Způsoby používání

Kouření

Nejobvyklejší způsob užívání marihuany byl a je kouřením – a právě díky tomuto způsobu konzumace může mít chronický uživatel konopí chronickou bronchitidu, rozedmu plic, astma či rakovinu plic. Kouření jakéhokoliv organického materiálu, třeba i sena, totiž vnáší do dýchacích cest a plic kvanta vysoce rizikového, rakovinotvorného a vůbec odporného dehtu. Nejinak je tomu při kouření marihuany – a i když samo THC, účinná látka konopí, má prokazatelné tlumicí účinky na rakovinu, léčí ji, tak dehet ze spalovaného konopí zůstává jedem.

Kouření trávy však má jeden zásadní rys, kvůli kterému je v něčem bezpečnější než jiné druhy konzumace. Kuřák totiž už pár vteřin po vdechnutí kouře cítí účinek, takže snadno pozná, kdy je načase přestat hulit, kdy už má dost. Proto z hlediska předávkování je kouření bezpečnější než konzumace marihuany v jídle.

Jak se tráva vlastně kouří? Podle lokality je to rozdílné, a začínat má člověk od domova. Tedy v Čechách se snad 99 procent zkonzumované marihuany vykouří v jointech, marihuanových cigaretách. Joint se připravuje tak, že smícháme malé množství tabáku s drcenými květy – paličkami samičích rostlin konopí, marihuany. Květy se sušené uchovávají celé a drtí se až těsně před konzumací, aby si marihuana uchovala nejen chuť, ale také vůni – aby z ní nevyprchaly aromatické silice. Chuť a vůně mají u marihuany stejnou důležitost jako u vína. Při konzumaci nejde jen o vstřebání účinné látky, je to také gurmánský rituál!

Tráva je tedy nadrcená, promíchaná s tabákem (bez alespoň trochy tabáku špatně hoří), a pak vezme kuřák stomilimetrový cigaretový papírek (prodávají se u nás v každé trafice a dostupné jsou desítky značek – značka papírku výrazně ovlivňuje chuť jointu) a do něj nasype připravenou drť. Na jeden, tenčí konec papírku, dá do trubičky smotaný kartonek, dutinku. Kartonkům se říká v trafikách „filtry do jointů“ a prodávají je ve všech větších prodejnách v sortimentu asi pěti značek. U dutinky totiž značka chuť neovlivní. Pak kuřák papírek smotá a vyrobí více či méně symetrickou  cigaretu – joint. Říká se mu také – v Praze – brko či špek. Obvyklý joint balený v EU má podle výzkumů asi 0,24 gramu marihuany (skunku), průměrný český joint je mnohem silnější, z gramu se ubalí tři. Má asi 0,33 gramu marihuany.

Existují samozřejmě kuřáci, kteří nekouří, jako většina uživatelů, skunk pěstovaný pod umělým osvětlením, ale slabý nešlechtěný outdoor jako za komunistů. Ti si do jointů tabák nepřidávají, nekvalitní outdoor hoří i bez něj.

Na Moravě a na Vysočině je mnohem častější kouření trávy z dýmek, speciálních malých fajfčiček vyráběných konkrétně na trávu, nebo z takzvaných šlukovek – to je fajfčička skutečně jen na pár šluků. Zde se v hlavičce dýmky pálí jen samotné konopí, nejlépe plynovým zapalovačem (samozřejmě jako tabák ve fajfce nehoří, doutná spíše neochotně), a kouř uživatel vdechuje troubelí.

Konzumace marihuany je ve velké většině případů sociální záležitostí, takže joint nebo dýmčička se zapalovačem obvykle kolují kolem stolu, nejlépe ve směru hodinových ručiček.

Samostatnou kapitolou jsou arabské vodní dýmky, šíši, určené primárně na aromatizovaný tabák, či bongy – velké vodní dýmky určené primárně na marihuanu. V Dánsku se do jointů místo papírové dutinky balí náústek z mořské pěny, který si po vykouření jointu kuřák zase rozbalí a používá ho dál. V Maroku se kouří kif – tabák s tamní outdoorovou, ale silnou marihuanou – z dlouhých dýmek hlavičkou podobných těm našim habánským, a v Indii se kouří z hliněného kornoutu, dole ucpaného rýhovaným kamenem – rýhami prochází kouř. Téhle fajfce se říká čilum.

V jídle

Ještě předtím, než popíšu konzumaci konopí v jídle, musím před ním varovat. Předávkování je zde více než snadné – droga začne působit podle plnosti žaludku za dvacet až čtyřicet minut. Takže skoro každý konzument má za čtvrt hodiny potom, co si dal první psychotropní koláček nebo muffinek, pocit, že je toho na něj málo, a slupne hned tři. Další poměrně častou nehodou při konzumaci psychoaktivních koláčků je, že se najednou ve společnosti objeví někdo žravý, kdo nebyl informován o tom, že koláčky jsou psychoaktivní, a žere je z hladu. Takoví jedinci obvykle končí na jednotce intenzivní péče a ten, kdo koláčky donesl, na vazbě.

Jinak se marihuana dá konzumovat (a konzumuje, vždy když dostane nějaká vyhulená parta inspiraci) v jakémkoliv jídle. Nejčastější jsou sladkosti – space cakes, muffinky, koláčky, ale viděl jsem už i marihuanové bramboráky či marihuanový guláš.

Konečně je potřeba zdůraznit, že pít marihuanu opravdu nejde, a že všechny ty „konopné vodky“ či „konopná piva“, co na trhu jsou, neobsahují žádné THC, žádnou účinnou látku marihuany. Ty alkoholické nápoje obsahují buď semínka konopí, nebo byla semena konopí použita při kvašení, takže je možné, že obsahují nějaké blahodárné látky z konopí vyluhované. To však patří spíše do manuálu o léčebném využití konopí než do povídání o marihuaně.

Vaporizér

Technologie mění celý svět, a samozřejmě i svět kuřáků marihuany. S příchodem generace kolem přelomu tisíciletí, pro které je módní nekouřit a hlídat si své zdraví, ale nechtějí se vzdát požitku z marihuany, nastal vzestup obliby vaporizérů, odpařovačů bez plamene. Jde – ve svých dražších verzích – o složité technologické zařízení. Do misky s dnem z jemného pletiva nadrtíte marihuanu, do přístroje zastrčíte, a pak jej pustíte. On začne ohřívat vzduch – pro marihuanu optimálně 190 stupňů Celsia – a ohřátý prohánět miskou s trávou. Tím bez plamene, bez hoření, a tudíž bez dehtu odpaří z rostlinné drti všechen olej, ve kterém je THC, a vzduch sítkem prohnaný nafouká do balónku opatřeného jednosměrným ventilem. Když se balonek naplní, kuřáci si jej podávají a dýchají vzduch obohacený částečkami oleje s THC. Přestože skutečně žádný dehet do těla nedostávají, je u vaporizéru snadno možné, že prvokonzument při prvním nádechu lehne a na hodinu nebude duchem přítomen. „Nájezd“ drogy tohle zařízení dovedlo do maxima.

Pro nemocné, kteří užívají marihuanu kvůli jejím zdravotním účinkům, jde o nejčastější způsob používání, protože je bezpečnější než samotné kouření a hlavně: zabírá okamžitě. Týká se to především lidí s roztroušenou sklerózou, astmatem či Parkinsonovou chorobou.