Pásový opar (herpes zoster)

Jako pásový opar označujeme kožní virové onemocnění, jehož původcem je herpetický virus Varicella zoster. Ačkoliv nemoc člověka neohrožuje na životě, některé příznaky včetně výsevu zarudlých pupínků na kůži a nepříjemné bolesti mohou pacientům výrazně zkomplikovat život. Terapie obvykle zahrnuje užívání virostatik, ale nemocným mohou pomoci i léky na bolest či speciální masti.

Jak vypadá pásový opar?

Pásový opar, který lékaři označují také jako herpes zoster, je infekční kožní onemocnění známé především kvůli tomu, že pacientům způsobuje bolestivou vyrážku. Ačkoliv některá místa, jako je trup či oblast hlavy, obvykle dominují, může se objevit prakticky kdekoliv na těle. Mezi nejčastější problémy, s nimiž se pacienti potýkají, patří:

• pásový opar na ruce,
• pásový opar na hlavě,
• pásový opar v obličeji,
• pásový opar na krku,
• pásový opar na zádech,
• pásový opar na břiše,
• pásový opar na zadku,
• pásový opar na genitáliích.

Aby toho nebylo málo, odborníci se setkávají také s případy, kdy pacienty trápí pásový opar v oku. Ten je velice bolestivý a nebezpečný, jelikož může způsobit celkové poškození zraku a pacient může vlivem tohoto onemocnění dokonce i oslepnout. Problematický je pak i pásový opar ve vlasech nebo pásový opar v ústech.

Co se týče rizikových skupin obyvatelstva, pásový opar nejčastěji postihuje osoby starší 50 let, přičemž ženy jsou ohroženy více než muži. V České republice je ročně hlášeno zhruba šest tisíc nových případů. Lékaři však odhadují, že ve skutečnosti je počet lidí, kteří pásovým oparem onemocní, násobně vyšší.

Jak se přenáší pásový opar?

Původce nepříjemného infekčního onemocnění je virus Varicella zoster. Když se člověk s tímto virem během svého života setká poprvé, onemocní planými neštovicemi, které v dětském věku prodělá téměř každý. Jakmile nemoc ustoupí, virus však z těla nevymizí, ale v latentní formě přežívá v nervových gangliích zadních míšních kořenů, do nichž směřují nervy vedoucí z kůže a podkoží.

Infekce následně může vzplanout ve chvíli, kdy je pacientův organismus oslabený vlivem jiného onemocnění, operace, stresu, fyzického vyčerpání, nedostatečné výživy či užívání léků, jako jsou například imunosupresiva či kortikosteroidy. Virus se tak reaktivuje a začne se šířit z ganglií do oblasti kůže, na níž je daný nerv napojený.

Pokud jde o pásový opar, přenos probíhá prostřednictvím přímého kontaktu s tekutinou z drobných vyrážkových puchýřů. Nakazit se přitom může každý, kdo v minulosti prodělal plané neštovice. Vnímavé osoby, které se s tímto onemocněním prozatím nesetkaly, nebyly očkovány a přišly do kontaktu s nemocným, pak mohou samy planými neštovicemi onemocnět.

Pásový opar: inkubační doba

Inkubační dobu pásového oparu nelze jednoduše určit, často se však uvádí zhruba 7–14 dní. Nemocní jsou pro své okolí infekční již v době výsevu drobných puchýřků, což pokračuje až do chvíle, kdy se vyrážka zmírní, a veškeré puchýře se promění v tvrdší krustu. U vnímavých osob, které přišly do kontaktu s nemocným a v minulosti neprodělaly plané neštovice, se pak toto onemocnění může rozvinout v horizontu 10–21 dní.

Jaké má pásový opar příznaky?

Typickým projevem pásového oparu je vyrážka (exantém) tvořená drobnými puchýřky, která obvykle zasáhne pouze jednu stranu těla nebo primárně obličej. Puchýřky bývají rozeseté v charakteristických zarudlých pásech, postupem času praskají a vytéká z nich vysoce infekční sekret. Ještě než dojde k jejich výsevu, kůže v daném místě bývá napjatá, zarudlá a někdy i nepříjemně svědí, mravenčí nebo pobolívá.

V úvodu mohou onemocnění doprovázet také neurčité příznaky, jako je například horečka, zimnice, únava či nevolnost. Významným faktorem je ale především pálivá až řezavá bolest způsobená napadením nervu, která může lékaře zpočátku směřovat k mylným diagnózám. V dané oblasti také nezřídka dochází ke zvětšení lymfatických uzlin. V atypických případech se pak může objevit i pásový opar bez puchýřků.

Charakteristické příznaky pásového oparu:

• vyrážka tvořená puchýři,
• pálivá či řezavá bolest,
• horečka,
• zimnice,
• silná únava,
• bolest hlavy,
• žaludeční nevolnost,
• zduření lymfatických uzlin.

Puchýře se postupem času zkalují, zasychají a v podobě strupů se následně odlupují. Zhruba po 2–4 týdnech obvykle mizí i nepříjemná bolest, ale vyrážka po sobě může zanechat pigmentové skvrny. U některých pacientů bolest dané oblasti kůže nicméně přetrvává i po zahojení exantému, což mívá významný vliv na jejich každodenní život. Tato dlouhotrvající bolest se pak označuje jako postherpetická neuralgie.

Možné komplikace

Kromě silné bolesti, která někdy přetrvává měsíce i roky po zahojení vyrážky, může pásový opar u pacientů vyvolat i další nepříjemné zdravotní komplikace. Pokud si nemocný puchýřky škrábe, existuje poměrně velké riziko, že si do ran zanese infekci. 

V případě zasažení očního okolí nebo oka samotného se pacienti potýkají nejen s nepříjemnými bolestmi, ale pásový opar může vyvolat také celou řadu oftalmologických projevů. Kromě zarudnutí očních víček nemoc často způsobuje zánět spojivek či zánět rohovky, na níž se mohou objevit i vředy. V nejhorším případě pak pacientům hrozí zelený zákal nebo také slepota.

Pokud pásový opar zasáhne ucho a lícní nerv, nemocnému hrozí komplikace v podobě ztráty chuti k jídlu, obrny lícního nervu, problémů se sluchem (hučení, pískání, zvonění), opakovaných závratí či úplného ohluchnutí. Tento stav se označuje jako Ramsay-Huntův syndrom a pacienti by ho rozhodně neměli podceňovat.

Ve vzácných případech se může objevit i vnitřní pásový opar, který napadá jednotlivé orgány. Nejčastěji se vyskytuje v trávicím systému, což pacientům způsobuje různé zažívací obtíže. U těžce nemocných jedinců a nakažených se sníženou obranyschopností organismu pak nemoc může zasáhnout celý nervový systém (generalizovaná forma pásového oparu), což pacienty ohrožuje na životě. Vzácně se může projevit také encefalitida.

Diagnostika

Dokud se u pacienta neobjeví vyrážka, určit správnou diagnózu není snadné. Charakteristický exantém by však měl poznat každý lékař. Že se opravdu jedná o pásový opar, je následně možné potvrdit prostřednictvím virologického a sérologického vyšetření. Testování se rovněž provádí u těhotných žen a příjemců transplantovaných orgánů, aby bylo možné identifikovat probíhající infekci a zjistit, zda byli v minulosti vystaveni viru Varicella zoster.

Léčba pásového oparu

Pokud se u pacienta objeví pásový opar, léčba by měla začít co nejdříve. Ačkoliv toto onemocnění obvykle probíhá nepříjemně, ale spíše neškodně, při pozdním zahájení terapie by mohly nastat těžké zdravotní komplikace. Zatímco pásový opar na trupu či na břiše obvykle nevyžaduje speciální péči, jakmile se nemoc objeví v oblasti obličeje či kolem očí, rozhodně byste ji neměli podceňovat.

Léky na pásový opar zahrnují především antivirotika s obsahem účinné látky aciclovir (například Herpesin, Provirsan či Zovirax), valaciclovir nebo famciclovir. Forma užívání závisí na stavu pacienta, léky lze podávat jak v tabletách, tak i prostřednictvím infuzí. Tato terapie má však nejlepší účinek, pokud je zahájena brzy po nástupu prvních příznaků.

Dalším způsobem, jak léčit pásový opar, je potírání vyrážky tekutým pudrem, genciánovou violetí či zinkovou mastí, aby puchýřky co nejrychleji vyschly a přestaly být pro okolí infekční. V případě potřeby se podávají také léky na bolest, antiepileptika či antidepresiva a pacienti s ušními či očními komplikacemi by se o specifické léčbě měli poradit s odborníkem.

Nemocní by si rozhodně neměli postižená místa škrábat, aby si dovnitř nezanesli infekci a aby jim následně v oblastech výsevu puchýřků nezůstaly jizvy. V období výsevu pupínků, kdy má pásový opar infekčnost zdaleka nejvyšší, se dále doporučuje časté mytí a dezinfekce rukou. Postižení by se zároveň měli vyhýbat kontaktu s těhotnými ženami, novorozenci i osobami, které dosud neprodělaly plané neštovice nebo mají sníženou imunitu.

Zejména u starších pacientů, kteří se potýkají s rozsáhlejší formou pásového oparu, by lékaři měli myslet na to, proč u nich toto onemocnění vůbec propuklo. Na vině totiž může být jiné závažné onemocnění, jako je například rakovina. Opakované pásové opary mohou nasvědčovat výraznému oslabení imunitního systému, což by mohlo souviset například s infekcí HIV.

Očkování proti pásovému oparu

Co se týče preventivních opatření, vhodným způsobem, jak se chránit před pásovým oparem, je posilování obranyschopnosti organismu. Důležitý je dostatečný přísun vitamínu C v podobě čerstvého ovoce a zeleniny, ale můžete vyzkoušet také rakytníkový sirup nebo echinaceové kapky.

V minulosti byla v České republice dostupná také vakcína proti pásovému oparu, která zde však od roku 2020 není k dostání. Byla určena především pro pacienty starší 50 let a chránila jak proti pásovému oparu, tak i před infekcí planými neštovicemi.

Pásový opar v těhotenství

Velké nebezpečí představuje nákaza virem Varicella zoster především pro těhotné ženy, jelikož může výrazně ohrozit jejich plod. Pokud se nastávající maminka nakazí během prvních tří měsíců, virus může způsobit vývojové vady mozku, očí nebo jednotlivých končetin. Kromě toho hrozí také riziko potratu či úmrtí dítěte v děloze.

Jestliže se těhotná žena nakazí až během posledních týdnů před porodem, dítě může onemocnět novorozeneckou varicellou, která se po porodu projeví výsevem typické vyrážky. Nákaza těsně před porodem či po porodu pak s sebou přináší riziko zánětlivého postižení mozku či sítnice. V takovém případě se nastávající matce aplikuje imunoglobulin.

Pásový opar u dětí

Ačkoliv se pásový opar nejčastěji vyskytuje u pacientů starších 50 let, může se projevit prakticky v jakémkoliv věku. Výjimkou tedy nejsou ani děti, které v minulosti již prodělaly plané neštovice. Příznaky jsou přitom velmi podobné jako u dospělých pacientů, což zahrnuje především výsev vyrážky, a to obvykle v oblasti hrudníku, beder a obličeje.

Zdroje: Szu.cz, Stefajir.cz, Labtestsonline.cz, ockovacicentrum.cz