výchova

ROZHOVOR – Rodiče s potomky o sexu příliš nemluví. Děti se pak často obracejí k internetu a kamarádům a končí sledováním porna. Tak se dají stručně shrnout výsledky nedávného průzkumu. Jak má vypadat rodičovská sexuální výchova, radí sexuoložka Petra Sejbalová a Jana Martincová, lékařka a propagátorka rodinné sexuální výchovy.

ROZHOVOR – Dítě s poruchou pozornosti a často přidruženou hyperaktivitou, jejíž diagnóza noří do smutku čím dál víc rodičů, může připomínat chodící chaos. „Problematické studium, ale i neobyčejné nadání provázejí děti, ale i dospělé s poruchou pozornosti,“ popisuje pedagožka a sociální pracovnice Soňa Vancáková.

Lateralita je typ přednostního užívání některého z lidských párových orgánů. Dominantní ruku preferujeme například při práci, nohu při sportu, dominantní ucho lépe zaznamenává zvukové podněty, obdobně i oko podněty zrakové. Typ laterality je dán již při narození.

ROZHOVOR – „Agresivita je běžnou součástí dětského věku, dítě to ještě jinak neumí,“ vysvětlují zkušené dětské psycholožky Lucia Lenická a Miroslava Kumančíková. Poradí, jak zvládat záchvaty vzteku a vzdoru a nepřijít přitom o rozum.

Několika významným pedagogům i psychologům je připisována odpověď na dotaz rodičů tříletého dítka, kdy mají začít s jeho výchovou. Zní: „Přicházíte o tři roky pozdě…“ V některých verzích onoho didaktického příběhu přicházejí rodiče později dokonce o tři roky a devět měsíců.

Již první český ombudsman Otakar Motejl řekl: „Soudní znalci ničí lidem život.“ Jde o odborníky, jež vypracovávají znalecké posudky pro potřeby soudu i jiných institucí či soukromých osob. Jejich činnost se více než půl století řídila zákonem z roku 1967.

V předškolním věku je pro ADHD typická nadměrná živost. Dítě je jako z hadích ocásků. Stále běhá, někam leze, padá. Je hlučné a nepříliš šikovné. Ve škole jde spíše o projevy nepřizpůsobivosti školnímu řádu. Nu a v dospělosti je to lepší – o trošku.

„Syna mám ve střídavé péči. Hodně zlobí a chová se zvláštně. Vím, kluci prostě zlobí. No ano, zlobí. Ale přeci nejsou zlí, zákeřní a podlí. Je to strašné…“

ROZHOVOR – „Neopič se po ostatních! Nedrž ty diety! Brambůrky nejsou zdravé, nejez je!” Většina rodičů se možná právě slyší. Pozice „vychovatelů” teenagerů není jednoduchá. A alarmující jsou fakta o dnešní mládeži, její sebeúctě a sebevědomí.

Vzpomínky na dětství… Rodiče vás marně naháněli domů před setměním a přemlouvali, abyste si v zimě alespoň odběhli převléknout mokré věci… Tak už to dnes běžně nebývá. Děti jsou víc doma než venku. Je to jen reakce na současnou dobu?

Co ráno otevřete, večer zavřete a celý den by mělo perfektně fungovat? Jsou to vaše oči. Pokud fungují dobře, ani si je neuvědomujeme. A tak by to mělo být. Není to ale pravidlem.

Nakolik je vhodné s dětmi cestovat, měnit místo pobytu? Nejde jen o dovolenou v zahraničí, ale vidíme, že dítě je o víkendu u babičky na chalupě, další týden jede s maminkou a jejími kamarády někam do penzionu, po návratu ho čeká pár dnů doma a víkend u druhých prarodičů…

Termín „psychická subdeprivace“, tj. částečná deprivace, částečné citové strádání, se poprvé objevil v závěru studie o dětech narozených z nechtěného těhotenství. Je to téměř půl století, mnohé se změnilo, mnohé platí stále.

Podle průzkumu je vlastní tělo nepřítelem už desetiletých dívek. Pochybnosti ohledně vlastního těla možná trápí i vaši dospívající dceru. Odborníci doporučují využít období omezeného vycházení a vyzkoušet společně několik triků, které jí pomohou mít ráda sama sebe.

Po pětatřiceti letech od vydání stejnojmenného článku profesora Matějčka, věhlasného československého dětského psychologa, je otázka z titulku stále vysoce aktuální. A posuďte sami, jak moc se změnila odpověď na ni.

Důsledkem zanedbání rozvoje citových vazeb může být později ztráta schopnosti navazovat emočně přiměřené vztahy k jiným lidem. Jde o kontinuitu chování od raného dětství až po mezilidské vztahy a psychické zdraví v dospělosti. Je-li u dítěte vytvořena citová vazba jen k jednomu z rodičů, přispívá to k vytvoření mnohých konfliktů v budoucnu.

Existence tzv. syndromu zavrženého rodiče je zpochybňována. Jeho akceptování v minulosti vedlo ke sporným zásahům, dokonce až k umístění dítěte na psychiatrii. Odmítnutí syndromu však ani v nejmenším neznamená, že jeho jednotlivé příznaky neexistují.

Problémy se sexem mohou mít prapočátky v chybách z raného dětství. Základem prevence je sexuální výchova. Začít můžeme třeba tím, že nebudeme pohlavní orgány nazývat „růžovoučce roztomiloučkými“ zástupnými názvy.

Téma společného spaní s dítětem dělí rodiče na dva tábory – ty, kteří zastávají tradiční výchovu a každý večer ukládají miminko do vlastní postýlky, a ty druhé, co usínají bok po boku v jedné posteli. Společné spaní údajně přispívá k vytvoření nezdravé závislosti dítěte na rodičích a může být z důvodu rizika zalehnutí miminka nebezpečné. Co je na tom pravdy?

Malá miminka a batolata usedavě pláčou a pak zničehonic upadají do mdlob. Málokterý rodič rozpozná, co se před jeho očima vlastně odehrává a jak přesně se má v takové situaci zachovat.

U nás se objevil poměrně nedávno a už drží první příčky v oblíbenosti dětských sportů. Parkour je in, ale má mít svá pravidla. Protože tenhle sport s sebou nese i zranění a nebezpečné situace.

Když jsem před půlstoletím začínal praxi psychologa, bylo rozvodů méně než dnes. Co do péče o dítka po rozvodu, bylo jasno. Zákon to sice netvrdil, leč u soudu i na tzv. sociálce věděli své: děti potřebují nejvíc matku…

Světová zdravotnická organizace v letošním roce vydala určitá doporučení týkající se používání televize, tabletů a smartphonů, potřeby spánku a denních aktivit nejmenších dětí. Děti by se podle ní měly co možná nejvíce hýbat, naopak by měl být značně omezen čas, který stráví fyzickou nečinností, například jízdou v kočárku.

ROZHOVOR – „Česká republika bere dětský sport příliš výkonově. Stejně jako později v dospělosti tlačí zaměstnavatelé na výkon v továrně nebo v bance,“ říká Radana Rovena Štěpánková. Psychologii sportovců se věnuje více než deset let. Ti nejlepší mají podle ní onu emoční vazbu ke sportu, nikoliv k výkonu.

Možná odpovíte „Já jsem taková povaha“, příčinu najdete namátkou v prostředí, v němž žijete, ve vašich ekonomických možnostech nebo třeba pohlaví či vzhledu. Pomyslných „odstínů šedi“ mohou být stovky…

Z USA se nejen v psychologické literatuře začal prosazovat termín „modrá lež“: je to v podstatě lež nevinná, přesto ne neškodná. Spisovatel Jaroslav Foglar zase stvořil „modrý život“, založený mj. na konání dobrých skutků. Z psychologické praxe znám však dost filutů, kteří si z dobrých skutků vytvořili nástroj manipulace a vydírání okolí.

Nejen rodina, ale také školka a škola významně ovlivňují to, co budou naše děti jíst. Na vzdělávání pedagogů v tomto směru se zaměřuje speciální program Zdravá 5.

Z výzkumů těžkého citového strádání „dětí bez lásky“ plyne: Když dítě nikdo nepohladí, může dokonce i zemřít. Dospělý bývá schopen přijímat spíše slovní než fyzické pohlazení. Nic to nemění na skutečnosti, že i po tom druhém třeba v skrytu duše touží.

Kniha „neOmylný znalec z psychologie péče o děti po rozvodu“ je sestavena z výrazných chyb znalců daného oboru. V češtině jde o počin zcela ojedinělý. Autor, sám psycholog a soudní znalec s dvacetiletou praxí, ukazuje, jak se proti špatným posudkům úspěšně bránit.

Stará řečtina znala slova psyché i soma. Dnes mluvíme o psychosomatice – vlivu psychických funkcí na organismus. Psychosomatická medicína dávno potvrdila vztah mezi tělesným stavem a psychickými i emocionálními složkami. K tomu je nutno přidat sociální souvislosti. Tam samozřejmě patří i vlivy a nároky prostředí.