Infarkt myokardu (srdeční infarkt)

Cítíte svíravou bolest na hrudi, která vystřeluje do levé paže, špatně se vám dýchá a silně se potíte? Nebo si snad na tyto příznaky stěžuje někdo z vašich blízkých? V tom případě je načase okamžitě jednat, protože se pravděpodobně jedná o infarkt myokardu. Ten může pacientovi způsobit řadu zdravotních komplikací a v nejhorším případě končí smrtí.

Co je infarkt myokardu?

Jako infarkt myokardu nebo také srdeční infarkt (dříve srdeční mrtvice či srdeční záhať) lékaři označují jednu z akutních forem ischemické srdeční choroby, kdy u pacienta dojde k poškození nebo odumření části srdečního svalu vlivem přerušeného krevního zásobování a nedostatečného okysličení. Na vině přitom bývá uzavření či výrazné zúžení levé či pravé koronární tepny, která vyživuje srdce.

Infarkt myokardu může postihnout pravou i levou srdeční komoru. Důsledkem uzávěru věnčité tepny je pak typicky zástava oběhu (náhlá srdeční smrt), zatímco jednotlivé buňky srdečního svalu postupně odumírají, srdce přestává plnit svou funkci a objevují se arytmie. Neobnoví-li se krevní průtok v postižené tepně do dvou hodin, dochází k nevratnému poškození srdce.

Hlavním cílem léčby je proto co nejrychlejší zprůchodnění postižené koronární tepny a obnovení zásobování srdečního svalu okysličenou krví. I když se tak stane po delší době, stále je možné pacientovy srdeční funkce zachovat. Proto je při podezření na infarkt nutné volat zdravotnickou záchrannou službu okamžitě a na nic nečekat.

Výskyt infarktu

Ačkoliv jde o zdravotní problém, který postihuje obě pohlaví, mnohem častěji se objevuje u mužů než u žen. Nejohroženějšími skupinami jsou pak muži starší 40 let a ženy starší 50 let, a to především v momentě, kdy se u nich projeví ateroskleróza.

Infarkt se ovšem nevyhýbá ani mladším generacím (pacienti zhruba od 25 let), kde souvisí třeba s genetickými predispozicemi, špatnou životosprávou, častým stresem nebo nadměrnou srážlivostí krve. Ačkoliv se pak lékařské metody neustále rozvíjí a zdravotní péče je mnohem kvalitnější než v minulosti, úmrtnost v důsledku infarktu myokardu se stále pohybuje kolem 25 %.

Příčiny infarktu

Nejčastější příčinou uzávěru koronární tepny a následného srdečního infarktu je krevní sraženina (trombus), která cévu ucpe v místě jejího zúžení, a tím pádem zde také omezí průtok krve. Srdeční tkáň bez dostatečného přísunu kyslíku pak začíná odumírat a nedokrevnost (ischémie) způsobí ischemickou nekrózu, kterou lékaři označují jako infarkt myokardu.

Tyto problémy se typicky objevují u pacientů, kteří se potýkají s aterosklerózou, což je odborné označení pro kornatění tepen. Dané onemocnění přitom vzniká vlivem dlouhodobého ukládání tuku do cévní stěny, kde se následně tvoří aterosklerotický plát. Ten má na svědomí zúžení tepny a zhoršené zásobování srdečního svalu krví, ale také může prasknout a zavdat příčinu ke vzniku krevní sraženiny, která tepnu zcela ucpe.

K rozvoji infarktu ovšem může dojít také vlivem jiných zdravotních problémů. Sem patří například vmetek krevní sraženiny, která původně vznikla v jiné oblasti, ale postupem času doputovala právě do koronární tepny, jež zásobuje srdce. Ve vzácnějších případech pak mohou infarkt myokardu způsobit také další komplikace, jako je například:

• vrozená cévní vada,
• disekující aneurysma aorty,
• spazmus (Prinzmetalova angina pectoris),
• intrakoronární trombóza bez aterosklerózy,
• arteritida neboli zánět stěny tepny (Takayasuova choroba),
• embolie v systému koronárních cév (infekčníendokarditida),
• uzavření cévy vzduchovou bublinkou (příhoda při potápění).

Rizikové faktory

Když už je jasné, jaké má infarkt příčiny, je nutné vzít v potaz také rizikové faktory, které mohou rozvoj daných zdravotních komplikací podpořit či urychlit. Některé z nich přitom může člověk vlastním přičiněním ovlivnit, ale jiné jsou bohužel předem dané a člověk s nimi již nemůže nic udělat. Konkrétně sem patří třeba pacientův věk, pohlaví nebo genetické predispozice.

Pokud se ve vaší rodině objevily nějaké srdeční vady, ateroskleróza, ischemická choroba srdeční nebo dokonce infarkt, zkuste se o možnostech prevence poradit přímo se svým ošetřujícím lékařem. Také pamatujte na to, že na vznik srdečního infarktu mohou mít vliv další onemocnění, jako je angina pectoris nebo cukrovka, a ženy jsou více ohroženy po menopauze, kdy klesá hladina estrogenu, stoupá cholesterol a zvyšuje se riziko výskytu kardiovaskulárních obtíží.

Co se týče ovlivnitelných faktorů, sem řadíme především nezdravý životní styl, který je v současné době běžný u mladších i starších pacientů. Pokud se chcete infarktu i dalším zdravotním komplikacím vyhnout, měli byste o sebe dbát po fyzické i psychické stránce. K problematickým faktorům, kterým je třeba se vyhýbat, patří například:

• vyšší míra stresu,
• nadváha nebo obezita,
• kouření a nadměrná konzumace alkoholu,
• sedavý způsob života a nedostatek pohybu,
• nedostatečný příjem ovoce a zeleniny,
• hypertenze (vysoký krevní tlak),
• hypercholesterolémie (vysoký cholesterol),
• zneužívání kokainu.

Druhy infarktu

Lékaři rozlišují různé typy infarktu myokardu podle několika různých faktorů. Vezmeme-li do úvahy hloubku srdeční stěny, kterou infarkt zasahuje, můžeme tyto obtíže rozdělit na transmurální (postihují celou srdeční stěnu) a netransmurální (postihují srdeční sval pouze do určité hloubky, tedy jen některé konkrétní vrstvy).

Dále se pak nabízí dělení infarktů podle nálezu na EKG (elektrokardiogram), a to na STEMI (odpovídá transmurálnímu infarktu) a non-STEMI (odpovídá netransmurálnímu infarktu). Svou roli zde ovšem hraje také lokalizace infarktu, která souvisí s tím, jakou oblast zásobují postižené věnčité tepny. Nejvíce se přitom lékaři v nemocnicích setkávají s těmito druhy:

• Infarkt přední stěny – jedná se o nejčastější formu infarktu myokardu, kterou má na svědomí zablokování určité části levé koronární tepny. Postižena pak bývá přední stěna srdce včetně vnitřní srdeční přepážky.
• Infarkt zadní stěny – v tomto případě bývá na vině uzávěr pravé věnčité tepny, která zásobuje okysličenou krví zadní stěnu. Postižen navíc může být také sinoatriální uzel, jenž určuje srdeční rytmus.
• Infarkt boční stěny – tento typ infarktu bývá spojený s uzávěrem boční větve levé věnčité tepny, přičemž kromě boční stěny bývá částečně postižena i stěna zadní.

Kromě výše zmíněných typů samozřejmě existují i další druhy infarktu a některé z nich se dokonce mohou kombinovat. Co se týče prognózy, z dlouhodobého hlediska lékaři považují za nejhorší infarkt přední stěny a infarkty bočních stěn.

Jaké má infarkt příznaky?

Ačkoliv si většina lidí spojuje infarkt myokardu s dlouhotrvající svíravou bolestí na hrudi, ve skutečnosti může mít i řadu dalších příznaků, které nemusí být pro infarkt zcela typické, a v některých případech dokonce probíhá jako klinicky němá příhoda bez viditelných obtíží. Pokud se tedy objeví jakékoliv symptomy, které napovídají, že je něco špatně, situaci rozhodně nepodceňujte.

Lékaři obecně dělí příznaky na dvě samostatné skupiny, a to na projevy subjektivní (stavy, které popisuje sám pacient) a projevy objektivní (stavy zjistitelné lékařem a přístroji). Pro manifestní infarkt myokardu jsou pak charakteristické symptomy v obou zmíněných kategoriích, díky čemuž je obvykle možné tento stav poměrně rychle rozpoznat.

Hlavním příznakem nastupujícího infarktu je samozřejmě intenzivní bodavá bolest za hrudní kostí, kterou může doprovázet pocit nepříjemného pálení a která přetrvává i ve chvíli, kdy se pacient snaží být naprosto v klidu. Ta se pak může šířit také do dalších částí těla, kam patří hlavně krk, dolní čelist, zuby, levé rameno, lopatka a paže nebo dokonce obě horní končetiny, záda, ale i břicho.

Bolest se většinou dostavuje náhle, a to klidně při odpočinku nebo ve spánku. K prvním příznakům infarktu myokardu se pak typicky řadí také dušnost, nadměrné pocení (studený pot), motání hlavy nebo celková slabost. Kromě toho se může objevit i pocit na zvracení nebo přímo zvracení (hlavně u spodního infarktu). Pacient zároveň bývá zmatený, agresivní nebo úzkostlivý a často pociťuje strach ze smrti (obzvlášť při velké dušnosti).

Příznaky infarktu u mužů

Pacienti se často ptají, zda se nějakým způsobem liší symptomy pro jednotlivá pohlaví. Zde je nutné říci, že projevy mohou být samozřejmě rozdílné případ od případu, a to i v rámci jednoho pohlaví. Zároveň ale platí, že si pacienti a pacientky často stěžují na zcela odlišné příznaky, které infarkt doprovázejí nebo mu předcházejí.

Až na výjimky mívá infarkt příznaky u mužů velmi typické. Jde o svíravou bolest na hrudi (stenokardie) vyzařující do levé paže, čelisti nebo zad, která se může projevit také jako pocit tíhy na hrudníku (jako by člověku někdo na hrudi seděl a nechtěl vstát) nebo jako silné pálení. Většinou trvá déle než 5 minut nebo se může opakovaně vracet, je stejná v každé poloze a na rozdíl od anginy pectoris se objevuje bez jakékoliv vazby na pohybovou aktivitu.

Postižený člověk bývá bledý a obvykle se silně potí. Tyto problémy navíc doprovází také dušnost, nevolnost nebo zvracení, přičemž varováním může být i velká schvácenost. U některých pacientů se navíc rozvíjí bolest v nadbřišku, což je typické hlavně pro infarkt spodní stěny srdce. Objevit se pak může také infarkt ve spánku.

Příznaky infarktu u žen

Zajímá vás, jaké má infarkt příznaky u žen a zda se nějakým způsobem liší od symptomů, s nimiž se potýkají muži? V tom případě mějte na paměti, že i když tento problém postihuje ženy stále častěji, stává se, že ho pacientky vůbec nepoznají. Výskyt těchto obtíží přitom souvisí hlavně s nadváhou, kouřením, vysokým cholesterolem, vysokým krevním tlakem, stresem a nedostatkem pohybu.

Jak poznat příznaky infarktu u žen? Pacientky pociťují svíravou bolest na hrudi při infarktu jen zřídka, ale samozřejmě k tomu dojít může. Celkově pak bývají jednotlivé projevy mnohem nenápadnější než u mužů a prvotní signály, že něco není v pořádku, se často objevují s předstihem, ještě než k rozvoji komplikací skutečně dojde.

Předzvěstí infarktu může být celá řada nespecifických symptomů, které se v individuálních případech výrazně liší. Bolest na hrudi není příliš obvyklá, ale místo toho si pacientka může všimnout třeba bolesti v horní části břicha nebo bolesti mezi lopatkami. K tomu se obvykle přidávají následující symptomy:

• nevysvětlitelná únava,
• problémy se spánkem,
• bezdůvodné úzkosti,
• pocity strachu,
• dýchací obtíže,
• bolesti žaludku,
• pocení (studený pot),
• závratě a omdlévání,
• nevolnost a zvracení,
• bolesti v zádech,
• bolest čelistí, krku a paží.

Dvě třetiny pacientek, které prodělají akutní srdeční infarkt, dříve nikdy neměly kardiologické obtíže, takže si výše popsané symptomy s tímto stavem vůbec nespojují. Svou roli zde hraje i to, že ženy své příznaky často zlehčují a považují je buď za důsledek stresu a pracovního vyčerpání, nebo je přičítají jiným chorobám, jako jsou problémy se zažíváním nebo artritida.

Není výjimkou, že si své dýchací potíže pacientky spojují se špatnou fyzickou kondicí nebo s přepracováním, přestože se může jednat o varovné signály, kterými se tělo snaží upozornit na přicházející infarkt myokardu. V menopauze se navíc příznaky blížícího se infarktu dají zaměnit také za klimakterický syndrom, což mnohé pacientky přehlíží. Právě i to jsou některé z důvodů, proč na akutní infarkt každoročně umírá více žen než mužů.

Tichý infarkt

U některých pacientů se může objevit také „němý“ nebo „tichý“ infarkt, který se neprojevuje žádnými typickými příznaky, nebo bývají mnohem méně výrazné než v běžné situaci. Nejohroženější skupinou jsou zde pravděpodobně diabetici, jejichž citlivost na bolest je snížená. U těchto pacientů je snad ještě důležitější včasné kontaktování záchranné služby a převoz do nemocnice.

Možné komplikace

Intenzita obtíží závisí hlavně na tom, kde k ucpání koronární tepny došlo. V závislosti na průběhu situace se pak mohou různé akutní komplikace, na které byste si měli dávat pozor. Někdy má těžký infarkt myokardu příznaky v podobě srdeční arytmie, a to kvůli změnám činnosti srdeční svaloviny. Kromě toho může dojít ke kardiogennímu šoku nebo dokonce k selhání srdečních komor.

Mezi příznaky srdečního infarktu patří v některých případech také otok plic (plicní edém), který se dostaví obvykle ve chvíli, kdy je výrazně postižena levá komora a plíce nemohou získávat okysličenou krev. Po infarktu se tkáň hojí vazivovou jizvou, která se může vyboulit, takže na místě vznikne aneurysma. Výjimkou pak není ani ruptura srdeční stěny, přepážky nebo papilárního svalu.

Diagnostika infarktu

Objektivní příznaky je možné určit po příjezdu zdravotnické záchranné služby nebo v nemocnici, přičemž typicky odhalí infarkt myokardu EKG, na jehož křivce se objeví typické změny. Je to hlavně charakteristická Paardeho vlna, díky které jsou lékaři schopní odhalit infarkt klidně i rok po tom, kdy skutečně proběhne. I když natočení EKG proběhne již v záchrance, v nemocnici se pak pro jistotu opakuje, aby bylo možné rozeznat STEMI a non-STEMI infarkt.

Definitivní diagnózu je nutné potvrdit také pomocí krevních odběrů, v nichž se stanovují parametry, které jsou v případě infarktu zvýšené. Důležité jsou hlavně specifické markery troponin I a troponin T, které jsou typicky zvýšené již 3 hodiny po infarktu a svého maxima dosahují asi po 20 hodinách. Kromě toho ale lékaři sledují také nespecifické markery, jako je CK, CK-MB, AST a LDH.

Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) je nutné splnit dvě ze tří kritérií, aby bylo možné prokázat, že jde skutečně o infarkt. Sem patří typické změny na EKG, zvýšené hodnoty indikátorů v krevním vzorku a bolest na hrudi trvající více než 20 minut. Kromě toho je ale nutné vyloučit také nemoci, které se mohou projevovat podobnými obtížemi. Patří sem například:

• pálení žáhy,
• plicní embolie,
• zánět osrdečníku,
• zánět slinivky břišní,
• prasklé aneurysma břišní aorty,
• onemocnění páteře,
• podráždění nervů.

Důležitou roli pak při diagnóze a léčbě infarktu hrají také zobrazovací metody. Konkrétně sem patří koronární angiografie, pomocí které lze detekovat zúžené či uzavřené cévy a dokonce je také opět zprůchodnit. Dále jde o ultrazvuk srdce (echokardiografie), jenž umožňuje podrobné neinvazivní vyšetření srdečního svalu. V poslední době je pak stále významnější i MR angiografie (MRA) nebo CT angiografie (CTA).

Co dělat při infarktu?

Pokud u někoho z vašich blízkých zaznamenáte výše jmenované příznaky (bolest na hrudi, dušnost, studený pot a podobně), měli byste jednat co nejrychleji a poskytnout mu první pomoc při infarktu. Právě včasná reakce totiž může zabránit nevratným změnám a v akutním případě může dokonce pacientovi zachránit život. Proto s kontaktováním záchranné služby nikdy neotálejte.

Nejdůležitější je okamžitě volat na tísňovou linku (155 nebo 112). Než na místo dorazí zkušení záchranáři, měli byste se o pacienta co nejlépe postarat a rozhodně byste ho neměli opouštět. Konkrétně opatření nicméně záleží na tom, zda je daný člověk při vědomí, nebo v bezvědomí.

Je-li pacient při vědomí, zvedněte mu horní část těla (uložte ho do polosedu), což sníží průtok krve srdcem a přinese částečnou úlevu. Snažte se ho uklidnit, uvolněte mu těsné oblečení (kravatu, pásek) a omezte jeho pohyby na minimum, aby zbytečně nespotřebovával kyslík. Postiženému můžete také podat tabletu Aspirinu či Acylpyrinu, případně pacientovy osobní léky s obsahem nitroglycerinu.

Když pacient upadne do bezvědomí, zkuste ho nejprve probrat hlasitým oslovením či bolestivým stimulem (štípnutím). Následně zkontrolujte dýchání. Pokud dýchá, uložte jej do stabilizované polohy na boku a do příjezdu záchranné služby stále kontrolujte jeho dech. Jestliže nedýchá, zahajte resuscitaci (masáž srdce a dýchání z úst do úst).

Léčba infarktu

Samotná léčba začíná až ve chvíli, kdy na místo dorazí záchranná služba. Lékaři pacientovi nejprve změří krevní tlak, tep a natočí EKG a následně mu podají kyslík i všechny potřebné léky (například léky proti bolesti, pro rozšíření cév, antiagregační a antikoagulační terapii, případně beta-blokátory). Po celou dobu je nutné monitorovat jeho základní životní funkce a zároveň zajistit co nejrychlejší převoz do nemocnice.

Po příjezdu do nemocnice je pacient okamžitě odeslán na jednotku intenzivní péče nebo přímo na kardiologické oddělení. Zde lékaři provedou diagnostické testy, pokračují v kyslíkové terapii a podávání nezbytných léků a naordinují pacientovi absolutní klid na lůžku. Pokud se jedná o těžký infarkt, je nezbytné pokusit se o zprůchodnění zablokované cévy pomocí chirurgického zákroku či medikamentů, nebo provést by-pass.

Typicky se provádí koronární angiografie (srdeční katetrizace). Nejprve je přitom nutné nalézt postiženou cévu a poté vykonat samotný zásah, který by měl dané místo zprůchodnit. Do koronární tepny se vsune katétr s balónkem, na jehož povrchu je stent. Ten se zavede na postižené místo, kde se pak balónek nafoukne a roztáhne, čímž roztáhne i cévu a brání dalšímu uzavření. Někdy lze také odsát krevní sraženinu a stent může být potažený účinným léčivem.

Další možností je medikamentózní obnovení průtoku krve, což zahrnuje fibrinolýzu a trombolýzu. Lékaři se přitom pokusí krevní sraženinu v koronární tepně rozpustit pomocí léků, které snižují krevní srážlivost a aplikují se přímo do žíly. Trombolýzu je pak nutné zahájit co nejdříve, klidně i přímo v sanitce, pokud transport do nemocnice trvá příliš dlouho.

Třetí variantou, která se provádí, pokud není možné obnovit průtok krve do koronárních tepen prostřednictvím výše zmíněných metod, je by-pass. Jde o chirurgické přemostění, které lékaři volí hlavně u těžkých forem ischemické choroby srdeční. Probíhá tak, že lékař vezme cévu z jiné části těla a použije ji jako přemostění zablokovaných částí koronárních tepen.

Možnosti prevence

Snížit riziko opětovného infarktu je možné prostřednictvím sekundární prevence. Již v nemocnici se nasazuje pro infarkt léčba uzpůsobená k dlouhodobému podávání, která má pozitivní vliv na pacientovo srdce a upravuje krevní tlak, krevní cukr i hladinu tuků v krvi. Typicky se používají například beta-blokátory, léky na ředění krve, statiny, ACE-inhibitory nebo antagonisté receptorů AT-II.

Kromě toho je nutné, aby pacient docházel na pravidelné lékařské kontroly a dodržoval veškerá opatření, která mu lékař doporučí. Důležité je vyhnout se všem rizikovým faktorům, jako je kouření, nadměrná konzumace alkoholu nebo nedostatečný příjem ovoce a zeleniny. Pacient by naopak měl v rámci primární i sekundární prevence dodržovat zásady zdravého životního stylu a pravidelně se věnovat fyzickým aktivitám (procházky, plavání, jízda na kole, rehabilitace).

Zdroje: jetoinfarkt.cz, ikem.cz, stefajir.cz, nzip.cz, kardiologie-sro.cz, wikiskripta.eu, nemoci.vitalion.cz, homolka.cz