HIV / AIDS

Virus HIV (virus lidské imunodeficience) způsobuje onemocnění AIDS a přenáší se pohlavním stykem nebo krví. AIDS je syndrom získaného selhávání imunity, přičemž imunitní systém nakaženého přestává postupně fungovat a odolávat infekcím. Člověk dokáže od začátku infekce přežívat bez léčby až 15 let, než se jeho imunitní systém zhroutí a organismus podlehne. Naštěstí existují antiretrovirotika, díky kterým lze s touto infekcí vést delší život.

Co je HIV a AIDS?

Zkratka HIV znamená Human Immunodeficiency Virus, v češtině virus lidské imunodeficience. Virus HIV napadá v lidském těle buňky imunitního systému (hlavně buňky CD4, T-lymfocyty a makrofágy) a postupně je likviduje. Tím dochází k oslabování imunitního systému jako celku.

Imunitní buňky dokážou po určitou dobu působení viru odolávat, nicméně postupně se jejich počet sníží natolik, že ochranný systém těla reaguje už jen velice pomalu. Časem už se nedokáže vyrovnat s běžnými patogeny a infekcemi, které zdravému člověku výrazně neublíží. V pokročilém stádiu onemocnění se pak často přidržují i zhoubné nádory. Tělo nemocného tedy nezničí přímo virus HIV, ale jiné infekce a onemocnění.

Samotné nemoci, které HIV způsobuje, se říká AIDS. AIDS je zkratka pro Acquired Immunodeficiency Syndrome, česky syndrom získaného selhání imunity. První záznamy o existenci viru HIV se objevily v roce 1981. Od té doby se virem HIV nakazily miliony lidí, přičemž v současné době je v evidenci zhruba 40 milionů pacientů. Důležité také je, že virus HIV se šíří výhradně mezi lidmi a mezi zvířaty se nepřenáší.

Přenos HIV

Jak se přenáší HIV? K přenosu HIV dochází prostřednictvím tělních tekutin, a to konkrétně krví, spermatem, poševním sekretem nebo mateřským mlékem. HIV je totiž mnohem choulostivější v porovnání s viry, které mohou člověka infikovat vdechnutím. Mimo lidský organismus přežije jen chvíli, a k nákaze proto může dojít jen ve specifických situacích, kdy se tělní tekutina nakaženého dostane do styku se sliznicí jiného člověka:

• nechráněným pohlavním stykem,
• kontaktem nakažené krve s otevřenou ránou či sliznicí,
• sdílením injekčních stříkaček a jehel,
• kojením nebo z těhotné matky na plod,
• infikovanou krevní transfúzí nebo krevními deriváty.

HIV se tedy nepřenáší běžným fyzickým kontaktem (potřesením ruky, objetím, polibkem apod.), ani sdílením předmětů denní potřeby (skleničkami či ručníkem na ruce). Ve slinách nemocného se nenachází takové množství viru, aby tím mohl nakazit někoho jiného.

Mezi nejrizikovější skupiny, které jsou nákazou HIV ohroženy nejvíce, patří:

• homosexuálové provozující nechráněný pohlavní styk,
• heterosexuálové provozující náhodný nechráněný pohlavní styk,
• uživatelé návykových látek (s intravenózním podáním),
• děti matek nakažených HIV,
• v minulosti hemofilici, kteří se mohli nakazit z krevních transfúzí.

Dobrou zprávou je, že pokud nemocný podstupuje poctivě antiretrovirální léčbu, může snížit riziko přenosu HIV na jiné osoby téměř na nulu.

Jaké má infekce HIV příznaky?

Inkubační doba AIDS se standardně pohybuje v rozmezí 2–6 týdnů. Někteří pacienti pocítí během této doby nespecifické příznaky připomínající chřipku, jiní nemají žádné problémy. Pro onemocnění AIDS jsou typické výrazné změny klinického stavu. V některých fázích pacienti nepociťují žádné příznaky HIV, jindy se jejich stav zase výrazně zhorší.

První fáze: akutní HIV infekce

V prvních dvou až šesti týdnech bojuje zdravý organismus s velkou virovou náloží. Proto se až u 70 % infikovaných osob objeví příznaky akutní infekce připomínající chřipku. Mezi ně patří:

• zduření mízních uzlin na různých částech těla,
• horečka a zimnice,
• silné pocení v noci,
• velká únava,
• bolesti kloubů a svalů,
• kašel,
• afty.

Většina těchto problémů odezní nejdéle po třech týdnech. U mnoha pacientů jsou navíc tak slabé, že je nepovažují za důležité. V této fázi je člověk nejvíce infekční.

Druhá fáze: asymptomatická HIV infekce

V druhé fázi onemocnění se virus v těle stále množí, ale o něco pomalejším tempem. Toto období trvá průměrně 2–10 let od počátku infekce.Proto se této fázi říká bezpříznaková (asymptomatická), neboť mnoho pacientů nepociťuje téměř žádné obtíže.

Zhruba 20 % nakažených pociťuje běžné nebo mírné projevy HIV. Kromě výše zmíněných příznaků jde také o bolestivou herpetickou vyrážku, těžké průjmy a výraznější úbytek váhy.

Třetí fáze: časné symptomatické stádium AIDS

Pokud nebyla do deseti let od počátku infekce zahájena léčba, je imunitní systém HIV pozitivního pacienta ve třetí fázi onemocnění nenávratně poškozen. AIDS propuká v plné síle, organismus ztrácí schopnost odolávat oportunním infekcím a zvyšuje se riziko propuknutí nádorových onemocnění.

Čtvrtá fáze: pozdní symptomatické stádium AIDS

V konečné fázi infekce má pacient již plně rozvinuté AIDS a šance na zlepšení klinického stavu do normálu je zde v podstatě nulová. V této fázi pacient trpí několika onemocněními typickými pro AIDS zároveň:

• těžké oportunní infekce zasahující hlavně plíce, mozek, trávicí soustavu a kůži (pneumocystová pneumonie, toxoplazmová encefalitida, kryptokoková meningitida, tuberkulóza, impetigo),
• nádorová onemocnění (lymfomy, Kaposiho sarkom, karcinom děložního hrdla),
• neurologické projevy (periferní neuropatie, demence, migrény),
• syndrom chřadnutí.

Testy HIV

Jediným způsobem, jak odhalit nákazu, je HIV test. Možností testování je hned několik. Jako první lze pomocí testů detekovat v krvi antigeny, které se začnou objevovat asi po třech týdnech od začátku infekce. Po několika týdnech začnou ubývat a organismus začne produkovat protilátky. Protilátky lze laboratorně prokázat až tři měsíce po nákaze, proto nemá smysl je vyšetřovat ještě před uplynutím tříměsíčního intervalu.

V současné době existují ještě tzv. rapid testy HIV, které si může každý koupit v lékárně a provést doma. K samotestování stačí kapka krve, výsledek se dozvíte zpravidla do 30 minut. Domácí test na HIV je sice jen orientační, ale může se hodit ve chvíli, kdy má člověk podezření na přítomnost infekce. I v případě negativního výsledku by měl pro jistotu navštívit lékaře.

Léčba HIV

Pokud už je člověk jednou nakažen infekcí HIV, není cesty zpět a nemůže dojít k plnému vyléčení. Terapie je proto zaměřena na léčbu příznaků (symptomatická léčba). Je ale důležité nepropadat panice a uvědomit si, že HIV pozitivita není to samé jako rozvinuté onemocnění AIDS.

Čím dříve dojde k nasazení léků, tím vyšší má pacient šanci na prožití delšího a vcelku kvalitního života. K omezení množení viru HIV se používají antiretrovirotika (ARV), která zajistí, že infekce nepřejde do fáze AIDS.

Cílem léčby je dostat virovou nálož pod mez, kdy již není detekovatelná. Tak se nakažený člověk stává téměř neinfekčním a nepředstavuje nebezpečí pro své okolí. Platí to i pro přenos z matky na dítě, což znamená, že i HIV pozitivní matce se může narodit HIV negativní dítě. Pacient navíc získává díky této léčbě možnost prožít delší a lepší život bez rychlého oslabení imunitního systému.

HIV pozitivní člověk by se měl ale i při poctivé antiretrovirální léčbě chovat zodpovědně vůči sobě i svému okolí. To znamená:

• zaregistrovat se v HIV centru,
• dodržovat zásady bezpečného sexu,
• aktivně pečovat o své zdraví,
• dodržovat hygienické zásady.

Antiretrovirální léčba je finančně nákladná a bohužel není dostupná ve všech zemích světa. To je jedním z důvodů, proč je onemocnění AIDS nejvíce rozšířeno v Africe a rozvojových zemích.

Prevence HIV

Infekci HIV lze předcházet dodržováním určitých bezpečnostních zásad týkajících se pohlavního života a hygieny. Doporučuje se:

• dodržovat věrnost v partnerském vztahu,
• vyvarovat se náhodnému pohlavnímu styku s neznámými lidmi,
• používat kondom při každém pohlavním styku (vaginálním, análním i orálním),
• dávat přednost lubrikačním gelům na vodní bázi (gely na olejové bázi mohou narušit latexový kondom),
• v případě toxikománie používat jen svou vlastní jehlu, stříkačku a roztoky,
• používat správně sterilizované nástroje při provádění určitých kosmetických úkonů (tetování, piercing či propichování ušních boltců).

Zdroje: lekari-bez-hranic.cz, hiv-prevence.cz, cdc.gov, mayoclinic.org