Konopí jako rostlina
Marihuana je přírodní droga, suché květy marihuanového konopí. Konopí je rostlina, která se vyvinula na jihozápadních svazích Himaláje a za dobu, co se šíří přičiněním přírody i člověka po planetě, vytvořila nejméně tři druhy (podle jiných autorů poddruhy). Konopí seté (Cannabis sativa), konopí indické (Cannabis indica) a konopí rumištní (Cannabis ruderalis). Konopí seté je primárně určeno na výrobu vláken a oleje ze semínek, má až tři metry vysoké rostliny spíše přímého vzrůstu. Má malý, u vyšlechtěných variant nulový, obsah psychoaktivních látek. Konopí indické má spíše keříčkovitý vzrůst a je primárně určeno k výrobě marihuany a hašiše. Má vysoký obsah psychoaktivních látek a je hlavním zdrojem marihuany. Konopí rumištní roste stejně jako kopřiva na smetištích a není k ničemu.
To, co činí konopí tak zajímavou rostlinou, není její technické využití, byť se osvědčilo jako surovina pro výrobu skoro nezničitelných vláken, biomasy či oleje ze semen. To zajímavé je látka – chemicky diterpén – delta9tetrahydrocannabinol (THC), kterou rostlina obsahuje a která po přehřátí a vykouření či snědení způsobuje k jiným drogám těžko srovnatelný psychický rauš, který je zvláště u mladých stále oblíbenější.
Vzhledem k tomu, že se konopí v západní kultuře masivně konzumuje už od šedesátých let minulého století, od dob hippies, tak za těch padesát let prošlo technologickými úpravami. Díky genetickým manipulacím i tradičnímu šlechtění holandskými pěstiteli vzniklo vysoce potentní konopí zvané skunk (podle pronikavé vůně), které dosahuje až dvanáct procent THC v sušině – oproti třem či čtyřem procentům v sušině u marihuany nešlechtěné.
Pro orientaci v problematice marihuany je ještě důležité vědět, že se pěstuje buď pod lampami (indoor, převládá v České republice, kde na venkovní pěstění není na většině území dobré klima), nebo pod širým nebem – outdoor. Ten převládá zvláště na jižní Moravě.
Historie konopí
Užívání konopí je staré jako lidstvo samo, v Indii je jeho užívání k rituálním účelům staré jako sám hinduismus, proto můžeme směle předpokládat, že lidstvo je v čilém styku s konopím i marihuanou pět tisíc let. V Evropě máme první zmínky o užívání konopí od starých Skythů, kteří se po jeho konzumaci – snad pálili konopná semínka, spíše však celé květy, na rozpálených kamenech, chovali nevázaně a hlučně. Podobně v Delfách Pythie seděla na posvátném křesílku, a pod ní se pálilo voňavé listí, takže seděla v jeho kouři – a konopí bylo s největší pravděpodobností součástí té bylinné směsi.
V České republice známe, z jižní Moravy, bílomodré habánské dýmčičky z modrobílého porcelánu, jejichž hlavičky jsou tak malé, že sotva sloužily ke kouření tabáku. V jihomoravských Ratiškovicích bylo až donedávna, dokud lidové zvyky nepřeválcovaly komerční televize, konopí posvátné, a otep konopí se nosila v průvodech hned za panenkou Marií. Podle ne úplně věrohodných zpráv z medií se rozborem Shakespearových dýmek zjistilo, že z nich kouřil i hašiš, který se vyrábí z konopí. Klub Hašišínů (Le Club Des Haschichins) zakládají v roce 1845 třeba Alexander Dumas či Victor Hugo. Charles Baudelaire píše svou Báseň o hašiši a Gustav Meyrink povídku Hašiš a jasnozřivost. Devatenácté století konopí přálo.
Represe konopí
První a neblaze proslulý šéf amerického úřadu pro narkotika (tehdy U.S. Narcotics Bureau) Harry J. Anslinger vyhlásil v roce 1930 válku marihuaně a konopí obecně. Primárním důvodem byla možnost zesílení rasového útlaku – marihuaně holdovali především černí Američané a Hispánci.
Dalších dvacet let běžela kampaň proti trávě, a stále ji kouřili především příslušníci menšin. Pak však v padesátých letech vzniká literární zpověď beat generation, vycházejí knihy jako Nahý oběd Williama Burroughse či Kerrouacův román Na cestě, a v šedesátých letech celý tenhle proces vrcholí rozmachem subkultury hippies holdující všem drogám, nejen trávě. Koncem šedesátých let je kouření konopí v Americe masovou záležitostí – a ani léta represe s tím nic nenadělaly dodnes.
V Evropě se po druhé světové válce začíná sice pomalu, ale zato jistě rozlézat stín konopné represe také. Konopí je v rámci mezinárodních smluv zařazeno mezi drogy, a tak s s ním jednotlivé státy vypořádávají víceméně represně. Marihuana se v poválečných letech, především po hippies, stává zcela masovou záležitostí, přesto jsou ve jménu boje proti ní ničeny mladé životy, mladí lidé jsou zavíráni do vězení a vyhazováni ze škol.
První země, která se důstojně popasovala s konfliktem mezinárodních smluv a reality, bylo Holandsko, které od sedmdesátých let toleruje prodejny konopí – coffeeshopy. Totéž Holandsko však nyní zrovna debatuje o tom, zda svou téměř obchodní značku nezakázat. Svou érou legality si prošlo Švýcarsko, a po přelomu tisíciletí se najednou v řadě evropských zemí roztrhl pytel s nejrůznějšími formami malé tolerance ke konopí. V České republice není od 1.1.2010 pěstování méně než tří kytek trestným činem. Už bylo na čase s konopím uzavřít mír – vždyť dnes tři milióny lidí v EU kouří marihuanu denně a 65 miliónů ji alespoň jednou vyzkoušelo.
Konopí a náboženství
Přestože v naší kultuře nemá konopí prakticky žádné náboženské souvislosti, nejméně dvě vlivná neevropská náboženství používají konopí jako rituální drogu. První z nich uvedu všem jistě svou prohuleností známé rastafariánství – totemické náboženství vzniklé na Jamaice, které se stalo vyhlášeným mezi kuřáky trávy právě tím, že rastamani užívají konopí. Náboženství je to – počtem svých vyznavačů – zcela marginální, ale jeho účes – dredy – pronikly do masových módních vln a ovlivnily masovou módu.
Druhý, tentokrát už významnější náboženský směr, který manipuluje s konopím, jsou hinduističtí mniši, kteří slouží bohu Šivovi. Tihle mniši – bábové, sadhůové – kouří ze svých kornoutovitých hliněných dýmek ne samotnou marihuanu, ale černý hašiš, kterému se v Indii říká čaras. Užívají konopí zcela stejně, jako křesťanský kněz při mši víno. Ona obluzenost, kterou substance přináší, je stavem, kdy je možné lépe komunikovat s Nejvyšším.
ČLÁNKY DO MAILU