Reklama a odpovědnost za očkování

.

Opět část problému, kterou každý raději pomine a neuvažuje. Ano, obsah všeobecně plošně prováděné reklamy se může dotknout odpovědnosti subjektů za vzniklé škody na zdraví. Respektive osoba, která by jinak odpovědná nebyla, může nabýt odpovědnosti za vznik škody na základě obsahu reklamy, kterou zadala a nechala šířit. 

Obsah reklamy však nejprve musí být nelegální a její provádění proto protizákonné. V principu by taková reklama měla klamat a zavádět spotřebitele stran vlastností a účinků vakcín. Vyvolávání dojmu vyšší a lepší užitné hodnoty vakcíny, než je vědecky prokázanou skutečností, vede rodiče k podstoupení rizika očkování, které by jinak s dítětem nepodstoupili. Škodu poté může spravedlivě vymáhat rodič nikoliv na tom, kdo dítě přímo poškodil, ale kdo jej oklamal a k podstoupení rizika tímto způsobem přesvědčil. 

Odpovídá to i dikci nového občanského zákoníku, kdy škůdce je ten, kdo zavinil své protiprávní jednání, v jehož důsledku nastala škoda oběti očkování. Rodiče, kteří přistoupili k dobrovolnému očkování na základě reklamních kampaní a jejichž dětem se něco stalo, by mohli úspěšně žalovat o náhradu škody inzerenty, pokud u soudu prokáží, že reklama byla protiprávní a klamavá. Domnívám se poté, že reklama legální změnit aspekty odpovědnosti za vznik škody mezi fyzickými a právnickými osobami nemůže. 

Problematika nelegální reklamy vakcín je velmi složitá a velmi zajímavá. U vakcín je nelegální reklama v praxi mnohem častější, než by se mohlo zdát, ale je obtížné to prokázat. Spíše než opatrní nadnárodní výrobci vakcín velmi sporné a vysoce rizikové formy reklamy vakcín provádějí jiní podnikatelé. Jsou to osoby, které očkují a mají tedy zájem a benefit z provádění očkování. Jsou to naše zdravotnická zařízení (!) a ve světě již také i lékárny, které v některých státech jsou oprávněny přímo provádět očkování. 

U nás největším ze subjektů tohoto typu je síť očkovacích center Avenier. Na základě obsahu reklamy prováděné v ČR některými očkujícími subjekty jsem zcela přesvědčen, že by bylo možné dovodit jejich odpovědnost za klamání spotřebitelů. Zejména soukromí lékaři na svých webových stránkách píšou občas tak nehorázné očkovací nesmysly, že pohnat je za to k odpovědnosti by bylo jedině spravedlivé. Soudy se však určitě budou velmi odlišně dívat na aspekty odpovědnosti za škodu, pokud klamavou reklamu vakcíny prováděl výrobce, distributor nebo očkovací korporát, a pokud ji prováděl soukromý lékař na svém webu. 

Ačkoliv v tom nenalézám žádný rozdíl teoretický, pokud budete chtít pohnat k odpovědnosti lékaře, který napsal na webové stránky nehorázné vakcinační blafy, kterým jste bohužel uvěřili a naletěli, měl by ten lékař být současně tím lékařem, který očkování vašeho následně poškozeného dítěte poté i provedl. Tedy ten, který si klamavou reklamou vakcíny (zaviněným protiprávním jednáním) přilákal budoucí oběť očkování, ze kterého má samozřejmě podnikatelský zisk a benefit. Na místě jisté veřejně známé paní doktorky, bych se i pomalu třásl hrůzou, že jí před soud za ty její vakcinační „cancy“ poženou úspěšně stovky rodičů najednou.