Že se antibiotika, ale obecně veškeré léky používají v humánní medicíně více, než by bylo zapotřebí, je veřejně známé tajemství. O tom, zda se tyto léky nadužívají také v medicíně veterinární, tedy v chovech hospodářských zvířat, se vedou spíše odborné diskuse. Převažující je názor, podle něhož je používání léků u hospodářských zvířat přece jen více pod kontrolou než u lidí. To se ale možná změní.
Antibiotika i bez veterinárního lékaře
Omezené užívání antibiotik v chovech je samozřejmě dáno ekonomikou; veterinární přípravky nebývají levné, a proto se je snaží chovatelé využívat spíše méně. Je to však také dáno tím, že zatím mají podávání veterinárních léků pod kontrolou veterinární lékaři. To by se ale mělo prostřednictvím připravované novelizace vyhlášky „o zdraví zvířat“ (342/2012 Sb.) změnit.
Jejím cílem je totiž umožnit zemědělcům, aby mohli sami provádět některá vyšetření a některé léky aplikovat. Takovou kompetenci má přitom získat chovatel, který se stane absolventem desetihodinového školicího kurzu. Ten, jak celkem všichni tuší, nemůže nahradit pětileté odborné veterinární studium.
Vyhláška samozřejmě nedá zemědělcům veškeré kompetence – řada zákroků a diagnóz bude i tak pod veterinárním dohledem. Komora veterinárních lékařů (KVL) se ale přesto obává, že pokud se pustí v našich chovech tímto způsobem aplikace léků „ze řetězu“, bude důsledkem růst rezistence hospodářských zvířat vůči lékům i nemocem stejně tak, jako to už nastalo v některých případech u lidí.
Komora chce snížit rizika rezistence
KVL přitom sama usiluje o zúžení stávajícího spektra chovateli přímo používaných léčiv, především antibiotik, a to zejména těch, která jsou už nyní předmětem takzvaných indikačních omezení. Tedy, že by takové přípravky měly být použity pouze na základě předchozího laboratorního vyšetření a tak, aby jejich účinnost byla co nejdéle zachována pro jejich použití u lidí.
Stejně tak ale veterináři dbají na doléčenost zvířete – když už se léky musí podat, pak musí být také doužívány. „Z hlediska rizik rezistence je větším nebezpečím než nadužívání léků jejich nedoužívání,“ zdůrazňuje prezident KVL Karel Daniel. I v tom ale tkví nebezpečí příslušné vyhlášky – chovatel může v houšti dalších starostí na doužívání léků prostě zapomenout, nebo mu nebude přikládat patřičnou váhu, a nebo bude chtít ušetřit.
K čemu změna?
Skutečností nicméně je, že v některých zemích chovatelé některé veterinární kompetence také mají, ne však na základě v zásadě formálního kurzu. Ten dokonce může v našich podmínkách sloužit k legitimizaci odborné činnosti neodborníky z řad nečlenů KVL, kteří svůj byznys založili na různých „alternativních“ metodách.
Novelizace vyhlášky také jistě zvýší již tak rozsáhlou byrokracii, kterou je zemědělství obecně zatíženo, a kromě toho omezením činnosti veterinárního lékaře zemědělci nijak zvlášť neušetří. „Například cena za injekční aplikaci od veterinárního lékaře činí v průměru asi deset korun,“ konstatuje Karel Daniel s tím, že „hodinové sazby veterinářů nedosahují ani úrovně sazeb řemeslníků nebo opravářů aut“. Stejně tak i zisk veterinářů na prodeji léčiv je téměř nulový nebo žádný – mnozí chovatelé si tyto prostředky nakupují sami. A zatím za účasti lékaře je také používají.
Liberalizace veterinárního dozoru může mít negativní dopady také na konečného spotřebitele, protože pozůstatky léků se mohou dostat do potravního řetězce. Pro příklady přitom nemusíme jít daleko – takový přípravek fipronil, který stojí za aktuální kauzou „toxických vajec“ v Evropské unii, je v zemích, kde není zakázán, volně prodejný, zemědělci ho používají bez odborného veterinárního dozoru – a výsledek vidíme.
Většině chovatelů přitom podle průzkumu KVL současný stav nevadí. Takže pokud by nebyla novelizace zmiňované vyhlášky přijata, „nestane se vůbec nic,“ tvrdí prezident KVL. Zdá se, že je to navýsost racionální postoj.
ČLÁNKY DO MAILU