Jak čistit kolo
Jedna z cyklistických pravd říká: „Co je čisté, není rozbité“. Zaschlá hlína na rámu i jinde brání vizuální kontrole celého kola, může způsobit zadrhávání pohyblivých částí. Na rám, řídítka, sedlo, vnější části všech komponentů stačí voda a hadr. Co by mělo být čisté v každém případě, jsou převodové mechanismy, hlavně řetěz. Ten musí být vždy dobře promazaný hlavně zevnitř, na zubech pastorků a převodníků ani na vodících kolečkách přehazovačky by neměla být mazlavá vrstva prachu a oleje. Jeho chod by měl být olejově měkký a tichý.
Hustší oleje víc vydrží, ale také vytvářejí zmíněnou mazlovou
hmotu, která řetěz obrušuje. Řidší teflonové oleje jsou proto
vhodnější, i když pak je třeba olej nanášet třeba i každých
100 kilometrů. Řetěz lze čistit „ručně“, nechat ho projet
několikrát po celém obvodu v sevřené ruce s hadrem. Řetěz se také po
čase vytahá, v poslední fázi při silnějším záběru přeskakuje. Někdo
mění řetěz po 2 000 kilometrech, někdo po 5 000 – záleží na tom,
jak agresivně jezdíte, resp. řadíte.
Správně nafouknutá duše
Před každou jízdou by se měl cyklista přesvědčit o správném nahuštění pneumatik (nejčastější bývají podhuštěné) a pevném uchycení kol ve vidlicích. V případě brzd je potřeba průběžně kontrolovat, zda páka nezabírá až v poslední části chodu, zda nedochází k uvolnění či trhání lanek a zda nejsou opotřebované špalíky nebo brzdové destičky. U nekotoučových brzd se vyplatí podívat se i na ráfky v místech vzájemného dotyku se špalíkem. Ráfky mohou být i naražené či prohnuté do stran, lze je srovnat vycentrováním. U pláštů kol záleží na tom, zda není vzorek příliš sjetý. Pokud má plášť malé povrchové praskliny, dá se s ním jezdit, pokud došlo k jeho perforaci, nezbývá než výměna.
Přehazování rychlostí musí mít snadný a přesný chod. Kvůli tomu se čistí čepy přehazovačky či přesmykače, kontroluje průchodnost lanek v bovdenech. Co se vyplatí občas vysunout a vyčistit, je sedlovka (trubka se sedlem). Právě na ni a na její uchycení v rámu často stříká bláto a voda, proto trubka a vnitřek rámu rezaví a závity šroubu či rychloupínáku se zanášejí.
Kolo je dobré „poslouchat“ – prvním příznakem poruchy bývá dosud neznámý zvuk, vrzání či klepání. Kromě pohyblivých částí má na kole vše pevně držet – řídítka, představec, sedlo, brzdy atd. Zprvu jemná vůle se může při prudším tlaku změnit v naprosté uvolnění a vše může skončit havárií.
Při údržbě kola mají výhodu ti, kteří
vlastní domek se zahradou, garáží, kde lze kolo pohodlně umývat. Ti,
kteří kolo skladují doma v bytě, nemusí zoufat. Těsně před koncem
výletu je možné kolo u zdrojů vody omýt z nejhoršího (vodu lze nabírat
i do lahve na pití), doma pak přijde jen dočistění a promazání. Pro
čištění se vyplatí koupit si železný či umělohmotný stojánek –
kolo v něm sedí tak, že přední kolo se dotýká země a zadní se může
volně točit. Mnohem snadněji se tak ošetřují hnací části. 
Jednou ročně do servisu
Zhruba jednou za rok by měl dát cyklista kolo do servisu k zevrubnější prohlídce. Při ní by mělo dojít ke kontrole skrytých částí kola: středového složení, nábojů, vedení lanek v bovdenech atd. Každoroční odborný servis by měl určitě vyhledat majitel kola s odpruženou vidlicí či celoodpruženého kola. Také hydraulické brzdy vyžadují odbornější servis, je potřeba většinou vyměnit brzdovou kapalinu. Do servisu je nejlepší dát kolo v zimních měsících, oprava bývá vyřízena rychle. Během jara a hlavně léta jsou servisy zahlceny aktuálními opravami a někdy nové zakázky ani neberou.
Jak kolo doma ukládat? Záleží na individuálních možnostech. Výhodu mají opět majitelé rodinných domků, v garážích či kůlnách se místo vždy najde, i když během zimy tu hrozí zatuhnutí některých částí a také pravděpodobnost odcizení je větší. Proto i zde se vyplatí kolo zamykat. Kdo má velký byt, ten má kolo doma v pokoji, což je ideální – kolo je v suchu, relativně zajištěno, vždy po ruce. Obyvatel menšího bytu může vyřešit situaci tím, že kolo pověsí na stěnu či ke stropu (např. na dvě tyče vedoucí kolmo ze zdi, nebo svisle za přední kolo). Kolo na balkóně tak trochu signalizuje zlodějům, že je co vzít. Kolo v panelákové kolárně, sklepní kóji, je ohroženým druhem, i tady je nutné ho zamykat, a to na dobrý řetěz.
Ve vztahu k údržbě kola a jeho životnosti je potřeba si uvědomit, že časy nerozbitných kol s „torpédem“, která vydržela celý život, jsou pryč. Dnešní silniční a především horská kola jsou složena z mnohem více dílů, ovládací mechanismy jsou složitější a preciznější, použité materiály lehčí a tím i křehčí. Má se tu co rozbít a je k tomu při jízdě v terénu i víc příležitostí. Nemělo by tedy být překvapením, že některé části kola, např. řetěz či pláště, je nutné po čase vyměnit. Pravidelná kontrola a údržba ale výrazně zvyšuje životnost kola a tím šetří i uživatelovu peněženku.
ČLÁNKY DO MAILU