Zánět hltanu (faryngitida)

Trápí vás intenzivní pálení v krku, které se objevuje zejména při polykání a někdy přechází až v nepříjemnou bolest ucha? Pak je na vině zřejmě faryngitida neboli zánět hltanu. Toto onemocnění je obvykle způsobeno virovou infekcí, ale vyvolat ho mohou také bakterie, jako jsou streptokoky či stafylokoky. Podle původce obtíží se pak odvíjí vhodná léčba.

Kdy hovoříme o faryngitidě?

Zánět hltanu (faryngitida, pharyngitida) je poměrně časté onemocnění, které každoročně potrápí tisíce pacientů. Většinou ovšem mívá lehký průběh a vyžaduje pouze symptomatickou léčbu. Problematický může být rozvoj této choroby u kojenců a batolat, protože je kromě typických potíží obvykle trápí také vysoké horečky a další nepříjemné symptomy.

Hltan (farynx) představuje společný oddíl dýchací a trávicí soustavy, který má tvar nálevkovité trubice spojující dutinu nosní a ústní se žaludkem. Dvěma horizontálními rovinami, které protínají měkké patro a horní okraj jazylky, je rozdělen na tři samostatné části, kam patří:

• část nosní – klinický nazofarynx, epifarynx,
• část ústní – orofarynx, mezofarynx,
• část hrtanová – hypofarynx.

Součástí hltanu jsou také mandle tvořené lymfatickou tkání, které společně se zadní a boční stěnou hltanu a vyústěním Eustachovy trubice tvoří Waldeyerův lymfatický okruh. Funkce hltanu spočívá ve smršťování svalů, pomocí kterých se potrava posouvá dále do jícnu a do žaludku. 

Infekce horních dýchacích a polykacích cest se obvykle rozvíjí jako součást běžného nachlazení, které každoročně probíhá v několika vlnách. V rámci terminologie však panují značné nesrovnalosti, a to jak u pacientů, tak i mezi lékaři. Celou situaci navíc komplikuje fakt, že v anglosaské literatuře se pro jakékoliv záněty v oblasti hltanu používá souhrnný pojem tonzilofaryngitida, který ovšem naznačuje postižení celého hltanu.

Základní členění zánětů:

• faryngitida – zánět zadní stěny hltanu bez postižení mandlí,
• tonzilitida (angína) – zánět lymfoepiteliální tkáně neboli mandlí,
• tonzilofaryngitida – celkový zánět hltanu i mandlí,
• angína – hnisavý zánět patrových mandlí.

Příčiny

Zánět v krku může mít nejrůznější příčiny, za rozvoj většiny z nich jsou však zodpovědné viry, které se přenáší vzduchem prostřednictvím kapének. Uvádí se, že způsobují až 90 % veškerých faryngitid, přičemž nejčastěji se jedná o zástupce těchto rodů:

• rhinoviry,
• enteroviry,
• EB viry,
• paramyxoviry,
• koronaviry,
• adenoviry,
• herpesviry,
• pikornaviry.

Méně často jsou pak za rozvoj faryngitidy zodpovědné bakterie či plísně. Nejvýznamnější je přitom streptokoková infekce v krku, kterou mívají na svědomí zejména streptokoky skupiny A (Streptococcus pyogenes), ale také pneumokoky, chlamydie nebo stafylokoky. Tento zánět se objevuje především u dětí nad 5 let a postihuje hlavně nosohltan a krční mandle. V některých případech však bývá postižený i hrtan.

Jelikož probíhající zánět výrazně oslabí obranyschopnost sliznice, bakteriální infekce často nasedá na tu virovou, což vede k tomu, že zánět krku trvá podstatně déle a navíc mívá i těžší průběh. Taková sekundární bakteriální infekce nejčastěji trápí mladé pacienty, ale i osoby trpící podvýživou, přičemž na vině jsou obvykle streptokoky či hemofily.

Rizikové faktory

Zatímco dospělý člověk během kalendářního roku většinou prodělá maximálně 2–4 nachlazení, u malých pacientů bývají záněty mnohem častější. Riziko rozvoje faryngitidy zvyšují také časté chřipky a nachlazení, přičemž větší množství případů musí lékaři řešit během chladnějších měsíců. Mezi další faktory, které mají na vznik zánětu vliv, patří například:

• oslabená imunita,
• špatné stravování,
• únava a stres,
• přetížení organismu,
• alergie,
• menopauza,
• jiné onemocnění.

Na faryngitidu pak musí lékaři myslet také u pacientů, kteří jsou potenciálně ohroženi infekcí HIV. Zánět hltanu totiž společně s horečkou, adenopatií a makulopapulózním exantémem patří mezi charakteristické primární projevy této infekce.

Akutní zánět hltanu

Pokud u pacienta dojde k rozvoji akutní faryngitidy, zanícená sliznice hltanu je viditelně zarudlá, cévy v dané oblasti jsou překrvené, mandle bývají zvětšené a mnohdy se zde nachází také běložlutavý hlen. Typická je především bolest v krku při polykání, která může vystřelovat až do uší. Kromě škrábání v krku si lidé mnohdy stěžují také na nepříjemný pocit sucha, pálení v nose a dráždění ke kašli.

Mnohdy doprovázejí akutní zánět hltanu nespecifické příznaky, jako je celková únava, schvácenost, ale i vysoká teplota. Symptomy přitom hodně závisí na několika faktorech, mezi které se kromě závažnosti onemocnění řadí také celkový zdravotní stav pacienta a jeho věk. U kojenců a batolat bývá zvykem, že horečky doprovázející zánět hltanu obvykle dosahují nad 39 °C.

Jaké má akutní zánět hltanu příznaky?

• Polykací obtíže,
• řezavá bolest v krku,
• bolest ucha při polknutí,
• horečka,
• celková schvácenost,
• rýma a pálení v nose,
• slzení a kýchání,
• suchý kašel.

Pokud se zároveň objeví také červené tečky na patře nebo puchýřky v krku, pravděpodobně se jedná o herpangínu nebo o herpetickou infekci. V případě bakteriálního původce onemocnění pak může být na sliznici přítomen také hnis, faryngitidu způsobenou virem Epstein-Barrové zase doprovází bolesti svalů nebo třeba vyrážka a výskyt konjunktivitidy (zánět spojivek) obvykle značí, že původcem onemocnění jsou adenoviry.

Jestliže potíže způsobuje streptokoková faryngitida, pacienty obvykle trápí typické obtíže, jako je bolest při polykání, zarudnutí hrdla a rozsev bílých či šedavých skvrn v krku, ale také celá řada dalších příznaků. Sem patří třeba zduřené uzliny, horečka, zimnice, ztráta chuti k jídlu, nevolnost, pachuť v ústech nebo také celková slabost.

Chronický zánět hltanu

Chronická faryngitida se většinou rozvíjí jako součást chronických zánětů horních a dolních cest dýchacích. Představuje poměrně často se vyskytující komplikace, které postihují oblast mezofaryngu a v mnoha případech se dále šíří také na další úseky hltanu. Na jejím vzniku se kromě infekce podílí například dlouhodobá neprůchodnost dýchacích cest (nosu), kdy pacient dýchá především ústy. Mezi další rizikové faktory patří:

• oslabení organismu,
• expozice kouři a prachu,
• časté střídání teplot,
• dýchání horkého suchého vzduchu,
• konzumace příliš kořeněných jídel,
• konzumace tvrdého alkoholu,
• kouření.

V rámci chronické faryngitidy se u pacientů mohou střídat příznaková a bezpříznaková období, přičemž projevy mívají různorodý charakter a hodně závisí na tom, co k rozvoji onemocnění vedlo. Podle charakteristických změn na sliznici lékaři rozlišují tři různé druhy chronických faryngitid, a to konkrétně hypertrofický, hypertrofický granulární a atrofický zánět hltanu.

Co se týče hypertrofické a hypertrofické granulární formy, sliznice bývá zarudlá a zduřelá, nemocný pociťuje nepříjemné škrábání či pálení v krku, trápí ho bolestivé polykání a navíc na sliznici ulpívá hlen, kterého se pacient snaží zbavit prostřednictvím kašle, dávení a popotahování. Tento druh faryngitid postihuje například osoby, které se potýkají s nějakým lymfoproliferativním onemocněním nebo s infekcí HIV.

Pro atrofickou formu onemocnění je typická vyhlazená suchá zarudlá sliznice se zasychajícím hustým hlenem. Pacienti si obvykle stěžují na pocit cizího tělesa či tlak v krku. Kromě toho má chronická faryngitida příznaky podobné předchozí formě, jako je ztížené polykání, dlouhodobé škrábání v krku a nepříjemný pocit sucha. Atrofická faryngitida se vyvíjí zejména u osob, které pobývají v suchém nebo příliš vlhkém prostředí, ale ohrožuje také pacienty s cukrovkou či anémií nebo jedince, kterým byly odstraněny krční mandle.

Suchost sliznice, jež usnadňuje rozvoj chronické faryngitidy, se zhoršuje užíváním léků s parasympatikolytickým efektem. Sem patří například antihistaminika, antidepresiva či neuroleptika. Chronický zánět hltanu může být také jediným příznakem gastroezofageálního refluxu, kdy se kyselý obsah žaludku dostává zpět do jícnu či hltanu a žaludeční šťávy následně dráždí jejich výstelku, čímž působí nevratné změny.

Diagnostika

Faryngitidu lékaři často dokáží odhalit pohledem, a to na základě fyzikálního vyšetření dutiny ústní. K tomu stačí, aby pacient vyplázl jazyk a doktor si prohlédl nosohltan a důkladně prozkoumal jeho mandle. Následovat mohou otázky na bolestivost a doprovodné příznaky, měření tělesné teploty nebo třeba kontrola očních spojivek.

Rozlišit virovou a bakteriální faryngitidu pouze na základě fyzikálního vyšetření je ovšem velmi problematické. Zatímco virové infekce bývají spojeny s rýmou, kašlem, bolestí hlavy a svalů, zduření lymfatických uzlin zde není příliš časté. Záněty způsobené chřipkovými viry pak provází vyšší teploty a celková únava, nález v hltanu ale nebývá tak výrazný a ani v tomto případě není zvětšení mízních uzlin nijak zvlášť patrné.

Pokud jsou na vině adenoviry, průběh onemocnění může připomínat streptokokovou infekci a zhruba v polovině případů navíc pacienty trápí zánět spojivek. Asi v 10 % případů bývá za rozvoj faryngitidy zodpovědná infekční mononukleóza, kdy naopak dochází k výraznému zvětšení krčních uzlin a zánět hltanu doprovází i další nepříjemné příznaky. Streptokokovou infekci pak signalizují zduřené uzliny, vysoká teplota a nažloutlý povlak mandlí.

Odhalit konkrétní příčinu faryngitidy je ale nutné z toho důvodu, aby lékaři věděli, zda nasadit antibiotika, či zcela jinou léčbu. Pomoci může vyšetření CRP (C-reaktivní protein), ale také vyšetření pomocí skórovacích schémat, která vycházejí z klinických poznámek. Pokud má lékař podezření na streptokokovou infekci, provede výtěr krku, který je možné analyzovat přímo v ordinaci, nebo se odešle do laboratoře.

Kromě výše zmíněných metod může lékař přistoupit také k provedení krevních testů (sérologická vyšetření na heterofilní protilátky), prozkoumání celkového krevního obrazu pacienta či vyšetření jaterních funkcí. Tyto testy dokáží jako původce onemocnění odhalit například infekční mononukleózu.

Léčba faryngitidy

Jakou lékaři zvolí při faryngitidě léčbu, závisí vždy na tom, co zánět hltanu vyvolalo. Terapie akutní virové infekce bývá pouze symptomatická a soustředí se především na úlevu od nepříjemných obtíží nebo snižování horečky. K lokálnímu tlumení bolesti v krku slouží různá kloktadla, zapařující obklady, pastilky či orální spreje. Doporučuje se pít dostatečné množství teplých tekutin, dodržovat klidový režim a konzumovat vitamíny.

Dále se používají nesteroidní antirevmatika, jako je ibuprofen, nimesulid nebo kyselina acetylsalicylová.  Vhodný je také paracetamol, ten ovšem postrádá protizánětlivý účinek. Co se týče malých pacientů, u těch je možné zvolit přípravky ve formě čípků a sirupů, nesmí se však používat léky s kyselinou acetylsalicylovou, protože by mohly vést k rozvoji Reyeova syndromu.

V případě potvrzeného bakteriálního zánětu (ale často i při podezření, že by za rozvoj faryngitidy mohly být zodpovědné právě bakterie) se nasazuje antibiotická léčba. Pokud je průběh onemocnění těžký, je nezbytné provést mikrobiologické vyšetření, díky kterému lékaři mohou cíleně nasadit antibiotika zaměřená na konkrétního původce. Jestliže je za rozvoj zánětu zodpovědná plíseň, pomohou antimykotika.

Potýká-li se pacient s chronickými a opakovanými záněty hltanu, je možné uplatnit imunomodulační léčbu. Ta spočívá ve vyloučení veškerých rizikových faktorů, které mohou mít na rozvoj onemocnění vliv. Jde především o alkohol, kouření, ale i pobyt v prašném prostředí. Pozitivní vliv může mít inhalační terapie, zvlhčování vzduchu, kloktání minerálních vod (například Vincentka), pobyt u moře (klimatoterapie) nebo balneoterapie.

Ačkoliv se lékaři snaží pacientům ulevit od potíží, léčba chronické faryngitidy je často zdlouhavá a nemusí přinést žádné výrazně kladné účinky. V takovém případě je však důležité snažit se alespoň zmírnit jednotlivé příznaky, které nemocným znesnadňují běžný život. Na místě jsou také různá režimová opatření nebo zahájení psychoterapie.

Zdroje: praktickelekarenstvi.cz, pediatriepropraxi.cz, solen.cz, stefajir.cz