Pěstování marihuany

Kde sehnat semínka

Současné trendy v pěstování konopí alespoň ve velkých městech dávají vzniknout specifickému konopnému trhu, trhu se sazenicemi – klony. Z těch se pěstuje častěji než ze semen. Ale než se dostaneme ke klonům, začít musíme u semen.

Doba, kdy se dostávaly semínka v hospodě zadarmo, dávno minula. I když se dají hlavně na venkově taková semena dodnes sehnat, je u nich vždy sporná kvalita genetického materiálu, pokud si je člověk osobně nevyzobe z paličky dobrého moravského outdooru. Ve městech a v Čechách je však obvyklejší shánět semena přes Internet. Nemocní lidé však stále mohou získat semínka zdarma: třeba díky iniciativě Konopí je lék, kde si na stejnojmenných stránkách můžete přečíst i podrobný návod k pěstování a zkušenosti ostatních pěstitelů.

Na Internetu nalezneme zároveň celou přehršel (viz další díl speciálu o marihuaně) konopných bank, které nabízejí v cenově různých relacích své produkty. Jde o kultivary, odrůdovou marihuanu, která vzniká v Holandsku a Spojených státech složitými genetickými manipulacemi, které jsou sice prováděny po kuchyňsku, ale o to úspěšněji. Tak, jako existují slavné odrůdy vína – merlot, cabernet,frankovka – tak existuje bílá vdova, bílý žralok nebo Jack Herrer jako slavné odrůdy šlechtěného konopí, skunku.

Semínka se prodávají ve dvou zásadně odlišných formách – obyčejná, a feminizovaná. Ta obyčejná bývají až dvakrát levnější (to znamená obvykle několik eur za kus) než ta feminizovaná. Když je zasadíme, máme šanci, že z těch deseti zasazených vyroste pět (když máme smůlu, tak osm) samců. A ze samců, jak známo, se marihuana nezískává, ti se zcela gender nevyváženě trhají a vyhazují, aby neoplodnili samičí květy. Marihuany by pak bylo mnohem méně a rostlina by dala sílu do semen, ne do květů.

Druhou formou jsou geneticky upravená, takzvaně feminizovaná semínka, u kterých máme dobrou pravděpodobnost, že z deseti semen vyroste deset samic. Obvyklejší, alespoň v místech, kde je bohatší konopná sociální síť, je však pěstování ze sazenic, klonů, které se pěstují řízkováním z velké mateční rostliny. Jejich pěstitelé se nazývají matkaři a mají v konopné subkultuře respektovanou pozici.

Pěstování venku

Konopí se ještě za minulé generace pěstovalo především venku, pod širým nebem. Dnes je tomu jinak, ale při popisu pěstování chtě něchtě musím začít právě pod sluncem pěstovaným konopím, takzvaným outdoorem.

V našich klimatických podmínkách je optimální podnebí pro marihuanové konopí pouze v místech, kde se daří i vinné révě – to jest na jižní Moravě a ve vybraných lokalitách Čech. Ale i v řadě jiných koutů naší země dokážou venkovští pěstitelé z dobré genetiky i s omezeným slunečním svitem vyčarovat obdivuhodně kvalitní marihuanu, slangem „model, modely“. ¨

Pro pěstování venku se v našich klimatických podmínkách musí užívat takové kultivary skunku, které dokvetou časně, nejpozději koncem září, ale lépe v polovině. Vždyť po půlce září jen výjimečně bývá tolik slunce, aby si z nich rostlina vzala nějakou energii pro zrající květy. Z jedné velké rostliny může teoreticky být až kilogram dobré marihuany, ale mnohem obvyklejší výnos je několik (tři až šest) set gramů skunku.

Pěstování doma

Pod umělým světlem je pěstování konopí o řád řízenějším procesem, než je pěstění venku. Musíme si vysvětlit nejprve rytmy, a posléze krmení pod žárovkou, přesněji pod sodíkovou výbojkou speciálně zkonstruovanou pro pěstění rostlin pod denním světlem.

Rostlina konopí, je-li osvětlována osmnáct hodin denně, roste, probíhá u ní vegetativní fáze růstu. Ta trvá u obvykle pěstovaných kultivarů tři až čtyři týdny. Když změníme rytmus osvětlení na dvanáct hodin světla a dvanáct hodin tmy, začne rostlina kvést, a pro dozrání květů potřebuje růst asi osm až deset týdnů. Z toho je zřejmé, že je možné stihnout i tři sklizně za rok.

V řízených podmínkách domácí pěstírny je pod kontrolou vše – cirkulace vzduchu, osvětlení, a velmi často i hnojení rostlin. V současné době jsou totiž již standardem pěstírny s poloautomatickým hydroponickým pěstěním, kdy jsou rostliny pěstěny v neutrálním substrátu (například kokosové vlákno) nebo v nádobách s kořeny zanořenými do vody.

Pro pěstění (nejen) konopí pod umělým světlem se ve specializovaných obchodech – growshopech – prodávají nejrůznější pěstební komplety i hnojiva a stimulátory od nejméně pěti firem specializovaných právě na potřeby pro pěstění konopí.

Sklizeň a zpracování

Nejradostnějším obdobím pěstitelské sezony je pochopitelně sklizeň. Ta nastává po osmi až deseti týdnech kvetení, kdy květy – paličky – začínají hnědnout, kdy se ze světlezelena do hněda zbarví víc než padesát procent květu. Zkušený pěstitel dobu květu pozná citem, pro začátečníky snad postačuje uvedená poučka.

Rostliny se sklízejí tak, že se ustřihne stinek těsně nad kořeny a pak se buď celá rostlina zavěsí hlavou dolů, nebo se rostlina ještě čerstvá ostřihá nůžkami a otrhá od listů tak, že zbývají jenom samotná poupata – paličky. Když sušíme vcelku, trvá schnutí až několik týdnů (zvláště pokud máme možnost sušit někde na půdě). Pokud sušíme rostlinu napaličkovanou,  je suchá v několika málo dnech. Tedy suchá – dobré je, když nenecháme konopí úplně vysušit, aby neztratilo aroma.

Uchování

Jak je těžké a dlouho trvá dobrou marihuanu vypěstovat, tak je snadné ji špatným skladováním zničit. Účinné látky marihuany totiž ničí teplo, světlo i vzduch, a aromatické pryskyřice marihuany zase velmi spolehlivě degraduje nekontrolované úplné vysychání marihuany.

Proto je pro skladování nutné paličky konopí uzavřít do zcela neprodyšných obalů – dobré jsou vzduchotěsné krabice do lednice – a tyto krabice natěsno zavázat do tmavé igelitky. Takto vytvořenou konzervu skladujeme na mrazáku nebo alespoň dole v chladničce.

Paličku marihuany nikdy nedrtíme předem, ale až těsně před konzumací, jinak se zaručeně připravíme o veškerý požitek z chuti i vůně.