Sociální fobie je jedna z poruch emocí, nemocný má strach z interakcí mezi lidmi, které vyžadují společenské chování – např. při představování, poznávání nových lidí, pohovoru do zaměstnání, veřejného vystupování apod. Sociální fobie je v současnosti třetím nejrozšířenějším psychickým onemocněním.
Sociální fobie pravděpodobně vzniká již v dětství, když se dítě v průběhu vyrůstání a dospívání setkává se špatným přístupem rodičů – je příliš často a zbytečně kritizováno, přijde si nemilované či nechtěné. Touto fobií také trpí lidé, kteří získali pocit své nedostatečnosti či podřadnosti ve společnosti. Tito lidé pak podvědomě předpokládají stejně odmítavou či nechápavou reakci, se kterou se setkávali v dětství, i od všech ve svém okolí.
Lidé trpící sociální fobií většinou touží po normálních mezilidských vztazích a mají několik nejbližších přátel či rodinu. Velké obtíže ale mají při seznamování s lidmi či navazování nových kontaktů – velmi problematické je žádat o práci či mluvit na veřejnosti. Ve vážnějších případech nemocní ani nejsou schopni telefonovat či komunikovat s kýmkoli mimo okruh jeho nejbližších.
Sociální fobie se projevuje velkou nervozitou, která může vyvolat pocení, třas, sucho v ústech a další příznaky – velmi se ovšem odlišuje od panických stavů, které mohou připomínat infarkt. Při sociální fobii způsobí stav mysli – tedy to, jak se cítíme, vedlejší příznaky – u některých lidí může ostych přerůst v chorobnou uzavřenost, vést ke koktání nebo úplné neschopnosti promluvit na veřejnosti.
Lidí, kteří se zpotí, zrudnou, dostanou alergickou reakci kůže a nejsou schopni vyjít ven před publikum a něco jim říct, je víc, než si myslíme. Strach se však dá překonat
Sociální fobie se léčí pod dohledem psychologa či psychiatra kognitivně – behaviorální terapií doplněné vhodnými medikamenty – léky proti úzkosti a depresím.