Syndrom neklidných nohou

Máte problémy se spánkem a nevydržíte chvíli v klidu, protože vás trápí nesnesitelné nutkání pohybovat dolními nebo horními končetinami? Pak by se mohlo jednat o syndrom neklidných nohou, který pacientům způsobuje brnění, mravenčení nebo dokonce silnou bolest, pokud jsou jejich nohy či ruce příliš dlouho v klidovém stavu. Pomoci mohou režimová opatření a spánková hygiena, ale v těžších případech je nutné nasadit farmakologickou léčbu.

Co je syndrom neklidných nohou?

Syndrom neklidných nohou (označovaný také jako restless legs syndrome, RLS či akatizie) je neurologické onemocnění, které pacientům způsobuje nepříjemnou bolest končetin a nutí je k neustálé aktivitě. Potíže jsou nejvíce patrné během odpočinku nebo večer před usnutím, při pohybu pak bolest nohou ustupuje. Zhruba v 80 % případů navíc tento stav doprovází také periodické pohyby končetin ve spánku (PLMS).

Ačkoliv byly projevy syndromu neklidných nohou poprvé popsány již v průběhu 17. století, jako diagnóza existuje až od roku 1945, kdy onemocnění ve své doktorandské práci detailně analyzoval Karl-Axel Ekbom. Kromě toho, že jako první použil termín „neklidné nohy“, poskytl také podrobný popis jednotlivých symptomů, prevalence či diferenční diagnostiky.

Označení syndrom neklidných nohou se celosvětově používalo celá desetiletí a také dnes se jedná o nejznámější název. V roce 2013 však Restless Legs Foundation přišla s novým pojmenováním, a to konkrétně Willis-Ekbomova nemoc. Toto označení by mělo zjednodušit mezikulturní využití a zároveň eliminovat nesprávné definice, jelikož syndrom neklidných nohou nepostihuje pouze dolní končetiny, ale může se projevit také na jiných částech těla (horní končetiny, trup).

Epidemiologie

Pokud jde o výskyt tohoto neurologického onemocnění, podle statistik jsou zde patrné výrazné geoetnické rozdíly. Zatímco v Severní Americe a v Evropě se udává prevalence 5–10 %, v asijské populaci je četnost případů mnohem nižší. V České republice pak touto chorobou trpí údajně až milion pacientů.

Syndrom neklidných nohou sice nejvíce trápí pacienty kolem padesátky, může se však projevit v jakémkoliv věku. Prvotní příznaky je často možné pozorovat již u malých pacientů, ale prevalence onemocnění stoupá s přibývajícím věkem, stejně jako intenzita nepříjemných projevů. Ženy přitom bývají postiženy až dvakrát častěji než muži, přičemž prevalence obvykle souvisí také s počtem dětí.

Syndrom neklidných nohou: příčiny

Co syndrom neklidných nohou způsobuje, prozatím není úplně jasné. Podle odborníků má však tato choroba neurologické příčiny, přičemž svou roli zde hraje genetika, nedostatek železa nebo nízká hladina dopaminu. Až 50 % pacientů přitom uvádí, že tímto onemocněním trpí i někdo další z rodiny, ale kauzální mutace genu prozatím nebyla prokázána.

Formy onemocnění

Syndrom neklidných nohou se dělí na primární (idiopatický) a sekundární typ. Pokud mluvíme o idiopatické verzi onemocnění, je dobré vědět, že se vyskytuje samostatně a její rozvoj si tedy lékaři nespojují s žádným dalším onemocněním. Podle statistik má ale na rozvoj primární formy RLS velký vliv genetika.

Zatímco primární forma syndromu neklidných nohou vzniká samostatně, výskyt sekundární formy je podmíněn jiným onemocněním nebo výraznými změnami, které v lidském organismu probíhají. Za jednoznačně prokázanou příčinu RLS lékaři považují terminální stádium ledvinového selhání, ale syndrom neklidných nohou často doprovází také tyto stavy:

• těhotenství
• chudokrevnost,
• nedostatek železa,
• hypotyreóza,
• Parkinsonova nemoc,
• revmatoidní artritida,
• roztroušená skleróza,
• míšní léze,
• polyneuropatie.

Symptomy RLS může v určitých případech vyvolat nebo zhoršit také užívání konkrétních léků, jako jsou antipsychotika či některá antidepresiva. Aby toho nebylo málo, u pacientů, kteří se potýkají se syndromem neklidných nohou, byl navíc odhalen také vyšší výskyt deprese, zvýšeného krevního tlaku a ischemické choroby srdeční.

Jaké má syndrom neklidných nohou příznaky?

Mezi charakteristické projevy syndromu neklidných nohou patří především nepřekonatelné nutkání pohybovat končetinami, které doprovází nepříjemné parestézie (pocity pulzování, brnění, mravenčení či bolesti způsobené poruchou nervového systému). Nejčastěji si přitom pacienti stěžují na bolest nohou v klidu či na bolest nohou v noci.

Intenzita nepříjemných pocitů může být různá – od mírného brnění přes nutkavé mravenčení až po silnou bolest, kterou není možné překonat jinak než fyzickou aktivitou. Kromě toho si ovšem pacienti stěžují také na další doprovodné příznaky, kam patří například:

• pocit těžkých nohou,
• zteplání, či chladnutí končetin,
• bolest lýtek v klidu,
• bolest dolních končetin,
• bolest horních končetin,
• štípání, svědění, lechtání,
• vznik otoků,
• zvýšená tvorba žilek,
• výskyt varixů.

Se syndromem neklidných nohou často souvisí také choroba označovaná jako periodické pohyby končetin ve spánku neboli PLMS. Jak už samotný název naznačuje, mezi typické projevy patří mimovolné záškuby nohou či rukou v průběhu noci, které pacienta obtěžují a znemožňují mu klidný odpočinek.

V rozvinuté formě může syndrom neklidných nohou vést i k poruchám spánku, a proto ho řadíme do skupiny dyssomnií. Právě když se tělo ponoří do klidového stavu a připravuje se na delší odpočinek, v nohách pacientů se začíná projevovat brnění, mravenčení a nepříjemná bolest. Tyto pocity samozřejmě ruší usínání, jelikož úlevu přináší jedině fyzická aktivita (pohyb nohou, chození, protažení).

V důsledku dlouhodobé nespavosti a dalších zdravotních komplikací se mohou u pacientů s RLS rozvinout také poruchy soustředění nebo deprese. Jejich nemoc jim totiž působí řadu nepříjemností v každodenním životě a často jim znemožňuje běžné fungování. Velké problémy mají pacienti především s dlouhým sezením bez možnosti končetiny protáhnout a rozpohybovat, například při cestování nebo v divadle.

Diagnostika

Jelikož je diagnóza RLS klinická, lékař ji může určit pouze na základě kvalitně odebrané anamnézy. Aby se opravdu dalo hovořit o syndromu neklidných nohou bez dalších vyšetření, měla by být splněna tato čtyři kritéria:

• pacienta trápí nutkání pohybovat končetinami, které je spojené s dalšími obtížemi,
• nutkání se nejvíce projevuje v klidovém stavu (vsedě, vleže),
• svého maxima dosahují příznaky večer nebo v nočních hodinách,
• pohyb příznaky úplně nebo částečně odstraní.

Mezi další příznaky, které diagnózu syndromu neklidných nohou podporují, ale nejsou pro její stanovení nezbytné, patří periodické pohyby končetin ve spánku, pozitivní rodinná anamnéza, ale i reaktivnost na dopaminergní léčbu. Kromě odebrání anamnézy je pak vhodné provést také kompletní tělesnou prohlídku či neurologické vyšetření. 

Pokud pacient řeší problémy s nespavostí, diagnostiku obtíží může usnadnit polysomnografické vyšetření, které monitoruje průběh pacientova spánku. Takový záznam se provádí v průběhu celé noci a zaměřuje se především na mozkové vlny, srdeční tep, dechovou frekvenci a pohyby pacienta během spánku. Další možností je pak aktigrafie, což je ambulantní vyšetření pomocí přístroje, který připomíná náramkové hodinky.

Pro vyloučení dalších onemocnění, které mohou symptomy RLS napodobovat, se provádí laboratorní vyšetření krve, díky kterému je možné odhalit další komplikace. Při podezření na sekundární formu syndromu neklidných nohou lékaři zkoumají především hodnoty a metabolismus železa, krevní obraz, funkci ledvin, glukózu nebo hormony štítné žlázy.

Léčba syndromu neklidných nohou

Mnozí pacienti považují brnění končetin za příliš nepatrný problém, nebo se bojí, že v ordinaci nebudou schopní své potíže dostatečně popsat, a proto návštěvu lékaře odkládají. Se syndromem neklidných nohou se ale v dnešní době potýká velké množství lidí a konzultace s odborníkem se rozhodně vyplatí. Vhodná terapie totiž dokáže nepříjemné symptomy zmírnit, či úplně potlačit.

Jaká tedy existuje pro syndrom neklidných nohou léčba? Pokud se jedná o mírnou formu RLS, pacientům obvykle pomůže změna životního stylu, která zahrnuje úpravu jídelníčku, dodržování pravidelného pitného režimu, dostatečné množství pohybu, omezení kouření, ale i snížení příjmu kofeinu či alkoholu.

Velký přínos představuje také dodržování spánkového režimu a pravidel spánkové hygieny, o nichž pacienta poučí lékař ve chvíli, kdy dojde k odhalení jeho diagnózy. Kromě toho je vhodné s lékařem vyřešit také nedostatek železa nebo jiných potřebných látek, a osvědčily se i masáže nohou, sprchování ve studené vodě či různé obklady.

Farmakologická terapie je vyhrazena především pro středně závažné a těžké případy syndromu neklidných nohou, což je zhruba u 15–20 % pacientů. Každému z nich přitom může pomoci něco jiného, a proto je důležité otestovat různé druhy léčiv. Nejpoužívanější jsou dnes dopaminergní látky, které u pacientů zvyšují hladinu dopaminu. Dále se používají benzodiazepiny, gabapentin a pregabalin, opioidy nebo antikonvulziva.

V případě sekundární formy syndromu neklidných nohou se problémy také řeší farmakologickou cestou, pomůže ale především léčba primárního onemocnění, díky čemuž se často nepříjemné projevy výrazně zmírní.

Syndrom neklidných nohou u dětí

Ačkoliv syndrom neklidných nohou trápí především starší pacienty, výjimkou nejsou ani obtíže v dětském věku. U malých pacientů onemocnění často vede k poruchám spánku, což se projeví například tím, že se děti po ulehnutí do postele převalují ze strany na stranu, neustále propínají a skrčují končetiny, otírají je o sebe, kopou nohama, neklidně pohybují rukama nebo znovu vstávají, aby si od potíží ulevily pohybem.

S rozvojem syndromu neklidných nohou u dětí často souvisí také další problémy, jako jsou například depresivní a úzkostlivé stavy, PLMS, výrazný motorický neklid, který připomíná projevy ADHD, nebo dokonce agresivní chování vůči okolí. Stejně jako v případě dospělých pacientů je zde důležitá včasná a komplexní diagnostika, díky které může lékař indikovat vhodnou léčbu a režimová opatření.

Syndrom neklidných nohou v těhotenství

Nepřekonatelné nutkání pohybovat končetinami a pocity nepříjemného brnění, svědění či bolesti nohou často pociťují také nastávající matky. Situace pak bývá nejhorší v průběhu třetího trimestru, kdy se blíží porod a ženy potřebují hodně odpočívat. Léčba je však problematická, protože u těhotných žen je většina výše zmíněných medikamentů kontraindikována. Místo toho využívají různé nefarmakologické postupy a pacientkám se podává železo a magnesium. Po porodu pak problémy většinou postupem času vymizí.

Zdroje: internimedicina.cz, wikiskripta.eu, stefajir.cz, hopkinsmedicine.org