Nedávno prezentovaný společný projekt státního podniku Lesy České republiky a Vojenských lesů a statků rozšířil počet míst na území ČR, kde si mohou spotřebitelé zakoupit zvěřinu, na celkových pětašedesát. A bude mít a měl by mít pokračování.
Co také v paneláku s nestaženou zvěřinou…
Ne snad, že by uvedený počet míst ještě vzrostl (i když ani to nelze vyloučit). Posunem by měla být především možnost, aby si lidé mohli zvěřinu ulovenou v našich lesích zakoupit ve formě, která jim nebude dělat problémy při dalším zpracování. Tedy staženou z kůže a alespoň nahrubo rozporcovanou.
Současná legislativa totiž umožňuje prodávat ulovenou zvěř na místech, kde ji prodávají státní lesy, pouze v kůži a peří. To je samozřejmě pro řadu potenciálních kupců odrazující, neboť stáhnout zvěř nebo ji rozporcovat neumějí, nebo mají s takovou činností etické problémy.
Zpracovávat zvěřinu je přitom možné ve zvěřinových závodech, to ale výsledný produkt prodražuje a klade nároky na logistiku (transport suroviny a potraviny z ní vyrobené z místa na místo), nehledě na to, že veterinární správou schválený zvěřinový závod nemusí být zrovna za rohem. Podmínky pro zpracování a prodej zvěřiny se ale mění, což by v praxi mělo vyústit do zvýšení dostupnosti zvěřiny pro spotřebitele rozšířením počtu míst a prodejců, u nichž by bylo možné tyto produkty koupit.
Novela znamená jistý posun
Již od května letošního roku platí novela vyhlášky č. 289/2007 Sb. (novela č. 181/2020 Sb.), která upravuje tzv. „malé množství“ zvěře. Nová definice malého množství zvěře dle této novely zní: „Za malé množství zvěře, určené k prodeji nebo dodání uživatelem honitby, se považuje nejvýše 4000 kusů velké volně žijící zvěře a 100 000 kusů drobné volně žijící zvěře odlovených v jedné honitbě za rok.“ Novela veterinárního zákona platná od ledna letošního roku pak stanovuje, že uživatel honitby může v malých množstvích těla ulovené volně žijící zvěře v kůži nebo peří:
- prodávat přímo spotřebiteli,
- dodávat do místní maloobchodní prodejny s odpovídajícím sortimentem živočišných produktů, která se nachází na území České republiky a která zásobuje přímo spotřebitele,
- dodávat do maloobchodního zařízení, které bylo krajskou veterinární správou registrováno jako zařízení určené pro zacházení se zvěřinou a které se nachází na území kraje, v němž byla zvěř ulovena, nebo krajů sousedních,
- prodávat v tržnici nebo na tržišti, které se nacházejí na území České republiky, přímo spotřebiteli, jde-li o drobnou volně žijící zvěř.
Podmínky prodeje malého množství zpracované zvěřiny jsou pak popsány na internetových stránkách Státní veterinární správy ČR (SVS) v článku Pro lovce – prodej malého množství zvěřiny jako možnost č. 4. Tento způsob zpracování zvěřiny vychází z vyhlášky č. 128/2009 Sb. V takovém zařízení neprobíhá úřední veterinární prohlídka a produkty lze prodávat pouze v místě zpracování konečnému spotřebiteli a pouze malou část dodat jinému maloobchodu (třeba restauraci), množství zpracovávané zvěřiny je legislativou omezeno na 150 kg vykostěného masa velké volně žijící zvěře, anebo tomu odpovídající množství nevykostěného masa velké volně žijící zvěře, a 35 kg masa, jde-li o maso drobné volně žijící zvěře. V připomínkovém řízení je přitom další novela, která by tyto limity exponenciálně navýšila. „Po vypořádání připomínek bude následovat notifikační proces u Evropské komise, který trvá tři až šest měsíců,“ uvádí SVS.
O podmínkách pro prodej opracované zvěřiny se teprve jedná
Zmiňované změkčení podmínek pro prodej zvěřiny nicméně neznamená možnost prodeje stažené a rozporcované zvěřiny na sběrných místech státních lesů. Změnit by se ale mohlo i to.
„S Lesy České republiky probíhají diskuze o možném schválení tzv. sběrných míst zvěřiny, která v současné době slouží pouze k uložení těl v kůži před jejich odesláním do zvěřinového závodu. V závislosti na místních možnostech by bylo možné některá z nich schválit tak, aby v nich mohla probíhat veterinární prohlídka, stahování a částečné dělení staženého těla. Reálnost jednotlivých případů ale musí na místě posoudit inspektoři krajských veterinárních správ,“ upozorňuje SVS.
V praxi bude zřejmě ale také hodně záležet na zájmu spotřebitelů.
Kde budeme nakupovat zvěřinu
Pokud by byl zájem o zvěřinu ze strany zákazníků dostatečný, mohly by si stávající prodejní „zvěřinová“ místa přetvořit na tomu odpovídající „řeznická“ místa i samy Lesy České republiky i Vojenské lesy a statky. Podle veterinářů je totiž ke stahování a bourání zvěřiny v jiném podniku, než je zvěřinový závod, nezbytné:
- splnit hygienické standardy minimálně jako v řeznictví (tekoucí teplá a studená pitná voda, kanalizační systém, omyvatelné pracovní plochy, provozní a sanitační řád aj.),
- zajistit časově nebo prostorově oddělené stahování tak, aby již stažené kusy, popř. rozporcované maso, nepřicházely do styku s kůží a předměty a vybavením, které do styku s kůží přišly,
- zajistit správnou likvidaci vznikajících odpadů (kůže, kosti aj.).
To by přitom nemělo být tak složité ani příliš investičně náročné, i když ďábel je, jak se říká, v detailu.
Impulz k tomu je ale tak či tak v poptávce spotřebitelů, kteří by na nákupu zvěřiny vydělali hned několikrát:
Jednak nutričně, protože zvěřina je zdravá a v zásadě bio, jednak spojením nákupu zvěřiny s pobytem v okolních lesích a kontaktem s přírodou, ale také i finančně – pokud by státní lesy prodávaly zvěřinu v místě, kde byla ulovena, a zároveň na místě, kde byla zpracována, vyšlo by to spotřebitele nepochybně mnohem levněji, než za kolik v současné době nakupuje zvěřinu v maloobchodě. A to by mělo být také konečným cílem snah o vyšší podíl zvěřiny v našich jídelníčcích.
ČLÁNKY DO MAILU