Pneumokonióza (zaprášení plic)

Pneumokonióza je onemocnění, které vzniká při vdechnutí minerálního prachu do plic, v důsledku čehož je narušena správná funkce plic a objevují se tak dýchací potíže.

Autor: DeviantArt

Pneumokonióza se řadí mezi tzv. nemoci z povolání. Objevuje se tedy převážně u lidí, kteří pracují v prostředí ohrožujícím plíce – hlavně u horníků, brusičů skla či porcelánu nebo osob pracujících v lomech – nejvíce u těch, kteří přicházejí často do styku s oxidem křemičitým a vdechují jej. Molekula oxidu křemičitého se totiž naváže na plicní alveoly – sklípky – a ucpe je, nemohou potom již čerpat vzduch. Aby byla funkce sklípků obnovena zasáhne imunitní systém a na místo vyšle makrofágy – druh bílých krvinek –, které molekuly oxidu křemičitého pozřou, ale nejsou ho již schopni dále zpracovat. Vypouštějí tak látky, které způsobují záněty, v důsledku nichž se ve vazivové tkáni vytvářejí uzlíky. Zánět a zvýšená produkce vaziva pak způsobují vážně potíže s dýcháním a mohou vyvolávat další plicní onemocnění.

Pneumokonióza se projevuje pocity dušnosti, suchým dráždivým kašlem, nechutenstvím k jídlu, celkovou únavou a  bolestmi na hrudi. Jelikož probíhá zánět může se objevit zvýšená tělesná teplota či horečka.

Podle doby trvání můžeme pneumokoniózy rozdělit na akutní, nejnebezpečnější, většinou trvají 2 – 3 roky a často pacient zemře dříve než se zjistí příčina potíží. Dále pak na akcelerované – urychlené – v trvání mezi 5 – 10 lety a chronické, trvají mezi 15 – 20 lety a látka je vdechována pomaleji a také pomaleji působí, tělo má tedy čas se jí přizpůsobit a vytvořit protilátky.

Po pozorování příznaků, zejména pohybujete –li se v ohrožené skupině, je třeba vyhledat lékařskou pomoc. Pneumokoniózy se totiž řadí mezi nevyléčitelné nemoci, nedá se tedy léčit samotná příčina vzniku onemocnění, pouze jeho symptomy. Mezi hlavní podmínky léčby ale patří vyhnutí se dalšímu kontaktu s rizikovou látkou.