Chlamydie

Když někdo zmíní chlamydie, člověku okamžitě vyvstane na mysli zákeřná pohlavní nemoc. Parazitické bakterie, které jsou za její rozvoj zodpovědné, ovšem dokáží způsobit také celou řadu dalších komplikací. Pokud se dostanou do dýchacího traktu, mohou mít na svědomí nebezpečné plicní onemocnění. Někdy ovšem napadají také oči pacienta, což v nejhorším případě může vést až k úplnému oslepnutí. 

Co jsou chlamydie?

Chlamydie jsou nepohyblivé intracelulární bakterie parazitující na živých buňkách hostitelů. Odtud berou veškerou energii, kterou potřebují, ale samy ji nedokáží získat, a jsou na nich tak plně závislé. Zatímco některé chlamydie přežívají v hostiteli, aniž by mu to působilo nějaké výraznější obtíže, jiné jsou zodpovědné za rozvoj infekcí, které se označují jako chlamydiózy.

Životní cyklus chlamydií je poměrně neobvyklý a na první pohled se podobá virům. Tyto bakterie, kterým lékaři přezdívají také energetičtí parazité, ovšem mají unikátní biologické vlastnosti a představují významné patogeny oka, dýchací soustavy a urogenitálního traktu. Zde způsobují celou řadu více či méně charakteristických nemocí, které mohou člověka nepříjemně zaskočit.

Vzhledem k vysokému výskytu chlamydií, velkému množství zdravotních komplikací, které způsobují, ale i nesnadné diagnostice a omezené účinnosti antibiotik u pokročilejších onemocnění, považují lékaři chlamydiové infekce za poměrně závažný problém. Hlavními patogeny, které mají rozvoj různě závažných zdravotních obtíží na svědomí, jsou přitom Chlamydia trachomatis, Chlamydia pneumoniae a Chlamydia psittaci.

Chlamydie: přenos

Jak se chlamydie přenáší? Bakterie se v populaci nejčastěji šíří prostřednictvím pohlavního styku, a to vaginálně, análně i orálně. Mezi rizikové faktory proto patří hlavně provozování pohlavního styku bez bariérové ochrany, časté střídání sexuálních partnerů, ale i nedodržování základních pravidel osobní hygieny. Ve spoustě případů bohužel onemocnění probíhá skrytě, což má za následek, že se infekce následně šíří bez vědomí jejího nositele.

Chlamydiemi se však člověk může nakazit také nepřímo, a to skrze kontaminované předměty. Nebezpečné jsou v tomto ohledu třeba cizí ručníky nebo povlečení, nemoc je však možné chytit i na toaletě, v bazénu, v sauně či ve veřejných sprchách. Chlamydie se zároveň dokáží šířit podobným způsobem jako chřipka, tedy vzduchem za pomoci kapének (při kýchání, kašlání a smrkání).

Člověk si může bakterie do organismu zanést sám, a to třeba prostřednictvím špinavých rukou, kterýma si neustále protírá oči. Aby toho nebylo málo, u novorozenců může k nákaze dojít při průchodu porodními cestami, kdy se chlamydiová infekce přenese z nemocné matky na její dítě. V takovém případě se onemocnění projevuje pneumonií či purulentní konjunktivitidou, kde zároveň hrozí i rozvoj trachomu.

Chlamydie: inkubační doba

Inkubační doba chlamydiových infekcí se pohybuje v rozmezí 7–20 dní (1–3 týdny), záleží ovšem na konkrétním druhu bakterií a zdravotním stavu pacienta.

Chlamydia trachomatis

Mezi nejznámější patogeny, které jsou zodpovědné za rozvoj chlamydiových infekcí, patří bakterie jménem Chlamydia trachomatis. Ta u člověka způsobuje různé oční a urogenitální infekce, které mohou mít různý stupeň závažnosti. Vždy přitom záleží na tom, který sérotyp onemocnění způsobil, protože každý z nich může vyvolat jiné zdravotní obtíže.

S komplikacemi způsobenými bakterií Chlamydia trachomatis se nejčastěji potýkají sexuálně aktivní jedinci mladší 25 let, přičemž o něco častěji se typické příznaky objevují u žen. V závislosti na konkrétním sérotypu se u pacientů postupem času může projevit některé z následujících onemocnění:

• zánět spojivek (konjunktivitida),
• trachom (chronická keratokonjunktivitida),
• zánět močové trubice (uretritida),
• zánět prostaty (prostatitida),
• zánět nadvarlete (epididymitida),
• zánět dělohy (endometritida),
• zánět vejcovodů (salpingitida),
• zánět děložního hrdla (cervicitida),
• proktitida a proktokolitida,
• reaktivní chlamydiová artritida,
• venerický lymfogranulom.

Zatímco chlamydie v oku, která může způsobit celou řadu nepříjemných obtíží včetně úplného oslepnutí, je spíše vzácná, urogenitální infekce vyvolané chlamydiemi postihují poměrně velkou část populace. Zákeřnost těchto bakterií nicméně spočívá v tom, že u velkého množství lidí probíhá nákaza bezpříznakově, takže chlamydie nevědomky šíří dál.

Jaké mají chlamydie příznaky? Projevy chlamydiové infekce nejsou většinou nijak specifické, což je dalším kamenem úrazu. Je totiž velice jednoduché přičítat symptomy jiným zdravotním problémům, jako je například kapavka. Pokud jde o chlamydie u žen, mezi charakteristické projevy patří především:

• výtok z pochvy,
• bolestivá menstruace,
• bolest při pohlavním styku,
• bolesti v podbřišku,
• pálení při močení,
• krvácení po styku,
• krvácení mezi periodami.

Chlamydiová infekce u žen se až v 70 % podílí na rozvoji pánevní zánětlivé nemoci (PID), která může pacientkám způsobit celou řadu nepříjemných obtíží. Kromě chronické bolesti v pánevní oblasti je to například mimoděložní těhotenství nebo neplodnost. Chlamydie mohou vyvolat také těhotenské komplikace v podobě předčasného porodu nebo porodu dítěte s nízkou váhou.

Velmi nepříjemné mohou být i chlamydie u mužů. Ačkoliv více než 70 % případů probíhá asymptomaticky, někdy se podobně jako u žen mohou objevit nespecifické projevy, jako je například třesavka, zvýšená teplota nebo celková únava. Mezi další příznaky se poté řadí:

• výtok z penisu
• bolest v okolí močové trubice,
• pálivá či řezavá bolest při močení,
• nepříjemné svědění,
• otok a zvýšená citlivost varlat,
• bolest při pohlavním styku.

Chlamydia trachomatis může napadnout také oblast konečníku, což vede k rozvoji dalších nepříjemných symptomů, jako je například bolest rekta, výtok nebo krvácení. U dětí, které se při porodu nakazily od nemocné matky, se pak rozvíjí inkluzivní konjunktivitida, ale také novorozenecká pneumonie doprovázená kašlem a dalšími charakteristickými projevy.

Chlamydia pneumoniae

Parazit pojmenovaný Chlamydia pneumoniae, kterého lékaři znají také pod názvem plicní chlamydie, patří mezi nejrozšířenější druhy chlamydií v lidské populaci. Jak je už z názvu jasné, přežívá v respiračních orgánech a napadá dýchací cesty pacienta, přičemž k prvotnímu kontaktu s infekcí obvykle dochází mezi 5. a 18. rokem života. Během svého života se s ní potká zhruba 80 % populace.

Chlamydie na plicích způsobují rozvoj různých onemocnění respiračního traktu. Především se jedná o akutní infekce horních a dolních cest dýchacích, jako je například zánět nosohltanu či zánět průdušek. Chlamydia pneumoniae je pak i druhým nejčastějším původcem komunitně získaného zápalu plic (pneumonie). K přenosu dochází kapénkovou cestou, ale bakterie mohou přetrvávat také na různých površích a šířit se aerosolem.

Většina infekcí způsobených bakterií Chlamydia pneumoniae mívá lehký průběh, nebo o nich pacient ani netuší, jelikož probíhají zcela asymptomaticky. Některé pneumonie však mohou být velice závažné, a to především u jedinců se sníženou obranyschopností organismu. Průběh zánětu ovlivňuje především individuální reaktivita pacienta, obvykle ale mívá plicní chlamydie projevy, jako je:

• kašel,
• chrapot,
• únava,
• bolest hlavy,
• zvýšená teplota,
• ztížené dýchání,
• hypoxie,
• konjunktivitida.

Neléčené či pozdě odhalené chlamydiové infekce mohou u pacientů vyvolat celou řadu zdravotních obtíží. Bakterie dokáže postupem času úplně zničit plíce a způsobit jejich celkový rozpad. Vzácné komplikace zahrnují například poškození srdce (myokarditida, infekční endokarditida), chronické záněty kloubů, astma či rozvoj meningoencefalitidy, ale vlivem přítomnosti chlamydií může dojít také k výraznému zhoršení chronické obstrukční plicní nemoci (CHOPN) nebo cystické fibrózy.

Chlamydia psittaci

Primárně zvířecím patogenem je bakterie Chlamydia psittaci, která žije v respiračním traktu ptáků. Zatímco třeba u koček nebo ovcí může tento parazit způsobit rozvoj epizootické nákazy, u člověka vyvolává onemocnění s názvem psitakóza. K přenosu bakterií dochází při kontaktu s uhynulými a nemocnými ptáky, a to hlavně skrze kontaminovaný trus či peří. Nejvíce ohroženi jsou proto chovatelé, pracovníci v drůbežárnách a na jatkách nebo třeba veterináři.

Psitakóza není v České republice příliš častá, výjimečně však lékaři narazí na onemocnění importované ze zahraničí. Jakmile se člověk nakazí, mezi prvotní symptomy patří horečka a malátnost, přičemž dále se nemoc často prezentuje jako chřipkové onemocnění, které doprovází dušnost, kašel, bolesti hlavy, ale také zvětšení sleziny a jater (hepatosplenomegalie).

Průběh onemocnění však může být nespecifický a někdy připomíná jiné choroby. V horších případech se manifestuje jako těžká pneumonitida a navíc může ohrozit i další orgány. Vzácně se pak lékaři mohou setkat třeba s myokarditidou, perikarditidou, endokarditidou, hepatitidou, glomerulonefritidou, ale někdy postihuje chlamydie oči nebo také pokožku.

Diagnostika

K odhalení přítomnosti zákeřných bakterií slouží několik různých metod, kam se řadí mikrobiologická vyšetření, imunologická vyšetření a vyšetření biomarkerů. Testy na chlamydie se přitom dělí na metody pro přímý a nepřímý důkaz. Přímá diagnostika je založena na prozkoumání odebraného buněčného materiálu. Přítomnost chlamydií je možné prokázat pomocí detekce specifických úseků DNA metodou PCR nebo prostřednictvím detekce antigenů CPN a CTR imunofluorescenčním testem.

V případě urogenitálních nákaz se diagnostika provádí z moči, ale také ze stěru děložního hrdla, močové trubice či rekta. Pokud jde o konjunktivitidu, zde se odebírají epitelové buňky ze spojivky. U infekcí, které zasahují respirační trakt pacienta, pak lékaři volí nazofaryngeální výtěr. Přímou detekci bakterie Chlamydia pneumoniae je možné provést výtěrem z horních cest dýchacích, ale ještě cennější je průkaz z hlenu, aspirátu nebo třeba pohrudničního výpotku.

Nepřímá diagnostika chlamydiové infekce je založena na sérologickém stanovení protilátek. K tomu slouží rodově specifický ELISA test či mikroimunofluorescenční test (MIF), který je druhově specifický. Tato vyšetření na chlamydie dokreslují celkový obraz nemoci, ale sama nemohou vypovídat o stavu infekce, a proto by se měla vždy provádět společně s vyšetřením na přímý průkaz přítomnosti chlamydií v organismu.

Léčba chlamydií

Jaká tedy existuje pro chlamydie léčba? Důležité je především vyhledat odbornou pomoc včas, než dojde k rozvoji závažných komplikací. Pokud se infekce u člověka prokáže, nejlepším způsobem, jak léčit chlamydie, jsou antibiotika. Terapie ovšem musí být dlouhodobá a je specifická pro konkrétní druh bakterie, přičemž zvolené antibiotikum musí do buněk proniknout, zabránit dalšímu množení chlamydií a nesmí nechat bakterie napadat další zdravé buňky.

Nejvyšší účinnost v boji proti chlamydiím vykazují tetracykliny, makrolidová antibiotika a fluorované chinolony 2. či 3. generace. Nejpoužívanějšími antibiotiky jsou přitom azitromycin a doxycyklin, používá se ale také erytromycin. V případě urogenitální infekce je přitom důležité současné přeléčení všech sexuálních partnerů a dodržování sexuální abstinence až do úplného vyléčení.

Obtíže většinou do dvou týdnů od zahájení terapie vymizí, ale léčba antibiotiky nemusí být napoprvé úspěšná a patogen může v organismu přežívat i nadále. V takovém případě je nutné zvolit jiný druh léčiv. Co se týče stavů zapříčiněných přítomností bakterie Chlamydia pneumoniae, pokud pacient pociťuje výrazné problémy, je namístě hospitalizace a dlouhodobější kyslíková terapie. To platí i v případě kojenců a dětí, které trápí dechová tíseň, záchvaty kašle či spánková apnoe.

Zdroje: szu.cz, internimedicina.cz, medicinapropraxi.cz, khsstc.cz, infekce.cz