Tasemnice

Tasemnice patří mezi živočichy, kteří mohou parazitovat v lidských střevech. Může zapříčinit celou řadu trávicích obtíží, ale pokud se jedná již o dospělého jedince, nemusí být patrné žádné klinické příznaky. Nejčastěji se přitom tasemnice vyskytují v rozvojových zemích, ale výjimečně se mohou nakazit i pacienti v rozvinutých zemích, například konzumací infikované potravy nebo vlivem špatné hygieny.

Co je tasemnice?

Pod pojmem tasemnice (Cestoda) se skrývá třída parazitických organismů, která patří do kmene ploštěnců (Platyhelminthes). Do této třídy spadá více než 5000 různých druhů tasemnic, což jsou parazité, kteří napadají všechny druhy obratlovců a nevyhýbají se ani člověku. Než dosáhnou pohlavní dospělosti, projdou několika stádii.

Vývoj tasemnice může být poměrně složitý. Přesněji řečeno, potřebuje mezihostitele (někdy i dva), a poté definitivního hostitele. Larva tasemnice se může usídlit v jakémkoliv tělesném orgánu. Dospělí jedinci parazitují výhradně ve střevech hostitele.

Jak vypadá tasemnice?

Dospělou tasemnici poznáte podle charakteristických fyzických rysů. Tělo tasemnice se skládá z:

• hlavičky (skolex),
• segmentovaného těla (strobila).

Hlavička slouží tasemnici k přichycení ke střevní sliznici. Každý druh tasemnice má své specifické přichycovací orgány, ať už jde o kruhové přísavky, háčky či přísavné rýhy. Tělo tasemnice se pak skládá obvykle z jednoho až dvou tisíc článků (proglotidů), z nichž každý může produkovat vajíčka, neboť obsahuje samčí i samičí pohlavní buňky.

Tasemnice jsou tedy hermafrodité a parazit se může v těle hostitele bez problémů množit, i když zde nemá k dispozici partnera. Jednotlivé segmenty těla jsou pevně spojené a mohou být buď:

• řazené za sebou (akraspedotní články),
• přecházející koncem jednoho do dalšího (kraspedontní články).

Počet článků a tím i výsledná délka parazita závisí na druhu tasemnice. Některé obsahují jen pár článků a stěží dosáhnou délky několika milimetrů (například Caryophyllidea), jiné dosahují délky několika metrů (tasemnice bezbranná, tasemnice dlouhočlenná).

Pro pochopení toho, jak poznat tasemnici, je důležité vědět, že nemá žádný ústní otvor nebo střeva. Živiny je schopna přijímat celým povrchem těla. Navíc jde o anaerobní živočichy, což znamená, že nepotřebují k životu kyslík. Pod jejich povrchem se nachází svalovina, která je velice dobře vyvinutá zejména v oblasti přichycovacích orgánů.

Životní cyklus tasemnice

K tomu, aby tasemnice dospěla až do stádia pohlavní zralosti, prochází několika vývojovými cykly a potřebuje dva druhy hostitelů:

• mezihostitele – pozře vajíčka, která se vylíhnou v larvy,
• definitivního hostitele – v něm parazit dosáhne pohlavní dospělosti a produkuje vajíčka.

U většiny druhů tasemnic představují mezihostitele a definitivního hostitele dva různé organismy, jen skutečně výjimečně tyto procesy probíhají v jednom hostiteli. Člověk se může stát jak mezihostitelem, tak i definitivním hostitelem. Podle toho se liší i klinické příznaky tasemnice.

A jak přesně nákaza probíhá? V prvé řadě musí dospělá tasemnice žijící ve střevě hostitele uvolnit ze svého těla články s oplodněnými vajíčky. To se pak klinicky projeví jako články tasemnice ve stolici. Infikovaná stolice a vajíčka tasemnice poté přijdou kontaktu s mezihostitelem (může se jednat třeba o skot), ve kterém se z nich vylíhnou larvy. Nazývají se onkosféry či lykofory.

Ve dvanáctníku (duodenu) se larvy vstřebávají střevní stěnou buď do krevního řečiště, nebo do mízního oběhu. Těmito cestami pak putují do různých tělesných orgánů, kde se se zapouzdří a vytvoří tzv. boubel (cysticercus bovis). Definitivní hostitel (člověk) se pak nakazí pozřením nedostatečně tepelně upraveného masa, ve kterém se nachází boubel. Uvnitř jeho těla tasemnice dospívá, začíná produkovat vajíčka a celý životní cyklus parazita se opakuje.

Druhy tasemnic

Tasemnice parazitují různými způsoby, mohou mít odlišný počet mezihostitelů a napadají specifické organismy či uplatňují individuální mechanismy při svém šíření. Mezi nejznámější tasemnice u lidí patří:

• tasemnice bezbranná (Taenia saginata) – mezihostitelem je skot, definitivní hostitel člověk, sídlí v tenkém střevě, dorůstá délky 3–10 metrů,
• tasemnice dlouhočlenná (Taenia solium) – mezihostitelem je prase domácí či divoké, definitivní hostitel člověk, dorůstá délky 2–4 metrů,
• tasemnice dětská (Hymenolepis nana) – celý vývoj může proběhnout v jednom organismu, případně nepřímo (mezihostitel blecha, definitivní hostitel dítě či pes), dorůstá délky 7–40 milimetrů,
• tasemnice asijská – mezihostitelem může být skot, koza či prase domácí, definitivní hostitel je člověk,
• škulovec široký – člověk se nejčastěji nakazí pozřením infikovaného rybího masa.

Příznaky tasemnice

Podle toho, jakým druhem parazita byl člověk napaden, se pak liší klinické projevy tasemnice. Někdy může nákaza probíhat zcela bezpříznakově, jindy ji provází středně vážné až vážné komplikace. Případně může skončit až fatálně úmrtím pacienta.

Tenióza

Při tenióze žije dospělá tasemnice ve střevech definitivního hostitele často i několik let, aniž by způsobovala nějaké obtíže. Většinou jde o tasemnici bezbrannou (zde je mezihostitelem skot) nebo tasemnici dlouhočlennou (mezihostitelem je prase domácí nebo divoké). Kromě bezpříznakového průběhu se ale mohou objevit mírné trávicí obtíže. Konkrétně se tasemnice u lidí může projevit následujícími příznaky:

• průjem, nebo naopak zácpa,
• bolesti břicha,
• křeče v břiše,
• nauzea (nevolnost),
• nechutenství,
• hubnutí.

Cysticerkóza

Jedná se o kosmopolitní onemocnění, jehož původcem jsou larvy tasemnice dlouhočlenné. V tomto případě tedy není člověk definitivním hostitelem, ale pouze mezihostitelem. Nejvíce je cysticerkóza rozšířena v Africe, Mexiku, Indii, a Jižní Americe.

Larvy tasemnice dlouhočlenné (cysticerky) se mohou vyskytovat v různých tělesných orgánech, například v játrech, očích, svalech, mozku či podkoží. Podle toho se pak liší závažnost onemocnění, příznaky a prognóza:

• neurocysticerkóza – larvy v mozku, tuto oblast osídlují nejčastěji, vyvolávají epilepsii, mezi příznaky patří psychické poruchy, parézy končetin, hydrocefalus a epileptické záchvaty,
• oční cysticerkóza – relativně vzácná, způsobuje poškození zraku,
• svalová cysticerkóza – většinou bezpříznaková, v případě masivní infekce nastává pseudohypertrofie (zvětšení svaloviny),
• podkožní cysticerkóza – manifestuje se přítomností drobných uzlíků na hrudi a pažích.

Hymenolepióza

Původcem tohoto onemocnění je tasemnice dětská, která se vyskytuje výhradně v dětských kolektivech. Objevuje se u dětí zejména v rozvojových zemích v tropických a subtropických oblastech. Příznaky tasemnice u dětí vždy závisí na síle nákazy a na době, po kterou infekce trvá:

• bolesti břicha, nevolnost, nechutenství, výrazný úbytek hmotnosti – jde o důsledky porušení střevních klků a mikroklků,
• zvracení, průjmy, silné bolesti břicha – důsledek poruchy trávení bílkovin, objevují se u podvyživených a oslabených dětí,
• dále dechové obtíže a závratě,
• bledost a velká únava,
• mrzutost,
• pocity svědění.

Diagnostika tasemnice

Při podezření na teniózu se lékař primárně opírá o mikroskopické vyšetření stolice, ve které se najdou vajíčka, případně už celé články tasemnice. V případě nákazy tasemnicí dlouhočlennou se pak provádí ještě vyšetření protilátek (sérologické vyšetření), rentgen (RTG), sonografie a CT.

V případě cysticerkózy se vychází z klinického vyšetření, projevů a výsledků zobrazovacích vyšetření. Například při neurocysticerkóze se provádí magnetická rezonance a tomografické vyšetření, které odhalí cysty v mozku. K průkazu kalcifikovaných boubelů se používá RTG. Případně lze provést biopsii a vyšetřit vzorek na histologii.

Hymenolepióza se diagnostikuje pomocí mikroskopického průkazu tasemnice ve stolici (vajíček, případně článků).

Jak se zbavit tasemnice?

Když už se tasemnice usídlí v člověku a pojme ho jako svého definitivního hostitele (případně mezihostitele), nezbaví se jí žádnými babskými radami, bylinkami ani úpravou jídelníčku. Léčba tasemnice vyžaduje předepsání léků s účinnými látkami:

• anthelmintika (niklosamid, praziquantel) – usmrtí tasemnici,
• kortikosteroidy – tlumí zánětlivé reakce těla při rozpadu parazita (vznikají v důsledku uvolněných toxinů z tasemnice),
• antiepileptika (v případě neurocysticerkózy).

Prevence proti nákaze tasemnicemi

K přenosu infekce dochází primárně perorální cestou. Proto je potřeba dodržovat následující opatření:

• konzumovat jen dobře tepelně upravené maso, jde zejména o hovězí, vepřové, rybí a krabí (a vyhnout se tatarákům),
• dbát na hygienu před jídlem a po toaletě (umýt si důkladně ruce mýdlem, případně použít dezinfekci).

Výskyt tasemnice

Protože nákaza tasemnicí souvisí především s nedostatečnou hygienou a špatnou úpravou potravin, vyskytuje se primárně v rozvojových zemích světa.

V České republice se její prevalence každým rokem snižuje, což ale neznamená, že by byla zcela vymýcena. V případě tasemnice bezbranné je hlášeno několik případů ročně. U ojedinělých případů nákazy tasemnicí dlouhočlennou jde o import z ciziny.

Zdroje: who.int, healthline.com, medicalnewstoday.com, khsstc.cz