české pivo

KOMENTÁŘ – Kam až může vést snaha vytvářet si veřejné alibi na vlastní podnikatelské selhání, dokazuje aktuálně znovu otevřená kauza údajné nižší kvality sadby nejpěstovanější tuzemské odrůdy aromatického chmele – žateckého poloraného červeňáku.

Je to cosi jako pivní kávovar. Výhodou má být možnost individuálního nastavení chuti „piva“. Pivní espresso v naší zemi zřejmě díru do světa neudělá.

Bio emoce na Grüne Woche postupně nahrazuje sázka na senzorické vjemy. Staví se na chuti a vůni. To je jedno z poselství jednoho z největších food veletrhů na světě.

Stejně jako v jakékoli jiné oblasti nelze zastavit pokrok ani v případě technologií výroby potravin a nápojů. To se přitom týká i pro Čechy tak citlivé oblasti, jako je výroba piva.

Označení České pivo je sice zákonem chráněno, ale norma umožňuje ledacos. V praxi může 70 % tvořit klidně chmelový extrakt z Číny a stále se bavíme o Českém pivu.

České pivo se od jiných výrazně liší. Nejen v tom, že podle odborných analýz se některé zahraniční značky pohybují na hranici klamání spotřebitele. V čem tkví rozdíly?