Psychologie

Miroslav Plzák zařadil hysterickou ženu mezi „partnersky kontraindikované“. Věděl, co činí. Ve svém životopise měl jeden rozvod a … raději obraťme list.

I když to na první pohled tak nepůsobí, ejakulaci řídí mozek. Předčasná ejakulace není prokletím sudiček, nýbrž nemocí, která se dá léčit. Určitě ale ne volně prodejnými přípravky.

Každý člověk se na počátku svého života pomočuje. Názory na věk, v němž již lze zvládnout kontrolu v tomto směru, jsou různé. Sovětští lidé zřejmě i zde dokázali zázraky.

Praotcem tohoto sexuálního svérázu byl bájný řecký sochař. Zamiloval se do vlastního díla – sochy krásné ženy. Chtěl s ní takříkajíc obcovat, leč socha zůstávala chladnou a kamennou…

Sama jsem to v dětství zažila. Jakmile jsem začala brát hračky do levé ruky, babička se mi je v obavě, aby ze mě nevyrostl levák, snažila přendávat do druhé. Osvícená matka tomu naštěstí zabránila, babička mi totiž mohla zadělat na potíže.

Někdo se podrbe, jen když ho štípne komár. Takové poškrabání vyvolává v mozku pocit úlevy. Jiný si nemůže pomoci a škrábe se a škrábe. Musí. Škrábe se i hodiny, až k vážnému poranění.

Parafilie jsou netypické, neobvyklé sexuální preference. Vyskytují se u lidí a bývají v běžné řeči nazývány pramálo lichotivě. Nejčastěji jako úchylky, deviace, perverze, zvrhlosti.

Pedofil má děti rád – ovšem zvláštní, neobvyklou náklonností. Ztotožnění pedofilie a realizace sexu s osobami „pod zákonem“ je nepřesné posunutí významu.

Terapie tmou je léčebná a sebepoznávací metoda. Tma na člověka působí bezprostředně, ale mění jeho vnímání i z dlouhodobého hlediska. Tři roky pobytů ve tmě ledacos změní.

Transsexuál má odpor k pohlaví, s nímž se narodil. Bývá ochoten podstoupit různé psychické i tělesné útrapy, jen aby svůj gender změnil. Transvestita naopak po změně pohlaví netouží.

Být – citlivým – turistou na svatých místech není jen tak. Emoční prožitky tam bývají velmi silné. Ne každý se s nimi dokáže vyrovnat.

Závislým na některé osobě nebo osobách se může stát kdokoliv. Stačí onemocnění, ztráta postavení, nevěra, rozvod. Zlom z nezávislosti k pravému opaku může nastat z minuty na minutu.

Asexuální člověk není impotentní ani frigidní. Může toužit po dítěti a rodině jako každý jiný. Ale sex ho v lepším případě nebaví, může mu být i docela protivný. Bez sexu je šťastný.

Panická porucha přepadá postižené náhlým návalem hrůzy. Typickým projevem je existenciální strach doprovázený „infarktovými“ příznaky. Jméno má přitom „božské“.

Kdo by nechtěl ovládat vlastní sny? Moderní technologie to do určité míry umožňují. Alespoň to tvrdí Richard Wiseman, který zveřejnil výsledky rozsáhlé, přes dva roky probíhající studie.

Naše civilizace nutí potlačovat projevy žalu. Sebeovládání je leckdy sice imponující, ale ne zdravé. Pomůže vymluvit se, vybrečet se, vykřičet se, i udělat si malou radost.

Mladým je horko, starším zima, mladí jsou hluční, staří chtějí svůj klid. Pohled sice zjednodušený, leč v mnohém pravdivý. Soužití se ještě komplikuje s chorobami včetně psychických.

Dystymie je méně známá porucha z rodiny „dys…“ Pokud bychom postiženého přirovnali k autu, má dystymie vliv srovnatelný se špatně zataženou ruční brzdou.

Jak dlouho vydržíte nemyslet na bílého medvěda? Zdánlivě nesmyslná otázka ukrývá jeden z návodů, jak se zbavit utkvělé myšlenky, vzpomínky, z níž máme strach.

Taky už jste jeli v tramvaji s někým, kdo vykřikoval, jakoby chrlil vulgarity? Nemusel to být sprosťák, ale koprolalista. Psychické poruchy provází nadužívání neslušných slov i tiky.

Za volantem odhadem každého desátého, maximálně dvacátého auta lze potkat leckoho, kdo by svérázem svého stavu, situace či osobnosti patřil do učebnic psychopatologie.

Semtex. Také Nervák, Minouš, Výbuch, Neřízená střela, Rámus a několik podobných přezdívek získal pan X. V zásadě to byl slušný člověk. Jenže… to platilo jen do chvíle, než se rozčílil.

Pohled sám o sobě neškodí. Jeho okolnosti a vaše interpretace bolí zatraceně. „Ten kluk vypadá jako rozšlápnutý hrnec!“ Jak může máma snést ty oči a tuhle větu o postiženém dítěti v plné tramvaji?

Nedělní neuróza je terminus technicus a nemusí vás obšťastnit výhradně v neděli. Nezvykle volné dny o vánočních svátcích taky umí udělat s psychikou své. Nespokojenosti a depresi se můžeme vyhnout.

Syndrom barona Prášila, bájivá lhavost je něco zcela jiného než halucinace a bludy, které provázejí psychická onemocnění. Nemocný je o svém bludu přesvědčen. „Chorobný lhář“ jen kecá.

Mezi normální a chorobnou žárlivostí je zásadní rozdíl. Othellův syndrom, patologická žárlivost vzniká bez podnětu, žárlivec žárlí prokazatelně na něco, co se nestalo.

Termín neuróza se sice přes značnou popularitu v oficiálním lékařském názvosloví neudržel, věčně však bude žít v běžné laické řeči. Příznaky neurózy míváme totiž všichni.

Cotardovu syndromu se říká také syndrom chodící mrtvoly. Postižený je hluboce přesvědčen, že je mrtvý nebo že mu chybí důležité orgány. Ukazuje se, že spouštěčem je krém na opary.

Dokola si myjí ruce, stokrát kontrolují, zda zamkli, chodí jen po sudých dlaždicích… Chtějí se tak zbavit utkvělé, úzkostné myšlenky – obsese. Platí pro ni tzv. alchymistický paradox.

Kdo o sebevraždě mluví, ten ji nespáchá… Je to pravda, nebo mýtus? Každopádně vyděračům, včetně těch citových, nelze ustupovat. Slovy: Když mě opustíš, zabiju se, vás drží v šachu.