Nežádoucí účinky

Vědecká podezření, že po očkování pandemickou chřipkovou vakcínou může v příčinné souvislosti vzniknout narkolepsie a kataplexie, byla formulována již dříve. Nová studie přináší přesvědčivé výsledky.

O podivné dvojnemoci plané neštovice-pásový opar toho zatím mnoho nevíme. Zásadní je informace, že neštovice mají u malých dětí velice mírný průběh. Máme tedy důvod je očkovat?

Očkování proti klíšťové encefalitidě je aktuálně top-marketingově prosazované téma. Visí v tom spousta reklamních investic a mnoho peněz, které se musí někomu vrátit. Vrátíte mu je – vy.

Téma očkování proti zarděnkám velmi dobře ilustruje, co se kolem nás v preventivní medicíně děje. Je to vůbec ještě medicína humánní? Začínám již rozlišovat i něco jako medicínu humusní.

Kdo nese odpovědnost za očkování? Chování lékaře ovlivňují skrytá pravidla a jeho pozice není jednoduchá. V očích přesvědčeného pacienta může být za manipulátora i „nevzdělaného blbce“.

Největším rizikem celého vakcinačního byznysu dnes překvapivě není žádný z hlavních argumentů používaných odpůrci očkování. Buďme realističtí. O všem dnes rozhodují především peníze.

Očkování vakcínami Cervarix a Silgard se nazývá nepřesně a velmi eufemisticky „očkováním proti rakovině děložního čípku“. Mělo by se však nazývat úplně jinak: Očkování pro nezodpovědné.

Z šesti statisticky stejných osob očkováním proti HPV zachráníme pět a jednu zlikvidujeme. To už je taková malá „Sofiina volba“, nemyslíte? Nebo ruská ruleta s šestiranným zásobníkem.

Komunikační triky propagující vakcinaci se blíží stylu: „Očkování dle výzkumů odmítají jen labilní rodiče s nedokončeným základním vzděláním“, nebo „Kdo odmítá očkování, je komunista!“

Proč se u nás nedělají testace před očkováním a přeočkováním? Prý to není ekonomické. Je zkrátka levnější „nabouchat“ levné boostery vakcín do všech, ať už to potřebují nebo ne.

Reklamní výzvy: Je tu nová oplatka! a Je tu nová vakcína! by měly mít zásadně opačný efekt stran toho, zda ochutnáte. Nová vakcína – to je ta nejhorší možná reklama.

Obhájci bezpečnosti vakcín se tváří, jako že neexistuje nic jiného než to, co už bylo vědecky prokázáno. Co nevíme – to není. Odpůrci říkají: Co nevíme – to je možné.

Evropská unie není Osmanská říše a její občané nejsou poddaní jejích vládců. Boj za dobrovolnost očkování je ale ve své současné podobě sobecký a krátkozraký. Měl by vypadat zcela jinak.

Očkovat člověka kvůli riziku hrozícímu s pravděpodobností 1:1 000 000 je šílenství medicíny. A očkovat milión lidí, abychom zachránili život jediné osoby, je zas šílenství ekonomické.

V odborně náročné problematice něco jako „informovaný spotřebitel“ až na výjimky neexistuje. Existuje však informacemi a reklamou víceméně zmatený či spíše zmanipulovaný spotřebitel.

Nemusíte se vším souhlasit, ale stejnojmennou knihu si přečtěte. Pro běžného čtenáře bude asi nejděsivější zjištění, jak málo víme o vakcínách a jejich účincích na náš organismus.

Podle oficiálních odhadů je v ČR hlášeno pouhé jedno procento případů vedlejších účinků očkování. Lékaři mají u vakcín slepou skvrnu, vakcíny jsou prostě dobré, zaznělo v komentářích.

Když si zdravotní pojišťovny zjišťovaly, kolik léků zároveň pacienti berou, rekordmanem byl člověk se sedmatřiceti pilulkami denně. Přitom počet léků jde vždy zredukovat, tvrdí lékaři.