Zpráva: 84 % podzemních vod je kontaminováno

Opakované intenzivní používání chemických látek, zdaleka nejen v zemědělství, ale v každé průmyslové oblasti, bohužel postupně podzemní vody výrazně kontaminovalo. A to v mnohem větším rozsahu, než si většina lidí představuje.

V podstatě lze říci, že v naší krajině jsou více či méně kontaminované veškeré podzemní vody. Což, mimochodem, není dobrá zpráva pro uživatele vody ze soukromých studní, zejména pokud nemají k dispozici potřebný rozbor složení používané vody.

Kontaminace vrtů je vysoká

Z nedávno oficiálně zveřejněné „Zprávy o stavu vodního hospodářství,“ nazývané také jako „Modrá zpráva“ vyplývá, že v roce 2014 byl při odběrech vzorků vody z provedených vrtů v téměř čtyřiaosmdesáti procentech překročen některý z limitů povolené koncentrace pozůstatků pesticidů nebo anorganických látek.

Prakticky stoprocentní kontaminace pak byly zjištěny v případě mělkých vrtů (95,5 %), kdy z dvou set dvaceti čtyř vrtů byly limity překročeny ve dvě stě čtrnácti vzorcích.

O něco lepší situaci zjistil Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ) při rozborech vzorků vody z hlubokých vrtů a pramenů, kde ze čtyř set čtyřiceti dvou vzorků nevyhovělo tři sta čtyřicet čtyři (tedy 77,8 %).

Alarmující je především skutečnost, že se podíl nevyhovujících vzorků nejen nezlepšuje, ale postupně dokonce mírně stoupá. Řada nevládních organizací, například Asociace pro bezpečné potraviny, požaduje proto zásadní legislativou stanovenou redukci chemických látek používaných v zemědělství.

Zem je zatížena chemií

Kontaminace podzemních vod je odrazem příliš vysokého zatížení naší krajiny chemií, což mimo jiné vede k úhynu mikroorganismů v půdě a rostoucímu riziku vodních erozí, povodní i sucha. Rizikové látky ale do sebe také absorbují hospodářské rostliny nebo pasoucí se hospodářská zvířata. A majitelé studní je do sebe absorbují přímo z vody.

Podle Modré zprávy překračovaly v odebraných vzorcích podzemních vod povolené limity nejčastěji mangan, amonné ionty a dusičnany, u organických látek šlo například o rozpuštěný organický uhlík. Prakticky vždy byly limity překročené u mělkých vrtů, které jsou orientované do říčních sedimentů, kde jsou zásahy člověka vidět nejvíce. U kovů pak šlo nejčastěji o baryum, dále pak kobalt a nikl, z nadlimitních koncentrací pesticidů byly nejčastěji zjištěny metabolity herbicidů.

Znám křišťálovou studánku…

Již několikrát v minulosti zazněly i v tuzemských médiích informace, podle nichž může být pro člověka rizikem napít se při procházce přírodou průzračně čisté vody ze studánek. Výsledky rozborů přitom tyto obavy potvrzují.

To nicméně na druhou stranu neznamená, že bychom měli při takových procházkách zemřít žízní. Jednak jsou zdroje pitné vody jako pitná voda označovány a také kontrolovány, byť zřejmě není v praxi možné garantovat vždy a za každých klimatických podmínek (například po přívalových deštích) stoprocentní nezávadnost jinak čistých zdrojů vody v přírodě.

Jednak ale také několik doušků vody většině lidí neublíží, zvláště když jde „jen“ o vodu s nadlimitním obsahem anorganických látek. Kromě toho jsou limity kontaminace vod v ČR stanoveny poměrně přísně a se značnou rezervou z pohledu možného ohrožení zdraví. Přesto je ale vhodné uvědomit si, že ani čistá voda v přírodě není bez rizik, což řada lidí vůbec netuší.