Klaustrofobie

Klaustrofobie je chorobný strach z uzavřených či stísněných prostor.

Autor: DeviantArt

Touto poruchou trpí asi 5% celkové populace,  postihuje častěji ženy než muže. Vznik této fobie není jasný – ve většině případů je vyvolán špatnou zkušeností s malými prostory – např. uvěznění ve výtahu, v tunelu či vlaku. Pokud je tato zkušenost dostatečně silná a traumatizující, uloží se do mozku a při dalším setkání s podobnou situací podvědomě spustí reakci – tělo se tedy v podstatě jen snaží upozornit na něco, co již dříve zažilo a vnímalo jako ohrožující nebo stresující. Tato reakce se navíc, pokud se onemocnění nezačne léčit, stále prohlubuje a strach postiženého roste.

U lidí trpících klaustrofobií se kromě psychických projevů – jako je strach, úzkost, obava o život, pocit ohrožení – objevují i příznaky fyziologické. Mezi ně patří hlavně pocení, třas, dušnost či bušení srdce. Postižený se snaží dostat z prostoru ven, mnohdy v takové situaci ztrácí schopnost jasného myšlení – v některých případech, zejména lidé trpící silnou fobií, mohou být agresivní a ve snaze osvobodit se ze sebe strhávat oblečení.

Klaustrofobický záchvat vyvolávají hlavně malé, stísněný a tmavé prostory – výtahy, metro, vlaky, letadla, tunely apod. Onemocnění je možné léčit s psychiatrickou či psychologickou pomocí, kromě terapie, při které se nemocný snaží pomocí postupného přivykání krizovému prostředí odvyknout panickému strachu, se k léčbě dodávají také léky proti úzkosti – antidepresiva či anxiolytika.