Impetigo

Ve větších dětských kolektivech, jako jsou školy, školky nebo třeba letní tábory, se nemoci často šíří rychlostí blesku. Jednou z nich je také málo známá, ale zato velice nepříjemná choroba označovaná jako impetigo, která postihuje zejména povrchovou vrstvu kůže. U pacientů způsobuje výsev svědící puchýřovité vyrážky, jejíž projevy je nutné léčit prostřednictvím lokálních nebo celkových antibiotik.

Co je impetigo?

Impetigo vulgaris je hnisavé bakteriální kožní onemocnění, které napadá hlavně povrchové vrstvy kůže. V důsledku infekce pak vzniká zánět, který se může projevit kdekoliv na těle a způsobuje pacientům nepříjemné zdravotní komplikace. Nejčastěji bývá zasažena oblast obličeje a krku, výjimkou však nejsou ani puchýřky na trupu či horních a dolních končetinách.

Název impetigo má původ v latinském slově impetere, což znamená zaútočit. A má to také své opodstatnění. Tato nemoc je totiž vysoce infekční, rychle se šíří a patří mezi nejčastější kožní infekce letního období. Kromě toho může postihnout jak pokožku dříve poškozenou, tak i kůži na první pohled zcela zdravou.

Příčiny

Původcem onemocnění je buď bakterie Streptococcus pyogenes (streptokok), nebo bakterie Staphylococcus aureus (zlatý stafylokok). Podle toho, o kterou z nich se jedná, pak lékaři rozlišují několik forem impetiga, kam patří:

• nebulózní impetigo (impetigo contagiosa),
• bulózní impetigo (impetigo bullosa),
• smíšené impetigo – infekce vyvolaná zároveň streptokokem a stafylokokem.

Nákaze se dobře daří především v teplém a vlhkém prostředí, takže není náhoda, že se rychle šíří hlavně během letních měsíců. Tou dobou incidence impetiga tvoří až 10 % všech kožních onemocnění, s nimiž se dětští lékaři v ordinacích setkávají. Vzhledem k možnosti autoinfekce a současnému životnímu stylu, kdy lidé do teplých oblastí cestují celoročně, se ovšem impetigo může rozvinout také v zimě.

Přenos infekce

Symptomy impetiga obvykle vznikají na kůži, která je nějakým způsobem poškozená. Mezi taková drobná traumata patří například popáleniny, odřeniny, poštípání hmyzem nebo třeba ekzém. Kromě puchýřků, které se objevují na bakteriemi obsazené, ale jinak normálně působící pokožce, však infekce může proniknout do kůže pacienta i přímou cestou a následně způsobit porušení jejího povrchu.

Co se týče způsobů, jak se bakterie mezi lidmi šíří, k vlastnímu přenosu dochází buď přímým kontaktem pokožky zdravého a nemocného člověka, nebo prostřednictvím kontaminovaných předmětů, jako jsou ručníky, příbory, hračky nebo další často používané věci. Poslední možností je pak autoinfekce, kdy si nemocný sám zanese na kůži infekci z postiženého místa.

K infekci může dojít také sekundárně, a to u pacientů s jiným kožním onemocněním, které způsobuje porušení kožní bariéry. Jedná se například o atopickou dermatitidu, což je chronický, recidivující zánět kůže, jenž u nemocných vyvolává nepříjemné svědění. Vlivem škrábání postižených míst si pak lidé do otevřených ran mohou zanést stafylokokovou či streptokokovou infekci a lékaři hovoří o impetiginizaci.

Rizikové faktory

Nejvíce postiženými skupinami obyvatelstva, které se s impetigem potýkají, jsou kojenci, předškoláci a školáci. Ačkoliv impetigo u dětí výrazně převažuje, vzhledem k vysoké infekčnosti této choroby ale samozřejmě není výjimkou ani rozvoj impetiga u dospělých. Ti se většinou nakazí při kontaktu se svými ratolestmi, takže mezi napadenými jsou převážně maminky nemocných dětí, které se o malé pacienty během nemoci starají.

Na to, zda k rozvoji onemocnění u daného pacienta opravdu dojde, má ovšem vliv celá řada různých okolností. Mezi rizikové faktory patří například:

• stav kůže,
• celkový stav organismu,
• vlastnosti patogenních bakterií,
• vlivy zevního prostředí.

Ohroženi jsou především lidé, kteří trpí jiným kožním onemocněním, jako je atopický ekzém. Další rizikové skupiny pak zahrnují osoby trpící cukrovkou, pacienty léčené kortikosteroidy či jedince se sníženou obranyschopností organismu. Problematickým činitelem je ale i souběžné periferní cévní onemocnění, dlouhodobě nedostatečný stav výživy (malnutrice) nebo jakékoliv mechanické poškození pokožky.

Důležitou roli hraje ovšem i věk pacientů, jelikož zdaleka nejčastěji se impetigo projevuje u malých dětí, které jsou z důvodu nedostatečně vyspělého imunitního systému k rozvoji tohoto onemocnění náchylnější. Rizikový je pak samozřejmě i kontakt s nakaženým nebo s předměty, kterých se nemocný dříve dotýkal.

Impetigo: inkubační doba

Lékaři udávají, že se inkubační doba impetiga pohybuje v rozmezí od několika dnů zhruba po jeden týden. Záleží ovšem na původci onemocnění i na dalších doprovodných faktorech. Pacient pak zůstává nakažlivý až do chvíle, kdy puchýřky zcela zaschnou a vytvoří se na nich pevná krusta.

Jaké má impetigo příznaky?

Symptomy impetiga závisí hlavně na tom, o jakou formu onemocnění se jedná. Typické jsou však hlavně puchýře, které se mohou objevit na obličeji, ale také na dalších částech těla. Kromě toho může impetigo u pacientů vyvolat i řadu doprovodných komplikací.

Nebulózní impetigo

Nakažlivá forma impetiga, která se označuje také jako makulovezikulózní či nebulózní, tvoří více než polovinu případů. Zatímco stafylokoky se obvykle šíří z nosu, v tomto případě patogen kolonizuje kůži přímo. Nejčastěji je přitom na vině bakterie Staphylococcus aureus jiné než II. skupiny. U předškolních dětí je pak častějším původcem onemocnění Streptococcus pyogenes.

Pokud se pacient nakazí formou impetigo contagiosa, příznaky mohou být značně různorodé. Nejprve se objevují malé zarudlé boláky v oblasti obličeje (obvykle na ústech či na nose), které brzo praskají. Z těchto červených puchýřků pak vytéká tekutina nebo dokonce hnis a na postiženém místě se ze zaschlého sekretu vytvoří medově žlutá či žlutohnědá krusta.

Strupy po nějaké době začínají odpadávat a na jejich místě se tvoří drobné červené skvrny, které se postupem času hojí bez větších komplikací. Projevy nebulózního impetiga celkově bývají nebolestivé, mohou se však dostavit různé doprovodné obtíže, jako je zvětšení lymfatických uzlin (lymfadenitida), leukocytóza nebo svědění postižených míst.

Bulózní impetigo

Stejně jako v případě nebulózního impetiga se forma označovaná jako impetigo bullosa objevuje především během letních měsíců, kdy převládá teplé počasí. Nejvíce postiženy přitom bývají děti do dvou let věku, tedy hlavně novorozenci a kojenci. U starších pacientů není toto onemocnění příliš časté.

Na rozdíl od předchozí formy je bulózní impetigo vždy způsobeno koaguláza-pozitivním Staphylococcus aureus. Ten produkuje exotoxiny, kam patří exfoliatin či epidermolytický toxin A nebo B. Tyto bakterie navíc způsobují také stafylokokový syndrom opařené kůže (SSSS), který se někdy označuje jako syndrom opařeného dítěte.

Charakteristickým příznakem bulózního impetiga jsou velké puchýře (buly o velikosti 5 mm až 2 cm), které rychle praskají a zanechávají po sobě na kůži červená mokvající ložiska. V centru vzniká vlhká ranka označovaná jako eroze, ale na okraji postiženého místa zůstávají zbytky puchýřů. Poškození pokožky ovšem není příliš hluboké, jelikož eroze neproniká dermoepidermálním spojením, a kůže se dobře hojí bez jizev.

Čiré puchýře bývají lokalizovány především v intertriginózních oblastech, tedy na místech, kde dochází k výraznému tření kůže. U novorozenců se tedy nejčastěji objevují v tříslech, ale následně se mohou šířit také na břicho, trup a končetiny. Buly obvykle bývají izolované, ale někdy se vyskytují ve skupinkách, které pak splývají ve větší mapovitá ložiska.

Ecthyma

Nejzávažnější formou je ecthyma, která na rozdíl od předchozích typů impetiga postihuje také hluboké vrstvy kůže. Mezi typické příznaky patří výsev bolestivých vředů se zánětlivým lemem, po jejichž porušení se na místě tvoří tuhá šedožlutá krusta, která se sice postupem času zhojí, ale zanechá po sobě nevzhlednou jizvu. Nejčastěji přitom bývají postiženy nohy a chodidla.

Možné komplikace

Ačkoliv je riziko rozvoje komplikací po nákaze impetigem poměrně nízké, rozhodně není radno nemoc podceňovat. Mezi zdravotní obtíže, které se u pacientů mohou vlivem infekce objevit, patří již zmíněný syndrom opařené kůže. Pro ten je typický vznik puchýřů na velkých plochách pokožky, které připomínají popáleniny a postupně se cárovitě odlupují, přičemž mohou být postiženy také sliznice.

Další možnou komplikací je glomerulonefritida (zánětlivé onemocnění ledvin), která se projeví přibližně 18–21 dní od rozvoje nemoci a nejčastěji postihuje malé pacienty ve věku od 3 do 7 let. Kromě toho se ve výjimečných případech nemocní mohou setkat i s těmito obtížemi:

• osteomyelitida (zánět kostní dřeně),
• septická artritida (zánětlivá infekce kloubů),
• septikémie (rozšíření infekce prostřednictvím krve),
• pneumonie (zápal plic),
• folikulitida (postižení vlasových váčků).

Diagnostika

O tom, že se pacient potýká právě s impetigem, svědčí charakteristický klinický obraz daného onemocnění. Kromě příznaků však lékař k určení správné diagnózy potřebuje znát také věk a celkový zdravotní stav pacienta, roční období, lokalizaci puchýřků nebo další projevy, které infekci doprovázejí. Potvrdit, že se opravdu jedná o impetigo, pak může bakteriologické vyšetření. 

Symptomy impetiga mohou na první pohled připomínat jiná puchýřnatá onemocnění různého původu. Jedná se například o tyto choroby:

• problémy vyvolané virem HSV,
• dermatofytóza (tinea),
• seboroická dermatitida,
• kontaktní dermatitida,
• bulózní onemocnění.

Léčba impetiga

Ačkoliv si spousta lidí myslí, že se impetiga zbaví svépomocí, vždy je vhodné poradit se s lékařem, protože domácí ošetření puchýřků není dostačující. O tom, jaká bude pro impetigo léčba, pak odborníci rozhodují na základě projevů, jejich intenzity a doprovodných komplikací. V některých případech postačí terapie lokálního charakteru, jindy je ovšem potřeba léčba celková.

Lokální léčba

U nekomplikovaných případů obvykle stačí lokální ošetření pokožky v místech, kde se objevily nepříjemné puchýřky a vřídky. Postup, který je přitom nutné dodržovat, se skládá ze tří kroků:

1. odstranění strupů,
2. dezinfekce ran,
3. ošetření antibiotickou mastí.

Strupy by měl pacient vždy odstraňovat velice opatrně, aby nedošlo k poškození kůže. Rozhodně tedy není nutné používat hrubou sílu. Pomoci naopak může krátkodobé použití keratolytické masti (například mast Saloxyl či mast s 5% ureou), která později pomůže antibiotikům lépe vstoupit do rány. Následně je vhodné zasažené místo opláchnout slabým roztokem manganistanu draselného.

Jakmile jsou všechny rány vyčištěné, na postižená místa se zhruba 2–3× denně aplikuje lokální antibiotický přípravek. Tím mohou být různé antibiotické masti a krémy vydané na lékařský předpis, které obsahují účinné látky, jako je například bacitracin, neomycin, mupirocin, kyselina fusidová či ratapamulin. Po ošetření kůže je vhodné nechat daná místa dýchat, ale zároveň zajistit, aby nepřišla do kontaktu s nečistotami.

Pokud pacient potřebuje ošetřit větší plochu kůže, někdy se používají také další antimikrobiální přípravky, kam patří různé pasty, obklady a léčivé přípravky do koupele. Kromě toho se používají i místní přípravky s dezinfekčním účinkem, které jsou určené pro čištění pokožky při bakteriálních infekcích.

Celková léčba

Závažnější infekce a případy, kdy lokální terapie nepomáhá, vyžadují celkovou léčbu, která spočívá v perorálním užívání antibiotik. Ta lékaři vybírají na základě vyšetření, při němž se odebere tekutina nebo hnis z puchýřů a následuje kultivace bakterií. Díky vzorku ze zasažené oblasti je pak možné určit, jaký konkrétní druh patogenů nemoc způsobil, a zvolit vhodný druh antibiotik.

Pokud se navíc objeví doprovodné příznaky v podobě bolestivosti nebo zvýšené teploty, pacient může sáhnout po ibuprofenu či paracetamolu. V případě svědění zasažené pokožky se pak užívají antihistaminika, která by měla kůži celkově zklidnit a zabránit tak nemocnému v rozškrábání puchýřků a zanesení infekce na další místa.

Hygienická opatření

Pokud nenastanou žádné závažnější komplikace, impetigo většinou v průběhu 7–10 dnů odezní. Jelikož se však toto onemocnění rychle šíří prostřednictvím přímého kontaktu s infikovanou osobou a používanými předměty, je namístě dodržovat přísná hygienická opatření:

• vyhněte se kontaktu s ostatními,
• rány správně dezinfikujte,
• používejte antibakteriální mýdlo,
• po každém kontaktu s puchýřky si důkladně umyjte ruce,
• postižená místa si utírejte speciálním ručníkem či jednorázovými utěrkami,
• při natírání ran používejte rukavice, abyste si infekci nezanesli i na další místa,
• dokud jsou puchýře plné tekutiny či hnisu, vyměňujte denně ložní prádlo, pyžamo i ručník,
• nepůjčujte si s nikým oblečení, hygienické potřeby (ručníky, žiletky) ani nádobí a příbory,
• perte oblečení i lůžkoviny na co nejvyšší teplotu a pak vše přežehlete,
• dítě nechte doma, aby se infekce v kolektivu dále nešířila.

Zdroje: wikiskripta.eu, lekarnickekapky.cz, dermatologiepropraxi.cz, pediatriepropraxi.cz