Desatero cyklistiky

Cyklistika je velmi populární

Česká kotlina se zvlněným reliéfem a hustou sítí silnic i značených turistických tras, s přírodními, kulturními a technickými památkami poskytuje vhodné podmínky pro cykloturistiku.

Není divu, že například na Šumavě či v Jizerských horách cyklisté svým počtem převyšují pěší návštěvníky. Kolo svou podstatou vyhovuje dnešní dynamické době, cyklista za den zdolá zhruba třikrát až čtyřikrát větší vzdálenost než pěší turista.

Z někdejšího nejlevnějšího dopravního prostředku se v západním světě kolo stalo ideálním prostředkem k využití volného času. Se zrodem horských kol se cyklistika také přesunula více do krajiny, je součástí aktivní relaxace městského obyvatelstva.

Jízdní kolo na počátku 21. století vypadá už trochu jinak než v roce 1879, kdy se poprvé objevilo v známé podobě s lichoběžníkovým rámem a dvěma stejně velkými koly. Někdy připomíná terénní motorku, někdy je to futuristická změť trubek, ale princip je pořád stejný: kola, řetěz, šlapky + síla lidských svalů. Kolo je i při své jednoduchosti dokonalý stroj. Neznečišťuje ovzduší a nedělá skoro žádný hluk, je levné a snadno opravitelné. Je to i spravedlivý stroj: energii, kterou do pedálů vložíte, vám vrátí bezpracná jízda z kopce. Právě pro svou jednoduchost spojenou s praktičností přežilo kolo dodnes.

Cyklistika není ve své rekreační podobě soutěž s protihráči, které je nutno porazit. Člověk tu měří síly především sám se sebou, snaží se překonat přírodou dané vzdálenosti a vrcholy. Nesejde na rychlosti jízdy ani na ohromující ceně kola, podstatný a určující je příjemný prožitek z jízdy. Cyklistický pocit volnosti, splynutí s přírodou, krajinou, je jedinečný a dává člověku sílu a poskytuje mu uspokojení. Jezdit na kole také může prakticky každý. Stačí se to jednou v životě naučit a už to umíte navždy. Podobně jako třeba plavání je cyklistika sport, kterému se lidé věnují od dětských let až po stáří.

Cyklistika nevyžaduje žádné zvláštní fyzické dispozice, není to technicky ani materiálně příliš náročná disciplína. Jediným omezením se může jevit počasí. Cyklistice se lze v našich klimatických podmínkách věnovat především od dubna do konce října, ideálním obdobím je květen až září. Ovšem jezdit se dá při vhodném oblečení i v zimě. Opravdu špatně se jezdí jen v noci a za deště, v takových chvílích je jízda i nebezpečná.

Odpověď na otázku Proč jezdit? lze rozdělit na tři části:

1. jízda na kole je zdraví prospěšná činnost. Fyzicky i psychicky. Cyklistika zpevňuje svalstvo, přispívá k lepšímu krevnímu oběhu, posiluje dýchací soustavu, zároveň přináší regeneraci duševních sil, pomáhá člověku přijít na jiné, příjemnější myšlenky.

2. cyklistika umožňuje člověku poznat nová místa a kraje. Cyklista jedoucí krajinou vnímá vše okolo intenzivněji než kdyby jel v autě. S kolem lze jet po silnici, po lesní i polní cestě, není potřeba hledat parkoviště a mít dost peněz na benzín. S horským kolem se lze dostat téměř všude.

3. kolo napomáhá udržovat sociální vztahy, ale poskytuje i samotu. Jízda ve dvou, s rodinou i s přáteli může být stmelujícím zážitkem, naopak sólo jízda zase umožňuje být jen sám se sebou a odpočinout si od rušného světa okolo.

Jezděte s rozmyslem

Tyto tři body samozřejmě platí za předpokladu, že cyklista jezdí bezpečně, ohleduplně, nepřepíná své síly, volí vhodné trasy bez nadměrného automobilového provozu. Jezdit na kole neznamená jen slepě šlapat do pedálů, ale jezdit v prvé řadě s rozmyslem.

Nemá ani smysl zamlčovat, že cyklista je v dopravním provozu ohroženou bytostí, že pády mohou mít i smrtelné následky, že jízdou na kole některé části těla nadměrně trpí. Jako téměř každé lidské konání má i cyklistika své kladné a záporné stránky a jde o to ty záporné minimalizovat. 

Jak často a kudy na kole jezdit? Profesionálové jezdí po celý rok, denně najedou i přes sto kilometrů. Také sportovci-amatéři sedají do sedel několikrát v týdnu, ve všech ročních obdobích. Aktivní cykloturista jezdí spíše jen od jara do podzimu. Za spodní hranici smysluplné rekreační cyklistiky lze považovat zhruba 1000 kilometrů najetých ročně. Ti, kteří najedou od 1000 do 5000 kilometrů, se už mohou považovat za aktivní cyklisty. Od 5000 do 10 000 to jsou už sportovci, a kdo ujede ročně přes 10 000 kilometrů, je buď závodník, anebo se pro něj kolo stalo nutným životním doplňkem a cyklistika životním stylem.

Protože ale padesát kilometrů po asfaltce Polabím není padesát kilometrů po krkonošských cestách,  záleží vedle vzdálenosti i na profilu trati a jejím povrchu. Kopce a vrchy přitom k cyklistice neodmyslitelně patří. Kdo už má pár tisíc kilometrů najeto, ví, že nikoli jízda po rovině, ale naopak stoupání na vrchol či horizont a pak jízda dolů – v tom je půvab cyklistiky.