Ofidiofobie neboli strach z hadů se řadí mezi tzv. zoofobie, tedy záchvaty panické hrůzy, jež jsou vyvolány zvířaty. Dle průzkumů zoofobie představují asi 5 – 15 % ze všech známých fobií. Ofidiofobií trpí, více než jinými fobiemi, zejména ženy.
Strach z hadů se řadí mezi fobie se specifickou příčinou, způsobuje je tedy konkrétní podnět – v tomto případě had. U lidí postižených touto fobii vyvolá pocity úzkosti a strachu jakýkoli pohled na zmíněný podnět, nezáleží na tom, zda je had v teráriu, na fotografii, v televizi či dojde k setkání ve volné přírodě.
Příznaky projevů fobií jsou v podstatě vždy stejné – postižený se cítí být ohrožen, v důsledku čehož může jednat iracionálně. Často dochází ke „ztuhnutí“ nemocného jedince – v záchvatu hrůzy se nemůže pohnout ani promluvit. Úzkostný stav také provázejí další fyziologické příznaky – bušení srdce, třes, sucho v ústech, potíže s dýcháním či návaly horka a chladu.
Ofidiofobie se stejně jako většina dalších fobií dá léčit a léčbou ji tak úplně odstranit nebo alespoň zmírnit nejakutnější příznaky. Pro správnou léčbu a terapii je třeba vyhledat odbornou pomoc psychologa či psychiatra.
Teplé počasí probralo ze zimního spánku i hady. Proto pozor v přírodě – letos dřív než jindy můžete šlápnout na hada a skončit v nemocnici, jako čtyřiadvacetiletý mladík z Opavy