Onemocnění prostaty

Prostata je důležitým orgánem mužské pohlavní soustavy, neboť produkuje prostatický sekret zajišťující dobrou pohyblivost spermií. Nachází se pod močovým měchýřem a normálně dosahuje velikosti kaštanu. Vlivem ubývání testosteronu se ale mnoho mužů setká ve vyšším věku s problémy s prostatou. Často jde o zbytnění prostaty nebo zánět, v horších případech se objeví rakovina.

Co je prostata?

Prostata (předstojná žláza) je mužská pohlavní žláza, která má za úkol produkovat prostatický sekret. Ten tvoří důležitou složku ejakulátu, neboť obsahuje prostatický specifický antigen (PSA) zajišťující zkapalnění semene, a tím i lepší pohyblivost spermií (mužských pohlavních buněk). Prostata je uložena v pánevní oblasti pod močovým měchýřem, přičemž obklopuje močovou trubici.

Růst a funkce prostaty jsou řízeny mužským pohlavním hormonem testosteronem (přesněji dihydrosteronem). Testosteron totiž ovlivňuje množství drobných žlázek, ze kterých se prostata skládá, a také jejich sekreci semenné tekutiny. Časem množství tohoto pohlavního hormonu v těle muže ubývá, což je důvod, proč se ve vyšším věku objevují u velké části mužů problémy s prostatou.

Potíže spojené s prostatou

Zdravotní problémy spojené s předstojnou žlázou se objevují hlavně u mužů starších 50 let. Na druhou stranu dnes nejsou výjimkou ani o něco mladší muži, kteří mají nižší hladinu mužských pohlavních hormonů. Mezi onemocnění prostaty patří:

Zánět prostaty (prostatitis)

Zánět prostaty dokáže pořádně potrápit starší i mladší ročníky. Pokud jde o akutní zánět, může být jeho příčinou neléčená bakteriální infekce močových cest. Pacienti s akutním zánětem prostaty obvykle pociťují výrazné příznaky:

  • horečku,
  • bolest genitálií a dolní části zad,
  • zvýšené nutkání na močení,
  • bolesti při močení.

Mnohem častěji se objevuje chronický zánět prostaty, se kterým se běžně setkávají muži starší 50 let. Chronický zánět se rozvíjí postupně a má mírnější příznaky, i tak ale dokáže hodně ovlivnit kvalitu života. Bolesti trvají v tomto případě déle než tři měsíce, přičemž nejčastěji se objevují v oblasti pánve. Někteří pacienti ale pociťují bolesti také v oblasti penisu, varlat, dolní části zad i konečníku.

Občas se může objevit i asymptomatický zánět prostaty, kdy pacient nezaznamená žádné problémy. Na zánět se v takovém případě obvykle přijde zcela náhodou v rámci preventivních vyšetření.

Zvětšená prostata (benigní hyperplazie prostaty)

Prostata se u mužů začínat vyvíjet již v prenatálním stádiu. U novorozenců obvykle dosahuje hmotnosti 3–5 gramů. Vlivem hormonálních změn se pak začne zvětšovat u chlapců ve stádiu puberty. Kolem 20 let se její hmotnost ustálí na 20–40 gramech, kdy je svou velikostí přirovnávána k jedlému kaštanu nebo vlašskému ořechu.

Jak bylo již zmíněno, velikost prostaty je ovlivněna množstvím testosteronu, které během života klesá. Proto dochází u starších mužů k jejímu zvětšení. V extrémních případech pak může vážit až 200 gramů, což odpovídá velikosti menšího pomeranče. Toto nezhoubné onemocnění běžně trápí muže starší 50 let. U věkové skupiny nad 70 let už postihuje více než 90 % pacientů. Ne všichni ale trpí klinickými příznaky, ty se projevují zhruba jen u poloviny pacientů.

Zvětšení prostaty se odborně nazývá benigní hyperplazie prostaty (BHP). Vyznačuje se tím, že dochází ke zmnožení buněk a na prostatě dochází ke zvýšení počtu svalových a vazivových vláken. Zvětšení centrální části prostaty vede k tomu, že začne tlačit na močovou trubici a způsobovat potíže s močením. Navíc tlačí i na močový měchýř, ve kterém pak zůstávají zbytky moči, což může přispívat k bakteriálním zánětům. Jaké má zvětšená prostata příznaky?

  • Opožděný začátek při močení,
  • slabý a přerušovaný proud moči,
  • bolestivé nebo namáhavé močení,
  • neustálé odkapávání moči z močové trubice (vzniká zápach),
  • pocit nedokonalého vyprázdnění močového měchýře,
  • silné nutkání na močení,
  • časté močení (hlavně v noci),
  • retence moči (částečné nebo úplné zadržování moči v močovém měchýři).

Mnoho mužů se obává, že zbytnění prostaty může zvyšovat riziko vzniku rakoviny. Souvislost BHP s karcinomem prostaty ovšem prokázána nebyla.

Rakovina prostaty

Karcinom prostaty patří mezi nejčastější onkologická onemocnění mužů v České republice. Počet pacientů s touto diagnózou každým rokem roste. Výskyt rakoviny prostaty navíc zpravidla vzrůstá s věkem pacienta. Nejčastěji bývá diagnostikována u mužů starších 70 let. Spousta lidí se přitom ptá, jaké má rakovina prostaty příznaky. Mezi ty hlavní patří:

  • potíže při močení (krátké intervaly mezi močením, nykturie, problém se zadržením moči),
  • poruchy sexuálních funkci (poruchy erekce nebo bolestivá ejakulace),
  • vzácně se objeví krev v moči,
  • u pokročilých metastatických nádorů bolesti zad, kyčlí a končetin,
  • nechutenství, únava, slabost a hubnutí.

Nádor roste velmi pomalu, takže v počátečních fázích onemocnění nemusí pacienti pociťovat žádné obtíže. Proto je tak důležité navštěvovat v pokročilém věku urologa a pravidelně postupovat preventivní vyšetření.

Vyšetření prostaty

Na pravidelné urologické prohlídky by měl docházet každý muž starší 50 let. Návštěvu urologa se v žádném případě nevyplatí odkládat, pokud se objeví krev v moči, potíže s močením, bolesti v podbřišku nebo zástava močení.

Pokud je potřeba provést jen preventivní vyšetření (není podezření na rakovinu prostaty), lékař nejprve odebere anamnézu a vyšetří moč. Aby mohl posoudit velikost, přítomnost nerovností na povrchu a bolestivost prostaty, musí provést vyšetření per rectum (prstem přes konečník). Tohoto vyšetření se mnoho mužů obává, proto nechtějí na urologické prohlídky chodit. Není ale potřeba se ničeho bát, je to sice nepříjemné, ale pokud je prostata v pořádku, není to bolestivé.

Další možná vyšetření:

  • ultrazvukové vyšetření – k posouzení tvorby zbytkové moči a orgánů v dutině břišní,
  • uroflowmetrie – měření síly proudu moči,
  • stanovení hodnoty PSA v krvi,
  • rentgenové vyšetření s kontrastní látkou – se zaměřením na ledviny,
  • cystometrie – měření tlaku v močovém měchýři,
  • cystoskopie – endoskopické vyšetření močového měchýře.

Většina výše uvedených vyšetřovacích metod je indikována i při podezření na rakovinu prostaty. U karcinomu se ovšem provádí ještě další vyšetření invazivnější povahy:

  • punkce (aspirace) prostaty – odběr buněk tenkou jehlou na cytologické vyšetření nádorových buněk,
  • biopsie prostaty – odběr vzorků tkáně přes tlusté střevo nebo pánevní dno na histologické vyšetření.

Léčba prostaty

Léčba onemocnění prostaty se odvíjí od povahy a závažnosti onemocnění. V případě bakteriálního zánětu prostaty se nasazují antibiotika. U zvětšení prostaty se přistupuje k medikamentózní léčbě, kterou je vhodné aplikovat již v počátečním stádiu nemoci. Mezi nejčastěji používané léky na prostatu patří:

  • alfa-blokátory – uvolňují svalstvo prostaty a hrdlo močového měchýře, čímž se usnadňuje odchod moči, navíc mají poměrně rychlý nástup účinků (1–2 týdny),
  • inhibitory 5-alfa-reduktázy – zpomalují postup nemoci a růst prostaty.

Tyto léky lze mezi sebou také kombinovat, což znamená úlevu od většiny potíží a vyšší komfort pro pacienty. Pokud farmakologická léčba nezabírá, mohou lékaři přistoupit k chirurgické léčbě.

Operace prostaty

Cílem operace prostaty je odstranění přebytečné tkáně, která pacientovi způsobuje obtíže. Případně se odstraní celý orgán. K tomu lékaři využívají dva různé výkony:

  • otevřená prostatektomie (PE) – původní metoda, kdy operatér postupuje přes otevřenou břišní stěnu,
  • transuretrální resekce prostaty (TURP) – moderní metoda, kdy se zbytnělé části prostaty vyjímají nástrojem zavedeným přes močovou trubici.

Léčba rakoviny prostaty

Léčba karcinomu prostaty závisí na rozsahu onemocnění. Pokud se nádor nachází výhradně na prostatě, jedná se o lokalizovaný karcinom, který lze vyléčit operativním odstraněním celé prostaty. Radikální prostatektomie se mnoho pacientů obává, protože po odstranění nádoru s celou prostatou často nastává několikaměsíční období bez erekce. Sex po operaci prostaty bývá tudíž problém. Mezi další používané metody patří:

  • radioterapie (ozařování),
  • hormonální léčba (ADT) – pro podporu radioterapie,
  • aktivní sledování – u pacientů s nízkým rizikem, kde nádor roste jen velmi pomalu.

Pokud dojde k rozšíření nádorových buněk do okolních orgánů (metastatický karcinom prostaty), je šance na úplné vyléčení velice nízká. V rámci paliativní léčby se lékaři snaží alespoň zmírnit příznaky onemocnění a prodloužit pacientovi život. Kromě výše zmíněných metod se používá také:

  • chemoterapie (podávání cystostatik),
  • léčba bolesti (užívání analgetik),
  • léčba pomocí radionuklidů – k léčbě kostních metastáz.

Prostata: prevence onemocnění

Příčiny zbytnění prostaty a dalších onemocnění zatím nejsou přesně známy. Na čem se ovšem lékaři shodují, je důležitost preventivních opatření. Doporučuje se:

  • nekouřit,
  • nepít alkohol,
  • omezit kofein,
  • vyhýbat se kořeněným jídlům a polotovarům,
  • omezit konzumaci masa a mléčných výrobků,
  • jíst dostatek čerstvého ovoce a zeleniny.

Výbornou prevencí i podporou léčby onemocnění prostaty jsou fytopreparáty. Jedná se o směsi extraktů z bylinek, které zmírňují určité příznaky provázející počínající zvětšení prostaty. Jejich účinky zatím nebyly dostatečně prokázány klinickými studiemi, proto je potřeba brát je s rezervou.

Bylinky na prostatu

  • slivoň africká (Pygeum africanum),
  • trpasličí palma neboli serenoa plazivá (Saw palmetto, Serenoa repens),
  • kopřiva dvoudomá (Urtica dioica),
  • dýňová semínka,
  • vrbovka malokvětá.

Masáž prostaty

Masáž prostaty vnímá většina lidí spíše jako zpestření sexuálního života. Vyprázdnění tekutiny z pohlavního ústrojí má ovšem také pozitivní vliv na zdraví muže. Tato metoda pomáhá pacientům s erektilní dysfunkcí. Uplatnění nachází i při léčbě zánětu prostaty, neboť dochází tímto způsobem k lepšímu prokrvení prostaty, čímž se zlepšuje účinnost antibiotik. Také se používá pro získání vzorku prostatické tekutiny ke kultivačnímu vyšetření.

Zdroje: sciencedirect.com, researchgate.net, ncbi.nlm.nih.gov, nzip.cz, ikem.cz

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).