Vakcinace

Za současných podmínek budou u nás vakcinologie a očkování bujet jako nádor, až dorostou svého ekonomického maxima. Rozumně totiž nelze žádný jiný vývoj ani předpokládat. Proč?

V zemi, kde se klika rozhodne prosazovat devět povinných očkování, což na západ od nás už dávno nemá obdoby, honákům nezbývá, než občas použít drsné nástroje, aby stádo přivedli k řece.

Nová steroidní hypotéza o možných příčinách autismu je poznatkem významným. Oslabuje dosavadní argumentaci o možné souvislosti autismu s očkováním?

18. století bylo obdobím hrůzy z epidemií pravých neštovic. Díky pozorování lidí, kteří prodělali mírnější variantu, kravské neštovice, vznikla první vakcína. Bylo potřeba ji vyzkoušet.

Mezi odmítači očkování a rodiči, kteří se jen nechtějí bezvýhradně podřídit danému systému, se velmi účelově nerozlišuje. Odmítat se dá ledacos a mnoha různými způsoby. Ukážeme si jak.

Odmítnutí povinného očkování je považováno za obtížné. Důvodem je neznalost možností a především jeden faktor: osobnost pediatra. Řada lékařů u nás bere vůli pacientů jako osobní útok.

Černý kašel prý řádí v Česku. A měli bychom se tudíž očkovat. První otázkou, která by nás měla napadnout, je, zda vzestupu nemoci předcházel pokles proočkovanosti populace?

Očkování proti klíšťové encefalitidě je aktuálně top-marketingově prosazované téma. Visí v tom spousta reklamních investic a mnoho peněz, které se musí někomu vrátit. Vrátíte mu je – vy.

Téma očkování proti zarděnkám velmi dobře ilustruje, co se kolem nás v preventivní medicíně děje. Je to vůbec ještě medicína humánní? Začínám již rozlišovat i něco jako medicínu humusní.

Očkování je povinné pouze v tom smyslu, že lékař má povinnost ho včas nabídnout. Rodič má naopak právo i povinnost chránit zdraví dítěte, což může být interpretováno různým způsobem.

Předkládáme vám zřejmě nejrozsáhlejší polemiku na téma očkování u nás. Vyvolali ji rodiče, kteří vakcínám nevěří nebo se o nich chtějí dozvědět víc, než prozrazuje oficiální propaganda.

Kdo nese odpovědnost za očkování? Chování lékaře ovlivňují skrytá pravidla a jeho pozice není jednoduchá. V očích přesvědčeného pacienta může být za manipulátora i „nevzdělaného blbce“.

Očkování proti žloutence typu A v ČR postrádá v rozsahu celoplošného očkování smysl, když prakticky stejného efektu je možné dosáhnout očkováním správně zvolených rizikových skupin.

Pojem kolektivní, stádová imunita je dost složitý. A důležitý pro pochopení problematiky očkování. Kolektivní imunita rozhodně neznamená, že již nikdo nikdy nebude danou nemocí nakažen.

V ČR se záškrt až na dvě výjimky nevyskytl již od roku 1976. Proto si dovolím položit velmi složitou epidemiologickou otázku: Kde je záškrt? A ještě těžší: Máme proti němu očkovat své děti?

Je důvod ke stádnímu očkování proti tetanu a žloutence A a B? Povodně s rizikem onemocnění souvisí jen velmi nepřímo. Pojišťovny navíc „ve slevě“ nabízejí zcela nevhodné vakcíny.

Nebezpečné protilátky máme v sobě od narození a vakcíny je mohou pouze omylem aktivovat. Jsou mezi námi lidé, u nichž zátěžové situace vedou k častějším a větším selháním. Kdo z nás to je?

Očkování vakcínami Cervarix a Silgard se nazývá nepřesně a velmi eufemisticky „očkováním proti rakovině děložního čípku“. Mělo by se však nazývat úplně jinak: Očkování pro nezodpovědné.

Z šesti statisticky stejných osob očkováním proti HPV zachráníme pět a jednu zlikvidujeme. To už je taková malá „Sofiina volba“, nemyslíte? Nebo ruská ruleta s šestiranným zásobníkem.

Přínos očkování proti HPV virům (prováděného vakcínami Cervarix a Silgard) je značně glorifikovaný. Opravdu je natolik jednoznačný, že je zbytečné o něm vést diskusi? Přečtěte si fakta.

Očkovací kamión, akce, která má za cíl zvýšit prodej vakcíny proti klíšťové encefalitidě. Roadshow zavánějící porušením hned několika právních předpisů i principů humánní medicíny.

Tetanovka je dnes v ČR zařazena na seznam povinných očkování, která jsou státem vynucována. Existuje přitom 1000 a jeden způsob, jak s penězi vydanými na očkování proti tetanu naložit líp.

Komunikační triky propagující vakcinaci se blíží stylu: „Očkování dle výzkumů odmítají jen labilní rodiče s nedokončeným základním vzděláním“, nebo „Kdo odmítá očkování, je komunista!“

Proč se u nás nedělají testace před očkováním a přeočkováním? Prý to není ekonomické. Je zkrátka levnější „nabouchat“ levné boostery vakcín do všech, ať už to potřebují nebo ne.

Reklamní výzvy: Je tu nová oplatka! a Je tu nová vakcína! by měly mít zásadně opačný efekt stran toho, zda ochutnáte. Nová vakcína – to je ta nejhorší možná reklama.

Obhájci bezpečnosti vakcín se tváří, jako že neexistuje nic jiného než to, co už bylo vědecky prokázáno. Co nevíme – to není. Odpůrci říkají: Co nevíme – to je možné.

Evropská unie není Osmanská říše a její občané nejsou poddaní jejích vládců. Boj za dobrovolnost očkování je ale ve své současné podobě sobecký a krátkozraký. Měl by vypadat zcela jinak.

Očkovat člověka kvůli riziku hrozícímu s pravděpodobností 1:1 000 000 je šílenství medicíny. A očkovat milión lidí, abychom zachránili život jediné osoby, je zas šílenství ekonomické.

V odborně náročné problematice něco jako „informovaný spotřebitel“ až na výjimky neexistuje. Existuje však informacemi a reklamou víceméně zmatený či spíše zmanipulovaný spotřebitel.

Názory na vakcinaci se různí, a to i mezi odborníky. Jedním z nejnovějších onemocnění, proti kterým je možné nechat děti očkovat, je rotavirová infekce.