Cukrovka (Diabetes mellitus)

Cukrovka je závažné metabolické onemocnění, kterým v České republice každoročně onemocní kolem 60 tisíců lidí. Projevuje se poruchou tvorby inzulinu, v důsledku čehož není tělo schopno samo regulovat hladinu krevního cukru. To má za následek mnoho zdravotních komplikací, které mohou končit i smrtí pacienta. Z toho důvodu je důležité, aby diabetici dodržovali doporučenou léčbu, která podle typu cukrovky spočívá v aplikaci inzulinu, diabetické dietě i dostatku pohybu.

Cukrova neboli diabetes mellitus je závažné metabolické onemocnění, při kterém není tělo schopno regulovat hladinu krevního cukru (glukózy). Děje se tak v důsledku poruchy tvorby inzulinu, hormonu, který produkuje slinivka břišní. Při jeho nedostatku totiž dochází k chronickému zvyšování glukózy a dalším změnám metabolismu bílkovin, tuků a cukrů.

Cukrovka se řadí mezi takzvané civilizační nemoci, to znamená, že se na jejím vzniku podílí nezdravý životní styl dnešní společnosti. Výskyt těchto nemocí, kam se řadí třeba také rakovina, vysoký krevní tlak či ateroskleróza, dlouhodobě stoupá, jen cukrovkou v České republice každý rok onemocní zhruba 60 tisíc lidí a 22 tisíc pacientů v souvislosti s ní zemře. Přepokládá se navíc, že zhruba čtvrtina pacientů není diagnostikována. V tuzemsku je v současné době evidováno více než 900 tisíc pacientů, z nichž většina trpí diabetem druhého typu.

A jaké jsou faktory, které se na rozvoji některého z typů cukrovky mohou podílet? Jedná se především o:

• nevhodné složení stravy (velké množství sladkých, tučných a smažených jídel),
• nepravidelný příjem potravy,
•  nadváhu či dokonce obezitu,
• nedostatek pohybové aktivity,
• kouření,
• stres.

Na rozvoj cukrovky má ale částečně vliv také genetika.

Co je to inzulin?

Jak už zaznělo výše, inzulin je nepostradatelný hormon, který se vytváří v beta-buňkách Langerhansových ostrůvků, což je endokrinní žláza o velikosti asi 2–3 desetin milimetrů, jež je součástí slinivky břišní. Co se týče účinků inzulinu, obecně se dá říct, že pomáhá růstu a obnově těla. Konkrétně přispívá k tomu, aby se energie získaná z potravy v těle ukládala v podobě zásobních látek, a tyto látky aby se pak využily pro stavbu buněk a tkání. Zejména jako stavební bílkoviny.

Inzulin rovněž působí na látkovou přeměnu cukrů, tuků a bílkovin, přičemž nejvíce ovlivňuje svaly a jaterní a tukovou tkáň. Pokud bychom se však měli bavit o nejznámější funkci inzulinu, jistě by to bylo ovlivňování hladiny cukru v krvi. Díky inzulinu se totiž molekuly glukózy dostávají do svalových, tukových a jaterních buněk, kde jsou následně metabolizovány.  Bez pomoci inzulinu by se krevní cukr do těchto buněk dopravil jen velmi obtížně, namísto toho by se glukóza hromadila v krvi. 

Hodnoty krevního cukru

Pravděpodobně nejznámějším příznakem diabetu je zvýšená hladina krevního cukru. Ta se u zdravých jedinců za normálních okolností drží v poměrně úzkém rozhraní. Nalačno mají lidé běžně mez 3,8–5,6 mmol/l s tím, že po jídle se tato hranice může zvýšit. Nikdy by však neměla přesáhnout hodnotu 7,8 mmol/l. O jasném diabetu hovoříme v okamžiku, kdy jsou naměřené hodnoty krevního cukru po jídle vyšší než 11,1 mmol/l.

Typy cukrovky

Pacienty trpící cukrovkou můžeme rozdělit do dvou skupin, a to na ty, kteří se potýkají s cukrovkou 1. typu, a ty s cukrovkou 2. typu. Zvláštním typem je pak cukrovka v těhotenství.

Cukrovka 1. typu

Diabetes mellitus 1. typu postihuje děti, mladistvé a mladé dospělé. Za obtížemi v tomto případě stojí autoimunitní zánět, který ve slinivce břišní útočí na buňky produkující inzulin. Jeho výrazný nedostatek pak způsobí, že se cukr získaný z potravy nepřesune do buněk a hromadí se v krvi. Jakmile dojde k překročení určité hranice, glukóza se začne vylučovat do moči, a při tomto procesu s sebou strhává vodu.

Cukrovka 2. typu

Jak poznat cukrovku 2. typu? Vzniká nejčastěji u osob s nadváhou a velmi často ji doprovází zvýšená hladina cholesterolu a vysoký krevní tlak. Tomuto typu se někdy přezdívá stařecká cukrovka nebo stařecký diabetes. Je to z toho důvodu, že jím častěji trpí starší lidé. Onemocnět jím ale může i malé dítě.

Ačkoli se inzulin u tohoto typu cukrovky tvoří stejně jako u zdravého člověka, a často i ve větším množství, jeho vyplavování po jídle je přesto opožděné. Na vině je v tomto případě nadváha, kvůli které na inzulin cílové buňky v játrech, svalech a tukové tkáni nereagují. To jednoduše znamená, že jsou k působení hormonu výrazně citlivější. U některých pacientů se může stát také to, že dojde k „vyčerpání“ slinivky, čímž se nedostatek inzulinu projeví i u nich.

Těhotenská cukrovka

Možná jste už slyšeli pojem těhotenská cukrovka (gestační diabetes), která, jak už název napovídá, postihuje některé gravidní ženy. Ohroženy bývají hlavně prvorodičky starší třiceti let a ženy s genetickými predispozicemi. A co za rozvojem cukrovky v těhotenství stojí? Zvýšená hladina mateřských a placentárních hormonů, které působí proti účinku inzulinu. Po porodu se hladina cukru vrací automatiky do normálu.

A zatímco u zcela zdravých rodiček se produkce inzulinu automaticky zvýší tak, aby se u nich udržela normální hladina glukózy, slinivka dědičně predisponovaných budoucích maminek není schopná tento stav zvládnout. K vyšší produkci inzulinu u nich tedy nedochází a hladina cukru v krvi začne stoupat.

Dlouhodobá hyperglykémie může mít negativní dopady na zdraví dítěte, proto je důležité, aby každá nastávající maminka v průběhu těhotenství absolvovala test na cukrovku, odborně orální glukózový toleranční test (oGTT). Ten se u zdravých gravidních žen provádí vždy mezi 24. a 28. týdnem těhotenství. Spočívá ve vypití glukózového roztoku a následném měření hodnot krevního cukru.

A jak je to s normami krevního cukru během těhotenství? Normální hladina krevního cukru je na lačno do 5,1 mmol/l, hodinu po vypití roztoku by měla vyšplhat maximálně do 10 mmol/l. Po dvou hodinách od testu by měla opět klesnout, a to konkrétně pod 8,5 mmol/l.

Rizikové skupiny

Rozvojem některého typu cukrovky jsou ohroženi zejména jedinci s:

• vrozenými dispozicemi,
• nadváhou a obezitou,
• malou pohybovou aktivitou,
• přidruženými kardiovaskulárními onemocněními,
• vysokým krevním tlakem,
•  některými hormonálními poruchami (třeba syndromem polycystických ovárií),
• předchozím výskytem diabetu během těhotenství.

Příznaky cukrovky

Zajímá vás, jaké má cukrovka příznaky? Záleží na typu. Pokud bychom se bavili o cukrovce 1. typu, mezi nejčastější projevy patří:

• žízeň,
•  časté močení,
•  hubnutí,
• únava.

Projevy cukrovky nemusí být zpočátku patrné, u některých pacientů zůstávají velmi mírné, což značně komplikuje včasnou diagnostiku. U některých jedinců je průběh naopak velice drastický. Kromě výše popsaných příznaků se může dostavit také:

•  zvracení,
• bolest břicha,
• dušnost,
• bezvědomí.

U cukrovky 2. typu dochází ke zvyšování krevního cukru jen pozvolně, zpočátku se u nemocných nevyskytují žádné příznaky a onemocnění lze odhalit jen provedením testu na hladinu cukru v krvi. Prvními symptomy, které pacient pocítí, mohou být stejné obtíže jako v případě cukrovky 1. typu, tedy častý pocit žízně, nadměrné močení, hubnutí a únava. V době, kdy se tyto příznaky poprvé objeví, bývá hladina krevního cukru již velmi vysoká a hrozí rozpad vnitřního prostředí.

Žádné nebo jen opravdu mírné příznaky pozoruje zpočátku většina nastávajících maminek, u kterých se rozvinula těhotenská cukrovka, v některých případech se pak může objevit výrazná žízeň, která je spojená s častějším močením.

Hypoglykémie

V souvislosti s cukrovkou jste možná zaslechli výraz hypoglykémie, což je nízká hladina cukru v krvi. Ačkoli diabetiky zpravidla ohrožuje vysoká hladina krevního cukru, která může končit infarktem myokardu, pacienti se mohou setkat i s pravým opakem. Děje se tak nejčastěji náhodou, konkrétně poté, co si pacient aplikuje příliš vysokou dávku inzulinu anebo se po jeho aplikaci zapomene najíst.

Častější bývá hypoglykémie u osob, které se hodnoty krevního cukru snaží udržovat co nejblíže normálnímu rozmezí, anebo u jedinců, kteří si hladinu glukózy pečlivě neměří a předpokládané vysoké hodnoty korigují příliš velkými bolusy (dávkami).

Hypoglykémii můžeme rozdělit do tří skupin podle závažnosti jejího průběhu, a to na:

• lehkou hypoglykémii (3,9 mmol/l),
• klinicky významnou hypoglykémii (3 mmol/l),
• závažnou hypoglykémii, u které hladina cukru už není rozhodující.

Lehkou hypoglykémii pacienti poznají podle toho, že ji doprovází neklid, pocení, třes a bušení srdce. Tyto glykémie jsou poměrně časté, u diabetiků se vyskytují 2krát až 3krát týdně. Je proto vhodné, aby měl pacient u sebe vždy něco sladkého, například bonbón nebo sáček cukru (ideálně 30–50 gramů glukózy), čímž klesající cukr rychle doplní a následně, pokud bude třeba, zkoriguje podáním potřebného množství inzulinu.

V případě klinicky významné hypoglykémie, se k pocení a třesu přidává ještě výrazná slabost a zmatenost, u těžké formy hypoglykémie se pak dostavuje porucha vědomí, pacient není schopný si pomoci sám a situace vyžaduje okamžitý zásah z jeho okolí. Pacienti by proto měli být vždy vybaveni rychle vstřebatelnou formou glukózy a zároveň u sebe mít průkaz diabetika. V ideálním případě by rovněž neměli opouštět domov bez krabičky s injekcí glukagonu, který se v případě nouze podává do svalu.

Hyperglykémie

U diabetiků je hyperglykémie, tedy zvýšená hladina cukru v krvi, definována takto:

• nalačno (ráno) v případě, kdy je hodnota cukru vyšší než 6–7 mmol/l,
• po jídle a v průběhu dne vyšší než 8–10 mmol/l.

Hypergykémii pacient pozná podle několika typických příznaku. Mezi ty nejčastější patří:

•  nadměrná žízeň,
• nadměrné močení,
•  noční močení,
• hubnutí, ale větší chuť k jídlu, 
• špatné a pomalé hojení ran,   
• únavnost až malátnost,             
• poruchy zrakové ostrosti,           
• poruchy vědomí až kóma,            
• dech páchnoucí po acetonu.         

Chronická hyperglykémie se někdy může projevovat také opakujícími se infekcemi urogenitálního ústrojí a kůže, zvýšenou kazivostí chrupu, průjmy a poruchami vyprazdňování žaludku. Objevují se rovněž poruchy potence a noční bolest dolních končetin.

Cukrovka u dětí

Když je dětským pacientům diagnostikován diabetes, zpravidla se jedná o cukrovku 1. typu, přičemž příznaky bývají obdobné jako u dospělých. Dítě je vlivem špatného metabolismu cukrů unavené, nevýkonné a spavé. Velmi častým jevem je žíznivost a zvýšená potřeba močit, což je způsobeno tím, jak se tělo snaží přebytečný cukr vyplavit ven. Malý pacient neprospívá a hubne, v některých případech se mohou objevit také bolesti břicha či zvracení. V pokročilé fázi onemocnění lze u dětí pozorovat problémy se zrakem.

Komplikace spojené s cukrovou  

Dlouhodobě zvýšená hladina krevního cukru v krvi poškozuje cévy, což vede k celé řadě zdravotních komplikací. Chorobné změny se vlivem zvýšeného krevního cukru mohou vyvinout v nervových vláknech, pak mluvíme o diabetické neuropatii, či v drobných cévách, což se označuje jako diabetická mikroangiopatie. Jedná se například o tyto komplikace:

• poškození cév oka vedoucí ke ztrátě zraku,
• poškození cév ledvin, které může vyústit ve sníženou funkci či dokonce v selhání,
• poškození cév srdce, jež může končit infarktem myokardu, a
• poškození mozkových cév vedoucí k mozkové mrtvici.

Diabetická noha

Poměrně známou a velice nebezpečnou komplikací je takzvaná diabetická noha. Jedná se o syndrom, při kterém na noze vzhledem ke zhoršené regeneraci vznikají obtížně se hojící defekty, které jsou důsledkem kombinace poruch cévního a nervového zásobení, k čemuž dochází kvůli dlouhodobě zvýšené hladině cukru v krvi. Ke vzniku diabetické nohy může přispět i:

•  nošení nesprávné obuvi,
• postižení nehtů a kůže mykózou,
• neošetřené otlaky, či
• praskliny.

Proč k rozvoji diabetické nohy dochází? Jedná se o kombinaci několika faktorů, přičemž podstatnou roli hraje diabetická neuropatie. Ta může vést k oslabení a ztrátě citlivosti na tlak, k poruše vnímání tepla a chladu, ke zborcení klenby nožní či ochabnutí svalů nohy. Kvůli autonomní neuropatií je navíc výrazně snížená potivost na nohách.

Všechny tyto faktory mají zá následek přílišné zatížení nohy, a to hlavně v oblasti šlapky, prstů či meziprstí. Následkem těchto poranění jsou různé kožní poruchy, kostní deformity a deformace – třeba kladívkovité prsty či Charcotova osteoartropatie. V případě diabetické nohy související s aterosklerózou se u pacientů mohou projevit příznaky ischemické choroby dolních končetin.

A jak konkrétně se příznaky diabetické nohy rozvíjí?

Prvním stupněm je povrchový vřed, který zpočátku zpravidla nejeví žádné známky infekce,

• v druhém stupni proniká do podkožní tkáně, stále však není přítomná infekce,
• ve třetí fázi vřed proniká do kostí a kloubů a probíhá závažná infekce,
• na noze se vyskytují gangrény (odumřelé tkáně) – typicky na prstech nebo patě,
• gangréna postupuje dále do nohy.

V některých případech může diabetická noha končit amputací končetiny.

Léčba cukrovky

Léčba cukrovky se odvíjí od jejích jednotlivých typů. Pokud bychom se bavili o diabetu 1. typu, je nutná doživotní aplikace inzulinu, typicky pomocí podkožní injekce, po které diabetici sahají zhruba čtyřikrát denně. Další alternativou je pak trvale zavedená jehlička do podkoží. Řeč je o inzulinové pumpě, která vpichy s přesnou dávkou inzulinu provádí zcela automaticky, a to 24 hodin denně. Tento mechanismus je pro pacienty nejen pohodlnější, ale rovněž lépe nahrazuje nedostatečnou funkci slinivky břišní.

Kromě pravidelného měření glukózy glukometrem a udržování její správné hladiny pomocí inzulinu, je nezbytná i znalost množství cukrů v jednotlivých potravinách, které musí nemocný neustále kontrolovat, a také diabetická dieta. Ta je zásadní také u pacientů trpících 2. typem cukrovky, u kterých se kromě omezení sladkých, tučných a smažených pokrmů doporučuje rovněž pravidelná fyzická aktivita, přičemž u většiny nemocných tímto typem cukrovky je nutná i redukce váhy. Výjimkou nejsou ani léky na snížení krevního cukru.

Kontrola jídelníčku a lehká fyzická aktivita se pak doporučuje i u nastávajících maminek, u kterých došlo k rozvoji gestačního diabetu. Pokud však hladina krevního cukru stoupá i přes dietní opatření a pohyb, přistupuje se k podávání inzulinu.

Cukrovka: dieta

V první řadě je třeba říct, že každý člověk je individuální, a to, že někomu něco vyhovuje, neznamená, že se jedná o potravinu vhodnou pro všechny. Následující informace týkající se stravování jsou tedy pouze orientační, konkrétní jídelníček byste měli vždy řešit s vaším lékařem.

Základem diabetické diety je vynechání takzvaných rychlých cukrů, konkrétně tedy těch potravin, které obsahují řepkový cukr v jakékoli podobě. Vhodné nejsou ale ani různé sirupy, melasa, med či umělá sladidla. K doslazení je v malém množství možné použít například stevii, xyliton či erythritol. Pacientům neprospívá ani velké množství ovoce, které je sice plné vitamínů, ale značně obsaženou složkou bývá právě cukr. Dále je nutné omezit:

• smažené pokrmy,
•  instantní jídla,
• uzeniny, masové konzervy,
• sladké pečivo, bagety, toustové chleby, bílé pečivo,
• ochucené jogurty a mléčné nápoje, mléčnou rýži, tavené sýry,
• ztužené tuky, margaríny, rafinované oleje,
• chipsy, popkorn, čokolády,
• kečupy, majonézy, dresinky, sladké octy…

Vyloučit ze svého jídelníčku by měl diabetik také alkohol, různé ovocné džusy včetně smoothie, limonády a sladké kakao či čaje. Káva a hořké kakao jsou povoleny jen v neslazené variantě.

Dovolené jsou naopak tyto potraviny:

• zelenina v jakékoli podobě,
• luštěniny,
• vařené brambory,
• hnědá, parboiled a basmati rýže,
• těstoviny „al dente“ (nejlépe celozrnné),
• žitné, celozrnné pečivo,
• ovoce v omezeném množství (cca 1–2 kusy denně),
• plnotučné mléko, kefír, acidofilní mléko, bílé jogurty,
• maso drůbeží i červené, játra, ryby, mořské plody,
•  vejce, sýry, šunka,
• máslo, zastudena lisované oleje, kvalitní sádlo,
• ořechy, semínka,
• v malém množství hořká čokoláda (nad 70 %),
• hořké kakao, caro a káva bez cukru.

Prevence cukrovky

Prevence vzniku cukrovky spočívá hlavně ve zdravém životním stylu. Důležitá je vyvážená strava, která je bohatá na vitamíny a minerály a naopak neobsahuje nadbytečné množství sacharidů, tuků a smažených jídel. Velkou roli hraje také dostatek pohybu, který zároveň pomáhá při prevenci kardiovaskulárních onemocnění.

Důležité jsou rovněž pravidelné kontroly u lékaře. Cukrovce 2. typu totiž zpravidla předchází takzvaný prediabetes, což je stádium těsně před cukrovkou, které se ale nijak konkrétně neprojevuje. Proto je nutné hodnoty krevního cukru hlídat, a to hlavně u rizikových skupin.

Zdroje: cukrovka.cz, detskydiabetes.cz, medimerck.cz