Rakovina varlat je nádorové onemocnění postihující převážně muže mezi 20. a 40. rokem života, v této věkové kategorii je navíc rakovina varlat vůbec nejčastějším nádorovým onemocněním.
Téměř 90% všech nádorů varlat je maligních, tedy zhoubných, choroba je tedy velmi vážná, a čím dříve se začne léčba, tím větší jsou vyhlídky na uzdravení.
Rizikové faktory u tohoto onemocnění nejsou dosud potvrzeny, určitou roli hraje syndrom nesestouplého varlete – kryptorchismus, porucha, při níž ještě při vývoji v děloze matky nedošlo k správnému sestoupení varlat do šourku. Dále potom jednou z predispozic ke vzniku rakoviny varlat jsou dědičné faktory – u dětí otce postiženého rakovinou varlat je riziko vzniku onemocnění 6 x vyšší než u dětí zdravého otce.
Jsou věci, z nichž mají muži strach a o nichž proto raději nemluví. Věci, které se týkají jejich těla a hlavy. Víme, které to jsou. A víme, co s nimi, aby přestaly muže děsit
Mezi příznaky rakoviny varlat patří tuhé, většinou nebolestivé, zduření varlete, bolesti varlat, ztuhlé varle může navíc, kvůli své zvýšené hmotnosti, vést k tahavé bolesti v podbřišku nebo k pocitu tzv.„těžkého varlete“. Může také docházet ke zvětšení prsou, které je způsobeno hormonální aktivitou nádoru. V pokročilejších stádiích se rakovina projevuje úpornou bolestí v oblasti beder. Nádory navíc metastázují do zbytku těla – v případě napadení plic vedou k pocitům dušnosti a dávivému kašli; dojde k zvětšení mízních uzlin, které mohou být hmatatelné i přes břišní stěnu. Onemocnění navíc provázejí obtíže při močení a vyměšování – nádor tlačí na okolní orgány, a tak znesnadňuje jejich funkci.
V případě rakoviny varlat je velmi důležitá prevence – tou jsou pravidelné lékařské prohlídky, ale také samovyšetření, kdy je třeba pohmatem hledat změny v symetrii varlat či jejich objemu, jejich nepravidelnost, nepohyblivost kůže šourku apod. Tedy, je třeba sledovat změny na varlatech – drobná asymetrie je normální, jedno varle (většinou levé) bývá větší a těžší než druhé. Velkým problémem u mužů je také neinformovanost a stud.
Při pozorování příznaků je ale třeba vyhledat odbornou pomoc – praktického lékaře, urologa či onkologa.