Alzheimerova choroba

Alzheimerova nemoc je vážné neurodegenerativní onemocnění postihující mozkovou tkáň, které trápí v prvé řadě seniory. Změny mozkových buněk a úbytek mozkové tkáně se projevují poklesem kognitivních funkcí (změny v úsudku, myšlení a paměti) a postupně vedou k rozvoji demence. Alzheimerovu chorobu prozatím nelze vyléčit, ale její nástup lze alespoň oddálit dodržováním preventivních opatření.

Co je Alzheimerova choroba?

Úbytek mozkové hmoty a rozpad buněk je přisuzován bílkovině amyloid-beta. Ta se shlukuje do tzv. amyloidních plaků, které nevratně poškozují nervové buňky.

Poprvé byla Alzheimerova nemoc popsána v roce 1907 německým patologem a psychiatrem Aloisem Alzheimerem. V té době byla považována za velice vzácnou. Nyní se odhaduje, že postihuje přibližně 7 milionů obyvatel Evropy. V České republice čítá počet nemocných asi 180 000. Ne všichni jsou ale diagnostikováni a správně léčeni.

Alzheimerova choroba je nejčastější formou demence. To ovšem neznamená, že každý pacient s demencí musí nutně trpět i Alzheimerovou chorobou.

Projevy Alzheimerovy nemoci

Příznaky Alzheimerovy choroby nastupují plíživě a nenápadně. Objevují se v několika stádiích a u každého jinou rychlostí. Postupně však pacient přestává být samostatný, mění se mu osobnost a je odkázán na pomoc bližních. Včasná diagnostika a vhodná prevence v podobě zdravého životního stylu ovšem dokáže projevy tohoto nepříjemného onemocnění mírnit.

První stádium Alzheimerovy choroby

Prvotním příznakům nemoci zpravidla nebývá přisuzován příliš velký význam. Pacientovo okolí je považuje za normální jevy spojené se stářím. Typickým příznakem je zapomínání. To ovšem patří k životu a stane se občas každému z nás, že něco vypustíme z hlavy. Zdravý člověk se ovšem později rozpomene, pacient s Alzheimerem už nikoliv.

Dalším varovným signálem je odkládání věcí na místa, kam vůbec nepatří (brýle do lednice, ovladač do pračky, klíče do skříně apod.). Nemocný si později nevzpomíná ani na jednoduchá slova a má problémy s dorozumíváním a vyjadřováním. Pacienti s Alzheimerem trpí často místní dezorientací a bloudí na místech, která dříve dobře znali. Například i v ulici, kde celý život bydlí.

Přidružuje se i špatná časová orientace. Nemocný není schopen říct, co je zrovna za den či za rok. Při pohledu na hodiny už si nevybavuje, co daná čísla nebo poloha hodinových ručiček vlastně znamenají. Mezi další příznaky patří prudké změny nálad přecházející až v deprese, úzkosti a bezdůvodný strach, a změny osobnosti (vztahovačnost, sobectví a paranoia). Pacient ztrácí zájem o své okolí a nechce se věnovat koníčkům, které ho dříve naplňovaly a bavily.

Druhé stádium Alzheimerovy choroby

Ve druhém stádiu dochází k prohlubování prvotních příznaků. Nemocný vyžaduje stále více pozornosti a potřebuje asistenci a pomoc v každodenních životě. S rozpadem osobnosti se často objevují bludy a halucinace. Své blízké i ostatní lidi obviňuje ze spiknutí, lží a intrik.

Třetí stádium Alzheimerovy choroby

V posledním stádiu Alzheimerovy nemoci vyžaduje pacient neustálou péči. Má potíže s chůzí, trpí inkontinencí moči i stolice, nedokáže se sám najíst. Své blízké nepoznává a nerozumí ani tomu, co se kolem něj děje. Nedokáže vyjádřit své potřeby a myšlenky. Často pak opakuje jen několik slov nebo přestává mluvit úplně.

Příčina a rizikové faktory

Ačkoliv už je znám mechanismus degenerace nervových buněk, zatím se ještě neví, co je spouštěčem těchto změn. Prozatím známe alespoň rizikové faktory, které k rozvoji Alzheimerovy nemoci přispívají:

• vysoký věk (nad 65 let),
• ženské pohlaví (ženy onemocní častěji než muži – na vině mohou být hormony i delší věk dožití),
• úbytek acetylcholinu (látka potřebná k přenosu nervových vzruchů mezi synapsemi),
• silné rány a otřesy (u boxerů se nemoc může objevit už ve středním věku),
• nízký stupeň dosaženého vzdělání (netrénovaný mozek je více náchylný).

Diagnostika

Alzheimerovu chorobu prozatím neumíme vyléčit. Změny na mozku jsou v tomto případě už nezvratné. Čím dříve je však Alzheimerova choroba diagnostikována, tím lépe lze její průběh zmírnit a zpomalit. Prvním krokem by měla být návštěva praktického lékaře. Ten provede základní vyšetření, a pokud získá jakékoliv pochybnosti, odešle pacienta ke specializovanému lékaři:

• neurolog – specialista na poruchy nervového systému,
• geriatr – specialista na nemoci seniorů,
• psychiatr – specialista na poruchy psychiky, paměti a chování.

Léčba Alzheimerovy choroby

Podávání léků mírnících příznaky a rozvoj Alzheimerovy nemoci má smysl zejména v první fázi onemocnění, kdy pomohou pacientovi udržet si svou samostatnost a umožní mu vést vcelku kvalitní život. Lékem první volby jsou tzv. kognitiva (inhibitory acetylcholinesterázy). Blokují činnost enzymu, který rozkládá acetylcholin potřebný k fungování mozku. Z dalších léků se předepisují:

• neuroleptika (odstranění agrese a neklidu),
• antidepresiva (zmírnění deprese),
• anxiolytika (utlumení úzkostí),
• hypnotika (na poruchy spánku).

Alzheimerova choroba bohužel vede až ke smrti. Udává se, že většina pacientů umírá do 8 let od propuknutí prvních příznaků.

Vhodná prevence

Propuknutí Alzheimerovy nemoci zatím neumíme zcela zabránit. Zdravý životní styl sestávající z vhodné stravy, dostatku pohybu a trénování paměti ovšem posílí celé tělo, a tím i mozek, který pak degeneruje mnohem pomaleji. Lékaři doporučují:

• konzumovat dostatek čerstvé zeleniny, ovoce, vlákniny a ryb (bohaté na nenasycené mastné kyseliny),
• vyhýbat se živočišným tukům a jídlům s vysokým obsahem soli a cukru,
• být fyzicky aktivní – stačí dlouhé pravidelné procházky (sport prospívá tělu i mysli),
• udržovat mozek v akci (luštění křížovek, čtení knih, poslech hudby, učení novým jazykům),
• věnovat se oblíbeným koníčkům,
• trávit čas s přáteli a rodinou.

Pacientům s pokročilou formou onemocnění je vhodné nabízet alespoň nenáročné aktivity. Loupání oříšků, skládání ponožek či lepení obálek dokáže mozek nemocného zaměstnat bezpečným způsobem a je velice prospěšné.

Možné komplikace života s Alzheimerem

U pokročilých stádií Alzheimerovy choroby je pacient zcela odkázán na péči druhé osoby. Může se jednat o rodinného příslušníka, pečovatele nebo zdravotnický personál. Nemocný nesmí nikdy zůstávat bez dozoru po delší dobu. Snadno se může stát, že odejde z domova a bude bloudit ulicemi (často nedostatečně oblečený). Takové případy končí vážným podchlazením a dalšími komplikacemi.

Také si může nechtěně ublížit, když ho necháte o samotě s potenciálně nebezpečnými předměty. Dodržujte proto následující pravidla:

• čisticí prostředky, jedovaté látky, hořlaviny, zápalky a léky vždy skladujte na uzamčeném místě,
• dohlížejte na správnou medikaci (nemocný může na léky zapomenout nebo se naopak předávkovat),
• nenechte nemocného řídit automobil,
• odstraňte z domácnosti klouzavé koberce, vratký nábytek a předměty s ostrými hranami,
• nenechávejte pacienta samotného v blízkosti elektrických spotřebičů (trouba, žehlička, sporák).

Péče o pacienta s Alzheimerovou nemocí představuje obrovskou zátěž pro jeho rodinu a okolí. Existují ale speciální zařízení (tzv. Alzheimer centra), která jsou zaměřena na poskytování péče seniorům trpícím touto nemocí, a organizace, kde mohou příbuzní najít pomoc a podporu. Například Česká alzheimerovská společnost.

Zdroje: lekarna.cz, szu.cz, healthline.com, alzheimer.cz