Kdo bude žalovaným

.

To je velký problém nejen vnitrostátního práva ČR. Pokud podáte žalobu na někoho, kdo nenese právní odpovědnost, prohrajete. I v tomto případě je velmi vhodné podívat se, jak fungují tyto principy jinde ve světě, dokud nebude dostatečně jasné (z výkladu Nového občanského zákoníku), jak mají fungovat u nás.

U poškození povinným očkováním je ideálním žalovaným stát. Stát očkování nařizuje a vynucuje a měl by z logiky věci nést odpovědnost, přestože se tomu zatím u nás vyhýbá jak čert kříži. Za nežádoucí účinky povinného očkování v jiných zemích odpovídá stát a ten vyplácí také náhradu škody. Žaloby vedené proti sátu jsou v právu ČR zproštěny povinnosti soudních poplatků. Ani vy ani vaše dítě jako žalobci si nemusíte se soudními poplatky lámat hlavu, pokud budete žalovat o náhradu škody pouze stát.

Donedávna však právo ČR určovalo odpovědnost za škody (i nezaviněné!) zapříčiněné poskytováním zdravotní péče právě poskytovatelům zdravotní péče – zdravotnickým zařízením. Odpovědnost tedy měly soukromé subjekty. Dle mého názoru hlavně proto, aby se z toho všeho vyzul stát a žaloby, aby nebyly „zdarma“, a oprávněné žalobce to především odradilo. Pokud totiž žalujete soukromý subjekt o velkou náhradu škody, soudní poplatek se určuje z výše požadované náhrady a najednou můžete mít soudní poplatek ve výši desítek či stovek tisíc Kč. V současné době není zcela jisté, zda odpovědnost za nezaviněné způsobení škody aplikací vakcíny nesou zdravotnická zařízení, ve kterých bylo dítě očkováno. Spíše lze usuzovat, že již nikoliv. Zdravotnické zařízení je dle mého názoru dnes úspěšně žalovatelné o náhradu škody pouze tehdy, pokud v souvislosti s aplikací vakcíny samo porušilo právní předpisy a dopustilo se nezákonného jednání nebo učinilo profesní chybu. – To však mohou být v praxi mnohé případy a u povinného očkování dokonce úplně všechny (!!!).

Pokud očkování není nezbytné a není dostatečně odborně odůvodněné, poté jeho provedením bez souhlasu rodičů porušuje každé zdravotnické zařízení základní lidská práva. (To je tabuizovaná otázka, kterou zde nechci do detailů rozvádět.) Jedná tedy nezákonným způsobem a mohlo by být úspěšně pohnáno k odpovědnosti za všechny škody, které jeho nezákonným postupem vznikly. Nový občanský zákoník totiž nevyžaduje k určení odpovědnosti, aby zdravotnické zařízení zavinilo/zapříčinilo škodu samotnou, ale vyžaduje na straně zdravotnického zařízení nezákonný postup. A to je rozdíl. Škoda sama o sobě může být stále zdravotnickým zařízením nezaviněná, avšak je-li způsobená v rámci nezákonného postupu – zkrátka to stát netoleruje. Je to svým způsobem odůvodnitelné, když nezákonné jednání jde k tíži delikventovi se všemi svými důsledky. Je to de facto i určitá forma sankce za protiprávní jednání. Navíc se touto svou netolerancí stát sám „vyzuje“ z odpovědnosti za škodu, takže je tento přístup pochopitelný i touto optikou.

Pokud pomineme tuto ryze právní problematiku, odpovědnost zdravotnických zařízení je nesporná v té situaci, kdy bylo dítě očkováno, přestože očkováno z odborného hlediska být nemělo (postup non lege artis). Například nemocné děti se očkovat opravdu nemají. Respektive v případech každé dočasné zdravotní kontraindikace zdravotnické zařízení očkovat nesmí. Pokud přesto očkuje a vznikne škoda na zdraví, poté odpovědnost zdravotnické zařízení jednoznačně nese. Mnohem složitější otázkou podle mne je, zda by v takovém případě ještě nesl odpovědnost současně i stát? Já si myslím, že již nikoliv, ale mohu se mýlit. 

V každém případě je důležité, abyste se zamysleli, zda škoda u vašeho dítěte náhodou nevznikla při očkování, které provedeno být vůbec nemělo s ohledem na jeho zdravotní stav či jiné zdravotní okolnosti. Pokud máte podezření, že zdravotnické zařízení (lékař) mohlo ve vašem případě chybovat, poté vám musím doporučit tento opatrnostní postup:

V takovém případě uveďte jako žalobce rozhodně pouze vaše nezletilé dítě. Sebe vynechejte. Současně jako žalovaného označte jak stát, tak i zdravotnické zařízení, které vakcínu aplikovalo. Nikdo neví, jak to nakonec dopadne a kterou z obou žalovaných stran soud třeba vyloučí nebo shledá bez odpovědnosti v daném případě. Pouze vaše nezletilé dítě bude zproštěno povinnosti hradit soudní poplatky, které by se při žalobě soukromého subjektu počítaly z velikosti vámi (pro dítě) nárokované částky. Vás by soud tohoto poplatkového břemene nezprostil. Pokud takto podanou žalobu prohrajete, nebo pokud soud rozhodne, že odpovědnost má pouze stát, poté budete muset zaplatit zdravotnickému zařízení – za vaše dítě – jeho náklady soudního řízení. Může to být celkem i kolem 20–30 000 Kč. (Ti, co znají zločinecký systém vnitrostátního práva ČR, vědí jak učinit pohledávku na majetku nezletilého dítěte prakticky nedobytnou. Advokáti by vám už poradili. V této zemi je vždy výhodnější být v roli pachatele a dlužníka než v roli jeho obětí a věřitele. Navíc aspekt vymáhání několika desítek tisíc Kč na rodině, které jste předtím aplikací vakcíny „vyvařili“ dítě, to mohou udělat jenom opravdu velmi vepřové subjekty. I morální aspekty věci a hrozící negativní mediální publicita by měly zabránit tomu, abyste případně o tyto peníze přišli a zdravotnickému zařízení je museli odevzdat – respektive spíše jednou v dalekém budoucnu vaše zletilé děti ze svého, až nějaký majetek nabudou.)