Tetanus, jinak nazývaný jako strnutí šíje, je nebezpečné infekční onemocnění vyvolané toxinem bakterie Clostridium tetani. Přenos probíhá zanesením spor do otevřené rány. Tetanus se projevuje velice bolestivými tonickými křečemi příčně pruhovaného svalstva. Bez včasného lékařského zásahu vede až ke smrti. Jako výborná profylaxe funguje očkování, díky kterému se tetanus v současné době objevuje výjimečně.
Co je tetanus?
Původcem onemocnění je bakterie Clostridium tetani. Za vznik typických příznaků tohoto onemocnění je ovšem zodpovědný neurotoxin tetanospasmin, který se uvolňuje při rozpadu clostridií. Tento mikrob běžně kolonizuje střevní mikroflóru hospodářských zvířat, zejména koní a krav (někdy je lze vykultivovat i z lidské střevní mikroflóry). Protože se jejich výkaly používají k hnojení, mikrob se touto cestou dostává do půdy.
Zde přežívá v podobě tzv. spory (řadí se mezi sporulující bakterie). Spora sama o sobě nebezpečná není. Funguje ovšem jako jakási vysoce odolná kukla, ve které může bakterie přežívat desítky let. Odolává přitom i těm nejkrutějším vnějším podmínkám (mráz, déšť, extrémní vedra) a vegetuje v prachu, hlíně či špíně.
K nákaze člověka pak dochází nejčastěji poraněním. Kontaktem kontaminované půdy s otevřenou ránou si pacient zanese spory pod kůži a do krevního oběhu. V tomto okamžiku se ze spor uvolní živé bakterie a začnou se množit. Produkovaný neurotoxin se vstřebává do krve a nervovými svazky putuje až do mozku k neuronům, které zodpovídají za motorické funkce.
Výskyt tetanu
Spory tetanu jsou všudypřítomné a velice odolné. V současné době představují největší riziko pro obyvatele rozvojových zemí, kde panuje horké vlhké klima, je zde velké množství hnojené půdy a lidé nejsou téměř proočkováni. Udává se, že celosvětově tetanem onemocní každý rok zhruba 1 milion osob.
V České republice bylo očkování proti tetanu zahájeno v roce 1953. Před zavedením vakcinace umíralo v důsledku tetanu kolem 140 osob ročně. Po zahájení vakcinace onemocnělo už jen 60 až 90 osob ročně. V současné době se objeví 3 až 10 případů za rok. Jde zejména o starší osoby se sníženou imunitou, případně neočkované děti.
Tetanus a úmrtnost
Tetanus patří mezi velice vážná onemocnění. U počátečních forem nemoci se úmrtnost pohybuje mezi 10 až 50 %. Těžké formy jsou pak v podstatě neléčitelné, zde se mortalita pohybuje mezi 80 až 100 %. Až 80 % všech úmrtí přitom dnes připadá na obyvatele rozvojových zemí.
Inkubační doba
Doba, která uplyne od okamžiku nákazy do propuknutí prvních příznaků onemocnění, je individuální. Jako nejčastější rozmezí inkubační doby tetanu se udává 3 až 21 dní. Záleží, jak moc je nakažený jedinec vnímavý.
Formy tetanu
Projevy tetanu se mohou u jednotlivých pacientů výrazně lišit. Na základě těchto klinických poznatků se rozlišují čtyři formy tetanu:
- místní (lokalizovaný),
- hlavový,
- generalizovaný,
- mateřský.
Lokalizovaný tetanus
Místní varianta tetanu není příliš častá. Pacient pociťuje trvalý stah svalů v místě, kde infekce vstoupila do těla. Mírné příznaky obvykle samy odezní do několika týdnů. Někdy ale tato forma může přejít plynule do generalizované.
Hlavový tetanus
Jde o velice vzácnou formu tetanu. Výjimečně může doprovázet zánět středního ucha, kdy se C. tetani objeví v ušní mikroflóře. Postihuje hlavové nervy, zejména ty v oblasti obličeje.
Generalizovaný tetanus
Jedná se o nejběžnější formu tetanu, která zahrnuje až 80 % všech případů. Vyznačuje se sestupným průběhem, který může vést až ke smrti.
Mateřský tetanus
Tato odnož generalizovaného tetanu postihuje novorozence. Ke vzniku infekce dochází skrze nezahojenou pupeční jizvu, zejména pokud nebyla přeříznuta sterilním nástrojem. Představuje riziko zejména pro děti, jejichž matky nebyly očkovány proti tetanu. Logicky tedy postihuje nejčastěji děti narozené v rozvojových zemích.
Příznaky tetanu
Projevy tetanu se různí podle toho, jaká forma onemocnění člověka postihne. Ještě před propuknutím klasických příznaků tetanu se objevují tzv. prodromy (nespecifické příznaky):
Závažnost a rozvoj klinických příznaků pak kromě formy onemocnění ovlivňuje také imunitní stav pacienta a množství toxinů, které se v organismu vytvořily (infekční dávka). Mezi typické příznaky tetanu patří:
- křeče žvýkacích svalů (trismus),
- křeče mimických svalů (risus sardonicus),
- spasmy laryngu a krku – dysfagie, laryngospasmus,
- spasmy svalů trupu (opisthotonus),
- postižení dýchacích svalů.
Diagnostika
Diagnózu sestavuje lékař na základě klinického vyšetření. Provádí se také „test špachtlí“, kdy se lékař dotkne sterilním nástrojem zadní strany hltanu a pozoruje, zda to u pacienta vyvolá fyziologickou reakci v podobě dávivého reflexu. V případě onemocnění dojde k nedobrovolné kontrakci čelistí (pacient špachtli zkousne).
Laboratorně lze původce onemocnění prokázat mikrobiologickým vyšetřením seškrabu z rány, kdy se provádí kultivace. Bakterie v ráně nicméně bývají objeveny jen u 30 % případů. Z toho důvodu se diagnóza sestavuje na základě klinických projevů bez ohledu na to, zda byla z rány izolována živá bakterie C. tetani.
Někdy se naopak může prokázat i u lidí, kteří tetanem vůbec netrpí. Laboratorní identifikace se pak provádí neutralizačním pokusem na myších, u kterých jsou vyvolány tetanické křeče.
Léčba tetanu
Při zahájení včasné léčby lze tetanus plně vyléčit. Medikace a jednotlivé kroky se pak budou lišit podle závažnosti onemocnění. Prvním krokem shodným pro všechna stádia je ovšem ošetření kontaminované rány. Veškerá odumřelá a infikovaná tkáň se musí odstranit. U lehkých forem tetanu léčba sestává z:
- podávání tetanového imunoglobulinu (nitrožilně či intramuskulárně) – pasivní imunizace,
- podávání antibiotik (metronidazolu) po dobu 10 dní – sníží množství bakterií v organismu,
- podávání diazepamu nebo jiných svalových relaxantů – k uvolnění křečí,
- aktivní imunizace prostřednictvím očkování (tetanickým anatoxinem).
Závažné formy tetanu vyžadují hospitalizaci. Základem léčby je samozřejmě ošetření infikované rány, poté se přistupuje k:
- intratekální aplikaci (jako lumbální punkce) lidského tetanového imunoglobulinu,
- tracheostomii a připojení na umělou plicní ventilaci (po dobu 3 až 4 týdnů),
- podávání antibiotik (podpůrná léčba),
- podávání hořčíku – k zábraně svalových spasmů,
- podávání myorelaxancia (diazepam) – uvolnění celkové ztuhlosti,
- přeočkování anatoxinem.
K přežití pacienta je nezbytné zajistit také správnou vysokokalorickou výživu, která se podává v tekuté formě nazogastrickou sondou do žaludku nebo nitrožilně, a průchodnost dýchacích cest. Plné zotavení trvá 4 až 6 týdnů, protože tělo potřebuje čas k obnově poškozených výběžků nervových buněk.
Očkování proti tetanu
V současné době je jedinou účinnou profylaxí očkování proti tetanu, které patří mezi povinná očkování v České republice. Očkuje se brzy po narození jako součást hexavakcíny. Očkování proti tetanu probíhá podle tohoto harmonogramu:
- od 9. týdne věku,
- druhá dávka za 2 měsíce po první dávce (4. měsíc života),
- přeočkování v 11. až 13. měsíci života (schéma 2+1),
- přeočkování proti záškrtu, tetanu a černému kašli v 5. až 6. roce věku,
- přeočkování proti záškrtu, tetanu, černému kašli a dětské obrně v 10. až 11. roce věku.
V dospělosti by se měl člověk nechávat pravidelně přeočkovat proti tetanu každých 10 až 15 let. U osob starších 60 let každých 10 let. Profylakticky se také očkuje po prodělání úrazu či poranění (bodnutí vidlemi, pořezání o rezavý plech).
Zdroje: medicalnewstoday.com, healthline.com, nzip.cz
ČLÁNKY DO MAILU