Aspergerův syndrom

Někdo je považuje za podivíny, kteří nejsou schopní ve společnosti normálně fungovat a navazovat sociální vztahy, jiní obdivují jejich inteligenci či abnormální nadání. Řeč je samozřejmě o pacientech, kterým byl diagnostikován Aspergerův syndrom označovaný také jako vysokofunkční autismus. Jeho projevy dále zahrnují narušené vnímání emocí ostatních lidí či tvorbu zvláštních rituálů.

Co je Aspergerův syndrom?

Aspergerův syndrom představuje vrozenou poruchu autistického spektra (PAS), která se dle platné Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN-10) společně s atypickým či dětským autismem řadí mezi pervazivní vývojové poruchy. Pro ty je typické, že prostupují různými oblastmi, kam patří například komunikace, sociální interakce nebo emoční porozumění.

Charakteristické projevy Aspergerova syndromu poprvé roku 1944 popsal vídeňský pediatr a dětský psycholog Hans Asperger, který poruchu označil za autistickou psychopatii. Zhruba o čtyřicet let později pak bylo zavedeno označení Aspergerův syndrom, o což se zasloužila britská lékařka Lorna Wing, která se významně podílela na popularizaci Aspergerova výzkumu.

Toto neuropsychiatrické onemocnění, které častěji postihuje chlapce, může být pro pacienty v běžném životě značně limitující. Obvykle totiž vykazují sníženou schopnost porozumět běžným společenským situacím, mívají problém efektivně komunikovat se svým okolím a je jim přisuzován také nedostatek empatie.

Aspergerův syndrom versus autismus

Ačkoliv mohou mít tyto poruchy podobné projevy, což vede k tomu, že si je lidé pletou nebo je mezi sebou zaměňují, ve skutečnosti se jedná o dvě rozdílné diagnózy. Abychom mohli pacientům poskytnout tu správnou péči, je nutné umět od sebe jednotlivé projevy odlišit.

Autismus

Jako autismus označujeme poruchu autistického spektra, která se vyznačuje narušením komunikačních schopností, problémy v sociální oblasti a dodržováním opakujících se vzorců chování. Pacienti mívají potíže s vývojem řeči a udržováním běžné konverzace, špatně chápou sdělení ostatních, nedaří se jim navazovat sociální vztahy a upadají do stereotypu.

Poruchu poprvé popsal americký psychiatr Leo Kanner v roce 1943. Na rozdíl od Aspergerova syndromu se autismus obvykle projeví již v raném věku, přičemž k diagnostice onemocnění často dochází během prvních dvou let života (zhruba do 36. měsíce). Četnost výskytu této poruchy je přitom nižší než u Aspergerova syndromu, ročně je hlášeno asi 20 nových případů na 10 000 dětí.

Aspergerův syndrom

Aspergerův syndrom je vrozená porucha autistického spektra, kterou lidé někdy nazývají také Aspergerova nemoc, syndrom averzního a příliš intenzivního světa či vysokofunkční autismus. Tvrzení, že Aspergerův syndrom představuje mírnější formu autismu, je však podle mnohých lékařů nesprávné a značně zjednodušené, jelikož každá porucha má své specifické projevy.

Jak poznat Aspergerův syndrom a čím se liší od jiných poruch autistického spektra? Stejně jako v případě autismu patří mezi hlavní projevy Aspergerova syndromu snížená kvalita společenské interakce a komunikace s okolím. Vývoj řeči však nebývá opožděn, intelekt je obvykle zachován a pacienti mívají netradiční záliby nebo dbají na dodržování zaběhnutých rituálů.

Zatímco projevy autismu o sobě obvykle dají vědět během prvních dvou let pacientova života, s odhalením Apergerova syndromu to není tak jednoduché. Jelikož jsou příznaky často mírné, řeč nebývá opožděna a pro pacienty je typická vysoká (někdy až nadprůměrná) inteligence, určení správné diagnózy trvá delší dobu nebo k němu nikdy nedojde (častěji u žen). 

Ačkoliv toto onemocnění mnohdy nemusí být pacientovi diagnostikováno, lékaři odhadují, že se s Aspergerovým syndromem potýká zhruba 1 z 200 dětí. Na deset tisíc případů tak podle studie, jež popisuje výskyt Aspergerova syndromu u dětí ve věku 7–16 let, každý rok údajně připadá 36–71 případů.

Příčiny Aspergerova syndromu

Z jakého důvodu u některých osob dochází k rozvoji Aspergerova syndromu, dosud lékaři neodhalili. Většinou však převládá názor, že poruchy autistického spektra způsobuje kombinace genetických předpokladů a dalších faktorů. Na vině je údajně dysfunkce určitých částí mozku a narušený vývoj centrální nervové soustavy (během těhotenství či při porodu), přesný mechanismus však prozatím není známý. Velkou roli pak hraje pro Aspergerův syndrom dědičnost.

Jaké má Aspergerův syndrom příznaky?

V rámci diagnostiky poruch autistického spektra popsala lékařka Lorna Wing triádu charakteristických symptomů, které jsou dodnes u pacientů s danými vývojovými poruchami sledovány. Patří sem:

• deficit v sociálním chování,
• nedostatky v komunikaci (verbální i neverbální),
• repetitivní schéma chování a zájmů.

Jednotlivé příznaky jsou však značně individuální a liší se tedy případ od případu. Pro Aspergerův syndrom jsou typické především problémy v oblasti komunikace a omezená schopnost navazovat sociální vztahy. Rozvoj řeči přitom není nijak narušený, ale pacienti mohou mít tendenci k příliš formálnímu vyjadřování a napodobování dospělých, přičemž jejich slovní zásoba bývá na rozdíl od vrstevníků rozšířená. Jejich gestikulace a miminka však může být omezená či netypická.

Lidé s Aspergerovým syndromem často mívají problémy s chápáním běžných sociálních situací a stává se, že nejsou schopní rozlišit, jaké chování je ve společnosti přijatelné, a čeho by se naopak měli vyvarovat. Nerozumí významu společenských formalit a zdvořilých gest, pouze s obtížemi přijímají komplimenty či kritiku a jejich chování si někteří mohou vykládat jako nevychovanost.

Narušeno je pak i vnímání emocí ostatních a navazování trvalejších vztahů, což může vést k vyčleňování z kolektivu. Pacienti se pro své chování nezřídka stávají terčem posměchu a někdy dokonce i obětí šikany, nebo jsou okolím považováni za podivíny. Mají navíc tendenci neustále opakovat stejné rituály, vyžívají se ve stereotypu a jakékoliv neplánované změny těžce nesou.

Mezi další projevy Aspergerova syndromu patří motorická neobratnost a omezená schopnost abstraktního myšlení. Tato porucha se však často pojí s nadprůměrnou inteligencí či jiným zvláštním nadáním, takže pacienti mohou v některých oblastech vynikat nad ostatní. Někteří si dokáží zapamatovat celé telefonní seznamy či jízdní řády, jiní naopak excelují v matematice.

Typické projevy Aspergerova syndromu:

• problém navazovat vztahy,
• komunikační obtíže,
• emoční citlivost,
• omezená představivost,
• pohybová neobratnost,
• tvorba a striktní dodržování rituálů,
• fixace na konkrétní osobu či objekt,
• nadprůměrná inteligence,
• neadekvátní chování v běžných situacích.

Co se týče charakteristických vlastností pacientů potýkajících se s Aspergerovým syndromem, jejich silné stránky obvykle zahrnují čestnost, spolehlivost, cit pro detail či důsledné dodržování pravidel. Bývají to však perfekcionisté, kteří jsou velice kritičtí k chybám ostatních i k vlastním nedostatkům. Zároveň mívají tendenci zobecňovat nebo vidět věci černobíle, často se cítí nepochopení a nerozumí svému okolí.

Nutnost rozhodovat se spontánně nebo měnit nečekaně plány pacienty stresuje a může u nich vyvolat neurózy, hněv či agresivitu. Kvůli strachu ze selhání se navíc bojí zkoušet cokoliv nového a kritika ze strany okolí u některých způsobuje záchvaty vzteku nebo může vést k rozvoji pasivního chování, ignoranci, útěku z nepříjemné situace či sebepoškozování.

Mezi časté symptomy Aspergerova syndromu kromě dalšího patří i smyslová přecitlivělost na různé zvuky, barvy, vůně, chutě, doteky či světelné efekty. Některým jedincům tak vadí štěkání psa, jiní jsou nervózní z hlučného hovoru, který se ozývá na místech s větší koncentrací osob, a další si stěžují na prudký sluneční jas. Výjimkou ale není ani odlišné vnímání bolesti.

Aspergerův syndrom u dětí

U malých pacientů má Aspergerův syndrom projevy značně rozmanité. Na první pohled je zřejmý rozdíl ve vyjadřování oproti vrstevníkům, což může vést k tomu, že si děti lépe rozumí se staršími lidmi, nebo se u nich rozvíjí samomluva. Jelikož neumí odhadnout, kdy je vhodné začít rozhovor či jak změnit téma diskuse, skáčou ostatním do řeči.

Co se týče komunikace s ostatními, rádi dlouze hovoří o jednom oblíbeném tématu bez ohledu na to, zda jsou ostatní také zainteresovaní, jejich projevy mohou být monotónní a někdy si dokonce vymýšlejí vlastní jazyky nebo nová slova. Mají však problém pochopit metaforický význam, ironii a sarkasmus.

Některé děti s Aspergerovým syndromem mají tendenci vyhledávat spíše přítomnost dospělých než vrstevníků, často mívají pouze jediného kamaráda nebo preferují naprostou samotu. Ve společnosti se totiž často cítí nejistě, nevědí, jak se do hry s ostatními dětmi zapojit, nebo nerozumí pravidlům běžných sociálních interakcí. Mohou také odmítat fyzický kontakt.

Opačným extrémem jsou pak velice aktivní děti s Aspergerovým syndromem, jejichž chování se může zdát nepřiměřené, jelikož neumí posoudit, co je vhodné, a co ne. Může se tak stát, že osloví úplně cizího člověka, kterému nadšeně vyprávějí o svých zálibách, a jsou přílišně přátelští bez jakýchkoliv zábran. Snadno se pak mohou nechat zmanipulovat.

Aspergerův syndrom u dospělých

Velké množství publikací se sice soustředí především na dětský Aspergerův syndrom, ale potíže u nemocných často přetrvávají i do dospělosti. Na rozdíl od dětí starší pacienti ve většině případů hůře zvládají samotu, protože jsou si vědomi svých odlišností a často je špatně nesou. Sociální interakce se proto obvykle snaží vyhledávat.

Škála projevů Aspergerova syndromu v dospělosti je velice široká. Běžné jsou časté změny nálad, přičemž někteří pacienti s Aspergerovým syndromem se mohou zdát neempatičtí, zatímco jiní naopak dávají najevo své emoce velmi intenzivně, čímž mohou ostatní uvádět do rozpaků. Další příznaky mohou (ale nemusí) zahrnovat:

• špatné porozumění nonverbální komunikaci,
• nepřiměřené reakce na dané podněty,
• rutinní chování, puntičkářství,
• egocentrismus,
• sklony k podhodnocování sebe sama,
• problémy s koncentrací,
• depresivní stavy,
• paranoidní myšlenky.

Lidé s Aspergerovým syndromem často mívají problémy také v práci, jelikož se špatně orientují v různých sociálních situacích, neradi se zapojují do skupinových aktivit, obtížně zvládají organizaci práce či dodržování pravidel a mohou navíc působit na okolí nezdvořile. Z toho důvodu může docházet k častému střídání zaměstnání a není výjimkou, že mnozí pacienti s touto diagnózou žijí ještě v dospělosti u svých rodičů a mají problém najít si partnera.

Přidružená onemocnění

Pacienti s Aspergerovým syndromem se často potýkají také s dalšími poruchami a chorobami, které mohou být velice rozmanité. Patří sem například:

• úzkostné poruchy,
• ADD či ADHD,
• poruchy učení (dyslexie, dysgrafie…),
• poruchy příjmu potravy,
• poruchy kloubů a pojivových tkání,
• obsedantně kompulzivní porucha,
• afektivní porucha,
• deprese,
• insomnie.

Diagnostika

Ať už je Aspergerův syndrom diagnostikován dítěti, nebo se pacient o své poruše dozví až během dospělosti, tento krok je pro něj i jeho okolí velice důležitý. Nemocní se totiž často cítí odlišní a divní, trápí je, že nedokáží navázat vztahy s vrstevníky, kteří jim nerozumí, a mohou se utápět v depresivních stavech.

Odhalení konkrétní diagnózy pacientům s Aspergerovým syndromem alespoň zčásti může pomoci pochopit, co je za jejich odlišnosti zodpovědné, a nasměrovat je k odborné pomoci. Také rodina a přátelé mohou díky tomu nemocnému lépe porozumět.

Jelikož diagnostika poruch autistického spektra není vůbec jednoduchá, v dnešní době neexistuje pro Aspergerův syndrom test, který by ho dokázal stoprocentně odhalit. Místo toho se používají různé dotazníky a diagnostická kritéria založená na charakteristických projevech onemocnění, která by měla pomoci Aspergerův syndrom odhalit a odlišit ho od jiných vývojových poruch.

Léčba Aspergerova syndromu

Aspergerův syndrom je vývojová porucha, kterou není možné vyléčit. Pacientům však může pomoci psychoterapie a zavedení různých režimových opatření, díky kterým se naučí lépe zvládat běžné situace a společenské interakce. Důležitá je přitom blízká spolupráce s odborníky (psycholog či psychiatr), s nimiž pacient může pracovat na rozvoji sociálních a komunikačních dovedností.

Včasná diagnostika a následná terapie obvykle mají pozitivní účinky a pomohou nemocným lépe se přizpůsobit každodennímu životu, přičemž v dospělosti může dojít i ke zmírnění konkrétních projevů. Díky kognitivně-behaviorální metodě se pacienti navíc učí vyjadřovat své emoce adekvátním způsobem, zvládat chování ve společnost a dosáhnout svých cílů.

Mezi další věci, které mohou pacientům s Aspergerovým syndromem značně ulehčit každodenní život, patří dodržování předem daných rutin, plánování času a úkolů nebo strukturování jednotlivých aktivit, aby byly lépe dosažitelné. Důraz je kladen i na spolupráci s rodinou a blízkými pacienta, kterým obeznámení s danou vývojovou poruchou pomůže naučit se s pacientem jednat a přizpůsobit se jeho potřebám.

Svou roli pak v některých případech hraje také farmakoterapie. Ta se ovšem využívá pouze pro léčbu doprovodných projevů, jako jsou deprese, úzkostné stavy či poruchy chování. Lékař pak může pacientovi předepsat například antidepresiva či neuroleptika.

Zdroje: sancedetem.cz, nzip.cz, pharmanews.cz, opsychologii.cz, uzis.cz