Zarděnky

Jakmile se u pacienta rozvine nepříjemná začervenalá vyrážka, která začíná na obličeji a odtud se postupem času šíří po celém těle, je velice pravděpodobné, že se potýká se zarděnkami. Toto vysoce infekční onemocnění trápí především malé děti a může být jak získané, tak i vrozené. Léčba je pouze symptomatická, důležitá je ovšem izolace nemocných od zbytku populace. Kromě toho dnes existuje očkování proti zarděnkám, díky kterému je možné nemoci účinně předcházet.

Co jsou zarděnky?

Jedná se o akutní virové onemocnění, které je vysoce nakažlivé a projevuje se výsevem charakteristické vyrážky označované jako makulopapulózní exantém. Lékaři ovšem zarděnky znají také pod názvem rubeola (anglicky rubella či German measles), přičemž dříve se používaly také termíny třetí dětská nemoc nebo dokonce růžovka, což se ale vžilo jako obecné označení červených skvrnitých vyrážek.

Do skupiny dětských infekčních chorob, jejichž charakteristickým znakem je nepříjemný červenavý exantém na různých částech těla, se kromě zarděnek řadí také spalničky, plané neštovice, pásový opar, pátá dětská nemoc (erythema infectiosum) nebo šestá dětská nemoc (roseola infantum).

Výskyt

Zarděnky jsou dnes rozšířené po celém světě, přičemž před objevením dnes používané očkovací látky pravidelně docházelo k epidemiím, které naráz postihly velkou část obyvatelstva jednotlivých států. Zatímco v mnoha zemích se nemoc podařilo úspěšně vymýtit, momentálně se zarděnky trvale vyskytují na místech, kde proti této nemoci stále není zavedeno povinné očkování, tedy zejména v Africe a v jihovýchodní Asii. 

Vzhledem k tomu, že v České republice je očkování proti zarděnkám součástí povinné vakcíny MMR, výskyt tohoto onemocnění na našem území za poslední roky není nijak značný. Jedná se spíše o ojedinělé případy, což platí i pro vrozený zarděnkový syndrom, který postihuje novorozence a způsobuje u nich rozvoj výrazných zdravotních komplikací.

Příčiny onemocnění

Původcem rubeoly je virus zarděnek z rodu Rubivirus, který spadá do čeledi Togaviridae a řadí se mezi RNA viry. Ten se množí nejprve ve sliznici horních dýchacích cest, přičemž rychle postupuje také do lymfatických uzlin, odkud se při následné virémii dostává do dalších orgánů včetně kůže. Podle toho, jakým způsobem pacient onemocněl, rozeznáváme dva různé typy nákazy.

Získané zarděnky se mezi lidmi šíří vzdušnou cestou, a to prostřednictvím kapének. Zdrojem infekce je tedy člověk a k jejímu přenosu dochází například při mluvení, kašlání, kýchání a smrkání, ale také skrze kontaminované předměty. Kromě toho se však tato nemoc může šířit i transplacentárně, z matky na její plod, což lékaři označují jako vrozené zarděnky.

Zarděnky: inkubační doba

Inkubační doba zarděnek se pohybuje v rozmezí od 12 do 23 dnů, průměrně se pak údajně jedná o 17 dnů. Nemocný je však infekční již před samotným rozvojem prvotních příznaků, a to zhruba od druhé poloviny inkubační doby. Nakažlivost poté trvá přibližně do sedmého dne po výsevu charakteristické vyrážky, následně však pacient získává celoživotní imunitu.

Co se týče infikovaných novorozenců, ti jsou pro své okolí vysoce infekční a v mnoha případech představují dlouhodobý zdroj nákazy. Dítě s vrozenými zarděnkami totiž může vylučovat virus v hltanovém sekretu a v moči ještě několik měsíců po narození, výjimečně i v průběhu celého prvního roku života. Pokud malý pacient navíc trpí šedým zákalem, doba infekčnosti se prodlužuje až na tři roky.

Jak vypadají zarděnky?

Typickým příznakem zarděnek je makulopapulózní nesplývající vyrážka, která obvykle začíná na obličeji a odtud se postupně šíří po celém těle. Zatímco na horních a dolních končetinách bývají projevy exantému méně výrazné, v některých případech se může onemocnění rozšířit také na sliznice, kde vzniká enantém či drobné petechie označované jako Forscheimerovy skvrny.

Ještě před výsevem charakteristické vyrážky se mohou u pacientů projevit různé doprovodné příznaky, kam patří například zvýšená teplota, zimnice nebo třeba průjem. Kromě toho často dochází i ke zduření uzlin, které je podobné jako u příušnic. Průběh nemoci ovšem nebývá příliš závažný a u některých pacientů (zvláště u dospělých) je dokonce latentní, tedy bez jakýchkoliv viditelných symptomů.

Jaké mají zarděnky příznaky?

• Teplota,
• zimnice,
• makulopapulózní vyrážka,
• zduření mízních uzlin.

Zarděnky v těhotenství

Spoustu lidí zajímá, zda se kromě rozvoje charakteristických příznaků u dětí objevují také zarděnky u dospělých. Zde je nutné poznamenat, že toto onemocnění je nebezpečné především pro neočkované těhotné ženy, jelikož virus může ohrozit vývoj jejich nenarozeného dítěte a často po sobě zanechává trvalé následky.

Nejhorší je infekce matky v prvním trimestru těhotenství, kdy je plod nejvíce náchylný k možnému poškození. Pokud žena onemocnění během prvních čtyř měsíců gravidity, virus zarděnek může způsobit potrat nebo vznik vývojových vad nenarozeného dítěte. Dle pokročilosti těhotenství se pak rozvíjí závažné poruchy diferenciace zárodečných listů nebo vyvíjejících se orgánových systémů.

Důsledkem výše zmíněných změn pak může být Greggův syndrom neboli zarděnková embryopatie. Ta má celou řadu různých příznaků, kam patří například:

• postižení sluchu či úplná hluchota,
• postižení očí (katarakta, retinopatie),
• postižení centrální nervové soustavy,
• vrozené srdeční vady,
• zubní anomálie,
• trombocytopenie,
• purpura či petechie na kůži,
• žloutenka.

Pokud plod přijde do kontaktu s virem zarděnek ve druhém či třetím trimestru gravidity, onemocnění může vyvolat zdravotní obtíže v podobě myokarditidy, trombocytopenické purpury či meningoencefalitidy.

Možné komplikace

Ačkoliv onemocnění v dětském věku obvykle probíhá bez výraznějších zdravotních obtíží, v některých případech se mohou vyskytnout velice nepříjemné komplikace. U mladých žen je to třeba artritida, která postihuje především drobné klouby, dále se pak jedná o tyto problémy:

• trombocytopenická purpura,
• hepatopatie,
• encefalitida s horečkami a křečemi,
• progresivní rubeolová panencefalitida,
• myokarditida.

Diagnostika

K odhalení zarděnek lékařům v některých případech stačí klinický obraz. O tom, že pacienta trápí právě tato choroba, totiž hodně napoví charakteristická vyrážka, zvětšené mízní uzliny (lymfadenopatie), ale i epidemiologická anamnéza. Nelze ovšem vyloučit záměnu za jiné exantémové onemocnění, a proto je spolehlivější metodou sérologie (protilátky izotypu IgM metodou ELISA).

U těhotných žen, které přišly do kontaktu s nakaženou osobou, musí být vždy vyšetřeny protilátky izotypu IgG proti viru rubeoly. Ty totiž mohou prokázat specifickou imunity navozenou v minulosti prostřednictvím očkování nebo po prodělání zarděnek. Vyšetření na protilátky ovšem může být nařízeno také u novorozenců, u nichž se projevily typické kongenitální změny, nebo panuje důvodné podezření, že se nakazili během těhotenství.

Léčba zarděnek

Žádná specifická terapie v tomto případě neexistuje a vzhledem k tomu, že většinou mívají zarděnky mírný průběh, ani není nutná. Léčba je tedy pouze symptomatická a slouží především ke zmírňování jednotlivých obtíží. Důležitá je však izolace nemocných od zbytku populace, aby se nákaza dále nešířila, obzvláště pak na neočkované těhotné ženy.

Prevence

Nejúčinnější ochranou před zarděnkami je očkování. V současné době se používá kombinovaná MMR vakcína, která pacienta spolehlivě chrání proti třem různým chorobám, kam kromě zarděnek patří také spalničky a příušnice. V České republice se proti zarděnkám očkuje již od roku 1986, přičemž momentálně má toto očkování dvoudávkové schéma.

Dětem se tedy dle národních doporučení a schváleného očkovacího kalendáře podávají dvě dávky vakcíny, přičemž první z nich se očkuje v batolecím věku od 13. do 18. měsíce života a druhá následuje v období mezi 5. a 6. narozeninami malého pacienta. Dříve se přeočkování provádělo již několik měsíců po aplikaci první dávky, tento scénář platí teprve od roku 2018. Vakcínu je ovšem možné podat i v dospělém věku.

Zdroje: pediatriepropraxi.cz, szu.cz, wikiskripta.eu, nzip.cz