Histriónská porucha osobnosti

Jste přehnaně upnutí na svůj vnější vzhled, vyhledáváte dramatické situace a za každé situace se snažíte být středem vesmíru? Pak je možné, že trpíte histriónskou poruchou osobnosti, což je porucha, která se projevuje teatrálním chováním a touhou po neustálé pozornosti. Stejně jako ostatní poruchy osobnosti, i tuto bývá složité diagnostikovat. Nemocní své chování totiž často považují za normální.

Histriónská porucha osobnosti, dříve označována pouze jako hysterie, je jednou z širokého spektra poruch osobnosti, které se vždy vyznačují charakteristickými prvky chování. To se nějakým způsobem vymyká normám dané společnosti. Pacienti přitom zpravidla na první pohled nemocně nepůsobí, a proto jejich chování a projevy mohou ostatní považovat pouze za neslušné. Zdravě se obvykle cítí i sám pacient, který problém nevidí v sobě, ale ve svém okolí.  

Co jsou to poruchy osobnosti?

Poruchy osobnosti jsou velmi komplexní problematikou, existuje totiž poměrně velké množství jejich druhů, které se od sebe odlišují charakteristickými projevy chování. To se obvykle vymyká společenským normám, což si nemocní sami nedokáží uvědomit, a tak své chování nejsou schopní změnit, což může mít velmi negativní dopad na jejich partnerské i přátelské vztahy, ale také na profesní kariéru.

V případě poruch osobnosti bývá navíc poměrně obtížné rozlišit, co je zapříčiněno chorobou, a jaké projevy jsou naopak důsledkem přirozených osobnostních rysů. Pro pacienty bývá často obtížné vyjadřovat své názory a pocity. Vycházejí totiž z dřívější zkušenosti, kdy byli svým okolím vnímáni negativním způsobem.

Aby dosáhli společenského uznání anebo navázali partnerský vztah, chovají se podivně, v průběhu života se jim však obvykle daří své výstřední chování skrývat. Na první pohled tedy mohou působit zcela nenápadně, ačkoli ve svém nitru pociťují silné napětí. To mohou někdy přenášet i do svého okolí.

Zpravidla se poruchy osobnosti vztahují k určitým prominentním rysům lidí, jinými slovy souvisí přímo s charakterem daného člověka. Nelze je proto srovnávat s jinými psychickými nemocemi. Koneckonců lidé s poruchou osobnosti mívají i mnoho dalších pozitivních charakterových vlastností, které je definují. Takto nemocní lidé by se proto neměli automaticky zaškatulkovávat.

Dělení poruch osobnosti

Kromě konkrétních typu poruch smíme poruchy osobnosti rozdělit také do tří takzvaných klastrů, a to konkrétně na:

• klastr A – podivíni,
• klastr B – afektovaní,
• klastr C – úzkostní.

Do klastru A se řadí poruchy osobnosti, které se vyznačují podivínským až excentrickým chováním. Patří sem paranoidní, schizoidní a schizotypální porucha osobnosti. Klastr B se týká poruch osobnosti, které jsou typické emotivním, dramatickým a náladovým chováním. Kromě histriónské poruchy sem patří třeba disociální, narcistická či emočně nestabilní porucha osobnosti.

Do posledního klastru C spadají ty poruchy, které jsou typické úzkostlivým, vyhýbavým či nutkavým chováním. Tím jsou charakteristické tyto poruchy: anxiózní, závislá, obsedantně-kompulzivní a pasivně agresivní. Kromě již uvedených poruch existují také takzvané smíšené poruchy osobnosti.

Příčiny vzniku

Poruchy osobnosti se u jedinců rozvíjejí v závislosti na mnoha faktorech. Jako jeden z nich se uvádí genetické predispozice, určitou roli ale hrají také traumata, která si pacient odnesl z raného dětství. Jedná se typicky o problémy ve výchově a vývoji, zkušenosti s násilím, sexuální zneužívání či zanedbávání. Pokud se tyto zážitky zkombinují s existující zranitelností tohoto jedince, mohou podpořit rozvoj psychické poruchy. To však neznamená, že k tomu dochází vždy.

U takto postižených lidí se odvíjí osudový koloběh. Osoby, které jsou náchylné k poruchám osobnosti, zpravidla přicházejí do konfliktu s jedinci ve svém okolí. Jejich reakce pak utrpení pacientů zesiluje a vyvolává u nemocných problematické chování. Kromě zmíněných faktorů hraje velkou roli také psychická odolnost.

Poruchy osobnosti versus zvýrazněné rysy osobnosti

Důležité je neplést si poruchu s takzvanými zvýrazněnými rysy osobnosti. Jedná se o charakterové vlastnosti, které představují slabá místa v psychice jedince, tedy jeho selektivní zranitelnost vůči určitým vlivům, ale zároveň zvýšenou odolnost vůči vlivům zcela jiným. Osoby s osobními akcenty jsou náchylnější k vlivům prostředí a duševním traumatům. Jednoduše řečeno, pokud narazí na slabé místo, chování těchto osob se dramaticky mění a zvýrazněné rysy začnou dominovat. Tyto rysy bývají nejčastěji:

• vzrušující,
• afektivní,
• nestabilní,
• úzkostné.

Dále je nutné poruchy osobnosti rozlišovat od takzvaných změn osobnosti, které se vyskytují jako důsledek těžké či dlouhodobé psychické zátěže. Za tímto typem obtíží může stát třeba nedostatek citové náklonnosti nebo sociálních kontaktů, ale také onemocnění či poranění mozku.

Příznaky histriónské poruchy osobnosti

Histriónská porucha osobnosti nebo také zastarale hysterie patří mezi relativně časté poruchy, které komplikují život ženám i mužům. Pro postižené jsou typické tyto znaky:

• narušená schopnost empatie,
•  excentričnost,
•  touha být středem pozornosti,
• manipulace svým okolím,
• touha po uznání,
• sklony k teatrálnímu chování,
•  sklony ke zveličování.

I přes své psychické potíže může být člověk s histriónskou osobností výborným a výmluvným společníkem, který srší vtipem. Velice často se jedná o atraktivní jedince, kteří mnohdy až přehnaně dbají o svůj vzhled a svého potenciálního partnera dokáží poměrně snadno okouzlit.

Lidé trpící tímto typem osobnostní poruchy mají potřebu na sebe upoutávat pozornost, přikrášlují si proto své vlastní příhody anebo si vymýšlejí historky, které se ve skutečnosti nestaly, a mají rovněž sklony k velkým gestům. Není pro ně tedy problém uspořádat piknik při západu slunce ani kupovat květiny. Emoce, které skutečně prožívají, bývají sice intenzivní, paradoxně ale povrchní a proměnlivé.

Muži trpící histriónskou poruchou osobnosti mohou mít sklony k přehnaně maskulinnímu chování, čímž se snaží zakrýt pocit vlastní slabosti. Zpravidla se rádi předvádějí, a to například tím, že si pořizují drahá auta, nadměrně dbají o svůj vzhled a velice často cvičí. Podobně o sebe pečují i ženy, které se obvykle oblékají svůdně, pečlivě se líčí a rády koketují. Pocit vlastní důležitosti se navíc snaží posílit přehnanou závislostí či nezávislostí na partnerovi, čímž se snaží získat uznání ostatních mužů.

Pro obě pohlaví je pak typické to, že:

• nesnesou nudu a potřebují neustále vyhledávat nové zážitky,
• usilují o vzrušení,
• trpí pocity prázdnoty a ztracenosti,
• jsou nesystematičtí, často i nepořádní.

V intimním životě tito lidé často vyhledávají neustálé obměny a experimenty. Mívají pocit, že jim partner projevuje málo lásky, a vyhledávají záminky pro vytvoření žárlivosti. V pohlavním životě bývají neuspokojení, mohou trpět sexuálními dysfunkcemi a anorgasmií.

Co se týče mezilidských vztahů, ty bývají konfliktní, a to jak s přáteli a partnerem, tak i se spolupracovníky. Lidé s histriónskou poruchou osobnosti velmi často rozvíjejí interakční hry, kdy pomlouvají nepřítomné a přítomné naopak vychvalují. O druhé se někdy zajímají spíše pro potřebu obdivu, nikoli z upřímné starosti o ně.

Od partnera pak tito jedinci očekávají, že se nebudou nudit, potřebují rovněž nové zážitky a spoustu pozornosti. Hádky mohou být pro pacienty vzrušením, proto je v některých případech sami vyvolávají. Usmiřování pak bývá bouřlivé, kompromisy však tito lidé považují za vlastní prohru. Člověk s touto osobností velmi špatně snáší pocit, že na chvíli přestal být zajímavý, což bývá důsledkem nedostatečné pozornosti z dětství.

Histriónská porucha osobnosti: léčba

Diagnostika a léčba histriónské poruchy osobnosti bývá složitá, a to především z toho důvodu, že si pacienti svůj problém často vůbec neuvědomují a své nevhodné chování považují za běžnou součást své osobnosti. Problém tak paradoxně vidí ve svém okolí a jejich stav jim naopak vyhovuje.

Pokud tedy pacient k léčbě vůbec svolí, bývá zpravidla dlouhodobá. Zaměřuje se převážně na přijetí rysů osobnosti a rovněž na způsoby, jak reagovat v konkrétních situacích. Na místě je také pravidelná terapie, zvláště pak individuální. Je důležité, aby pacient nahlédl na své rigidní vzorce chování, myšlení i emočního prožívání a objevil i jiné možnosti, než doposud znal a aplikoval. Pacient by měl během léčby získat náhled na svůj stav a postupně se snažit o zlepšení empatie, schopnosti porozumění a orientace v mezilidských vztazích.

Další postup je velice podobný jako u neurotických pacientů. Důležitou roli hrají léky, které pomáhají zvládat emoční výkyvy a projevy chování. Nápomocná jsou v tomto ohledu například neuroleptika. Ke kontrole přidružených neurotických příznaků lze podávat i antidepresiva.

Zdroje: stefajir.cz, nzip.cz, solen.cz, plhb.cz