Druhů pepřů je mnoho. Základní rozdělní je na bílý a černý pepř. Méně známý je pak pepř zelený, růžový a sečuanský. Používá se celý i mletý. Pochází z Indie a pěstuje se v tropických oblastech Asie. Jisté ale je, že se pepř nikdy nesmí kombinovat s otcem, to způsobuje rozežírání sliznice trávicího ústrojí, snadno tak mohou vzniknout vředy. Pepř obsahuje pryskyřici, piperin a další jiné látky, které působí drážlivě na sliznici a podporují trávení. Stimuluje činnost srdce a pohlavních orgánů. Kladně ovlivňuje metabolismus. Bílý pepř je jemnější a používá se do salátů a polévek a všude tam, kde se kombinuje těsto s masem. Černý pepř se používá k masům a rybám, polévkám, omáčkám a zeleninovým salátům. Růžový pepř ve skutečnosti pepřem není. Má slabě pryskyřitou a nasládlou chuť. Ve větším množství může být toxický. Přidáváme ho hlavě jako dokoraci. Zelený pepř je velmi oblíbený u labužníků. Sečuánský pepř vůbec není příbuzný s pepřem černým. Je velmi oblíbený v Japonsku. Používáme ho k přípravě čínských pokrmů.