla. Potěšitelné nicméně je, že taková spotřeba jablek je celkem stabilní a oproti roku 1989 (24,3 kilogramu) klesla jen nepatrně (23,9 kilogramu).
Horší je to u brambor, tam se roční spotřeba na obyvatele v roce 1989 ve výši 82,8 kilogramu snížila na stávajících 67,7 kilogramu. Mimochodem – spotřeba ovoce se loni meziročně zvýšila o pět procent (zřejmě i kvůli příznivým cenám jablek díky dobré úrodě), takže minimálně některé vhodné trendy (obvykle však tehdy, když jsou podpořeny spotřebiteli akceptovatelnou cenou) dále pokračují.
Méně cukru, více čokolády
Na první pohled pozitivní je pokles spotřeby cukru z někdejších 39,8 kilogramu na stávajících 34,8 kilogramu, ale vzrostla spotřeba čokolády z 0,9 na 2,7 kilogramu na osobu a rok, tedy trojnásobně.
Pijeme také sice méně piva, ale více vína a destilátů a celková spotřeba alkoholických nápojů neklesá – roste nicméně spotřeba nápojů nealkoholických.
Jsme konzervativní, ke změně nás přimějí jen 2 věci
Lze-li pak ze všech prezentovaných dat učinit nějaký závěr, pak by zřejmě mohl znít, že přes výrazné změny ve struktuře spotřeby potravin zůstává v mnoha oblastech tuzemský spotřebitel konzervativní. Platí to alespoň v převažující části spíše starší generace, navzdory tomu, že nabídka potravin i zemědělských komodit se proměňuje a rozšiřuje neustále.
I když s tím možná leckdo nebude souhlasit, lze také konstatovat, že tuzemský spotřebitel je ochoten měnit své stravovací a spotřebitelské návyky především ze dvou důvodů – podlehne-li nějaké marketingové kampani („rizikové“ máslo nebo „rizikové“ hovězí kvůli nemoci šílených krav), nebo pokud je ta či ona potravina nebo skupina potravin oproti konkurenční skupině levnější. Což patrně nejsou ty úplně správné „motory změn“.
ČLÁNKY DO MAILU