Vysoký cholesterol

Zvýšený cholesterol ohrožuje zejména osoby, které konzumují velké množství živočišných tuků a cukrů a málo se hýbou. Vysoké hodnoty cholesterolu přispívají k rozvoji aterosklerózy a mohou vést i k infarktu nebo mrtvici. Proto by se měl člověk snažit udržet si optimální hodnotu cholesterolu v krvi a dbát na zdravý životní styl.

Co je cholesterol?

Cholesterol je tuková částice, která patří mezi steroidní sloučeniny a plní v lidském těle celou řadu důležitých funkcí. Podílí se například na stavbě buněčných membrán, hraje důležitou roli při syntéze steroidních hormonů, pomáhá se zpracováním tuků a umožňuje syntézu vitamínu D.

Pokud ale začnou hodnoty cholesterolu v krvi stoupat nad určitou mez, může jít o základ vážných zdravotních problémů. Největší riziko vysokého cholesterolu spočívá v ukládání na cévních stěnách. Jejich průměr se kvůli tomu zmenší a orgán, ke kterému přivádí krev, je pak nedokrvený a nemůže plnohodnotně fungovat. Pokud dojde k úplnému zneprůchodnění cévy, orgán odumře. Tímto způsobem dochází například k infarktu myokardu.

Je alarmující, že až 80 % české populace trpí vysokým cholesterolem. Většina lidí o tom navíc nemá ani tušení, protože pravidelně nechodí na preventivní lékařské prohlídky.

Cholesterol: hodnoty v krvi

Určité množství cholesterolu je pro lidský organismus životně nezbytné. Také je ale potřeba zohlednit, o jaký druh cholesterolu se jedná. Cholesterol totiž neproudí v krevním řečišti sám o sobě, musí se navázat na určitý nosič. O jeho transport se proto starají lipoproteinové částice. A podle toho, na jaký typ lipoproteinu je cholesterol navázán, se pak odvíjí jeho škodlivost:

• LDL (low density lipoprotein),
• HDL (high density lipoprotein).

Podle názvu „lipoprotein“ lze odvodit, že se tyto částice skládají ze dvou složek, konkrétně z proteinů a tuků.

LDL cholesterol

Lipoproteiny skládající se převážně z tuku nesou označení LDL (low density lipoprotein). Česky se jim říká lipoproteiny s nízkou hustotou. Úkolem LDL částic je transport cholesterolu z krve do tkání. Pokud hladina LDL cholesterolu přesáhne určitou mez, může se začít usazovat na cévních stěnách v podobě tukových plátů (aterogenní vlastnost LDL).

LDL je proto mezi lidmi znám jako „zlý cholesterol“, jehož hladinu je nutné hlídat:

• fyziologické rozmezí: do 3,4 mmol/l,
• mírně rizikové hodnoty: 3,4–4,1 mmol/l,
• vysoce rizikové hodnoty: nad 4,1 mmol/l.

HDL cholesterol

Lipoproteiny s vysokou hustotou označované jako HDL (high density lipoprotein) mají naopak vysoký podíl proteinových částic. HDL cholesterolu se říká „hodný cholesterol“, neboť má schopnost odnášet přebytečný LDL cholesterol z cév do jater, kde je poté odbourán. Díky tomu aktivně působí proti vzniku sklerotických plátů v cévách a snižuje riziko rozvoje kardiovaskulárních nemocí.

Co se týče hodnot HDL cholesterolu, platí, že čím vyšší, tím lepší:

• fyziologické rozmezí: nad 1,2 mmol/l,
• rizikové hodnoty: pod 0,9 mmol/l.

TAG (triglyceridy)

Jde o jednoduché tuky získávané z potravy, které slouží jako zdroj energie. Kromě cholesterolu by si měl člověk hlídat i hodnoty triglyceridů v krvi:

• fyziologické rozmezí: do 1,7 mmol/l,
• rizikové hodnoty: 1,7–4 mmol/l.

Celkový cholesterol

Celkový cholesterol v krvi může vypadat následovně:

• fyziologické rozmezí: 3,9–5,2 mmol/l,
• zvýšený cholesterol (mírné riziko): 5,2–6,2 mmol/l,
• vysoký cholesterol (vysoké riziko): nad 6,2 mmol/l.

Cholesterol a rizikové faktory

Co způsobuje vysoký cholesterol? Hladinu cholesterolu lze z velké části ovlivnit životním stylem. Proto je potřeba zmínit ty nejvýznamnější vnější rizikové faktory, které rozvoj aterosklerózy urychlují:

• nadměrný příjem živočišných tuků a jednoduchých cukrů ve stravě,
• kouření,
• pití alkoholu,
• obezita,
• fyzická pasivita,
• chronický stres,
• přidružená onemocnění (diabetes mellitus, vysoký krevní tlak, dysfunkce štítné žlázy).

Do jisté míry hraje důležitou roli i dědičnost. Takzvaná familiární hypercholesterolémie patří mezi nejběžnější dědičné poruchy metabolismu. V tomto případě je nesmírně důležitá včasná diagnóza.

Zvýšený cholesterol: příznaky

Vysoký cholesterol příznaky sám o sobě nemá. Člověk mnohdy nemusí mít ani nadváhu, aby měl vysoký cholesterol. V tom spočívá nebezpečnost cholesterolu, neboť na sebe včas neupozorní. Vysoká hladina cholesterolu v krvi ovšem zvyšuje riziko rozvoje vážných kardiovaskulárních onemocnění, která mohou vést až ke smrti.

Nejnebezpečnějším důsledkem vysokého cholesterolu je ateroskleróza (kornatění tepen). Příznaky zneprůchodnění cév se pak liší podle toho, do jakého orgánu přivádí postižená tepna krev. Ateroskleróza navíc může vyústit ve vážné komplikace, kam patří například:

• infarkt myokardu,
• mozková mrtvice,
• postižení ledvin,
• aneurysma aorty,
• ischemická choroba dolních končetin,
• ischemická choroba srdeční.

Vysoký cholesterol: léčba

Léčba vysokého cholesterolu by se měla zakládat v prvé řadě na změně životního stylu. A to i v případě, že lékař doporučí farmakologickou léčbu.

Léky na cholesterol

Léky na snížení cholesterolu v krvi se jmenují statiny. Tyto medikamenty jsou pouze na lékařský předpis. Statiny omezují syntézu cholesterolu v játrech. Problém je, že jakmile se statiny nasadí, je nutné je pak užívat obvykle až do konce života. Užívání statinů navíc provází celá řada nepříjemných nežádoucích účinků. Proto se doporučuje zkusit nejprve snížit cholesterol svépomocí – úpravou stravy, pohybem a bylinkami.

Kromě statinů se používají ještě pryskyřice nebo omega-3 mastné kyseliny. Vysoce rizikovým pacientům mohou lékaři nasadit monoklonální protilátky.

Nízkocholesterolová dieta

Nejčastějším důvodem, proč dochází ke zvýšení hladiny cholesterolu, je nezdravý jídelníček plný smažených pokrmů, ztužených tuků, cukrovinek a polotovarů. Dieta při vysokém cholesterolu by se měla tudíž zakládat na omezení těchto potravin. Naopak je vhodné zařadit do jídelníčku dostatek vlákniny, vitamínů a minerálů. Mezi vhodné potraviny patří například:

• ryby,
• avokádo,
• ořechy a semínka,
• dary moře,
• listová zelenina,
• rostlinné oleje,
• oves,
• houby,
• česnek, artyčok, cibule,
• citrusy,
• fazole.

Rozhodně to ale neznamená, že by měl člověk na živočišné tuky úplně zanevřít. Jen je potřeba je konzumovat v nižší míře a hledat kvalitní zdroje. Zdravé tuky lze získávat z ryb, přepuštěného másla (ghí) či kokosového oleje. V souvislosti s cholesterolem se často hovoří také o lecitinu, který pomáhá regulovat jeho hladinu. Nachází například v sóje.

Co se týče způsobů přípravy pokrmů, je vhodné omezit smažení a pečení. Lepší je dát přednost dušení a vaření v páře.

Vysoký cholesterol: přírodní léčba

Součástí změny životního stylu by měly být i bylinky na snížení cholesterolu. Tyto rostliny mají prokázané zdravotní účinky na snižování cholesterolu a přidávají se proto do čajů a doplňků stravy na regulaci hladiny cholesterolu. Mnohé z nich obsahují fytosteroly, které omezují vstřebávání cholesterolu ze střeva do krevního řečiště.

Mezi nejlepší bylinky na snížení cholesterolu patří:

• kořen čekanky,
• kořen pampelišky,
• zemědým lékařský,
• kopřiva,
• kotvičník zemní,
• hořec žlutý,
• pýr plazivý,
• rozrazil lékařský.

Prevence vysokého cholesterolu

Prevence vysokého cholesterolu se do jisté míry překrývá s léčbou, neboť je založena na základních pravidlech zdravého životního stylu. Doporučuje se:

• nekouřit – kouření snižuje hladinu „hodného“ HDL cholesterolu,
• alkohol konzumovat v omezeném množství – vhodné je občas červené víno nebo pivo,
• pravidelně se věnovat pohybové aktivitě – stačí rychlá chůze, turistika, indiánský běh, plavání nebo jízda na kole,
• v případě nadváhy či obezity zhubnout – sníží se tím riziko rozvoje aterosklerózy,
• hlídat si denní příjem tuků – měly by tvořit maximálně 30 % denního příjmu,
• preferovat zdravé tuky – z ryb, bílého masa, ořechů, rostlinného původu,
• omezit solení – denní příjem soli by se měl pohybovat do 6 gramů,
• denně konzumovat ovoce a zeleninu – jsou bohatými zdroji vitamínů a vlákniny,
• dostatečně pít – alespoň 2 litry neslazených tekutin denně,
• snažit se nestresovat – tvorba stresových hormonů vede ke zvýšené produkci cholesterolu v těle.

Zdroje: ncbi.nlm.nih.gov, academic.oup.com, bts.vscht.cz, casopisvnitrnilekarstvi.cz, szu.cz