pomočování

První uvědomění si, že se něco děje, dorazí náhle, zákeřně a nečekaně. Močový měchýř to už prostě nedává a samovolně se vyprázdní! Šok, proč se to stalo, vždyť se mi nechtělo – to jsou první myšlenky… Tak popisuje své zkušenosti s inkontinencí Jana Navrátilová.

Každý člověk se na počátku svého života pomočuje. Názory na věk, v němž již lze zvládnout kontrolu v tomto směru, jsou různé. Sovětští lidé zřejmě i zde dokázali zázraky.

Když dlouhodobě nebo opakovaně stůně dítě, je to v první řadě informace rodičům. S nočním pomočováním si moderní medicína neví rady. Přitom to může být vzkaz dítěte, které nemá jiné řešení.

Klidně by trumfnul i Šípkovou Růženku. Usne během rozhovoru v kavárně plné lidí a nepřijde mu to divné. Zašel proto do spánkové laboratoře, kde na sebe nechal dát „bombu“.

Únik moči má různé příčiny, častý je po operacích prostaty. Muže totiž trápí inkontinence stejně tak jako ženy. Škodí jim tři věci: bublinky, kafe a tloušťka.

ROZHOVOR – Za normálních okolností vy rozhodujete, kdy půjdete močit. To neplatí, pokud trpíte onemocněním, které „chodí čůrat za vás“. Lukáš Horčička říká: „Inkontinence je tabu.“

Děti zvládnou být v suchu do čtyř let věku. Noční pomočování je přijatelné zhruba do pěti let, to platí i pro občasné nehody během odpoledního spánku. Co dělat, když se počůrává školák?

Když se pomočují šestileté děti, znamená to sice, že mají problém, ale je to skoro normální. Jenže co dělat, když jste dospělá žena a trpíte samovolným únikem moči? Řešení existují.

Pokud vás vzbudí rámus z ulice a dojdete si na záchod, nic se neděje. Ale jestli se budíte pravidelně s plným močovým měchýřem, něco není v pořádku. A stačí, aby to bylo jednou za noc.