jedlé houby

Hřib pravý je považován za jednu z nejcennějších a nejchutnějších hub, kterou lze v lesích České republiky i Evropy nalézt. Přesněji řečeno, jde o celou skupinu hub, oblíbených pro výraznou a lahodnou chuť. Při jejich sběru byste si měli být stoprocentně jistí, že je poznáte, abyste domů nepřinesli nějakou méně chutnou, nebo dokonce nebezpečnou houbu.

Kdo si poslední týden nepřinesl z lesa aspoň jednu bedlu, jako by nebyl. Jedlou bedlu vysokou většinou spolehlivě pozná i ten, kdo jinak houby moc nesbírá. I tady je však třeba dávat pozor, abyste se nesekli. Občas se objeví nejedlá, nebo dokonce jedovatá kolegyně. Naštěstí ne moc často.

Jedovaté houby nepoznáme podle chuti. V ČR se každoročně otráví desítky lidí. Nemělo by nás proto zajímat jen to, kam na houby a kde rostou, ale také jak rozlišit jedlé houby od nejedlých a jedovatých. A sbírat jen ty, které bezpečně poznáme.

Může vážit až několik kilogramů. Když budete mít štěstí a najdete v lese či zahradě sírovec žlutooranžový, máte vystaráno i na několik různých jídel. Mírně nakyslá houba dodá receptům pikantní příchuť.

Bedla je skvělá chutná houba, která má určitá úskalí. Jednak – ne každá bedla je jedlá. A o její přípravě panuje několik mýtů. Třeba, že bedlu nelze sušit a že nohu bedly musíme vyhodit.

Vypěstujte si doma nebo na zahrádce léčivé jedlé houby. Některé jsou označovány jako medicinální houby, například reishi (lesklokorka) či shiitake (houževnatec). Pěstovat v létě i v zimě můžeme také hlívu, žampiony nebo jidášovo ucho.

I ve zdánlivě panenských lesích mohou být houby plné těžkých kovů, včetně rizikového kadmia.

Představa, že všechny hřiby jsou jedlé, je mylná. Varovným znakem může být červená barva nohy, ale toto pravidlo neplatí stoprocentně. Jak poznáte nebezpečné hřiby a na co dávat pozor?

Začala sezóna klouzků. Někteří houbaři se jim vyhýbají kvůli pracnému čištění. Sliz z kloubouků však stačí jednoduše setřít. A můžeme se pustit do vaření, třeba podle tradičního receptu na „klouzandu“.

Hřibů ještě moc neroste, netrpěliví houbaři tak mohou vyzkoušet méně známou jedlou houbu – opeňku měnlivou. Kdysi hojně sbíraná houba má výhodu v tom, že roste obvykle ve velkých trsech, takže vám vystačí na guláš i polévku zároveň.

Největší riziko představuje pro méně zdatné houbaře skupina bedel a žampionů, zahrnující i vyloženě jedovaté druhy. Žampion zápašný je pak v současné době asi nejrizikovější houba u nás.

Nejzdravější houby většina houbařů vůbec nezná a nesbírá je. Často ani nerostou v lese, ale třeba na skládkách nebo na hnoji. A aby toho nebylo málo, vypadají značně odpudivě.