O dějinách českého golfu

České hřiště otevíral anglický král

Hřiště, které se nacházelo v údolí říčky Teplé, dnes už neexistuje, ale prakticky ve stejné době vznikalo i další lázeňské hřiště v Mariánských Lázních. To otevíral v roce 1905 anglický král Edward VII. Někdejší devítijamkové hřiště se v roce 1929 rozrostlo na osmnáctijamkové a funguje dodnes. Nové hřiště v Karlových Varech vzniklo na přelomu 20. a 30. let u obce Olšová Vrata, i tady se dodnes hraje. Obě hřiště ovšem před rokem 1945 ležela v tzv. sudetské německé oblasti.

Český golf se začal rozvíjet až ve 20. letech 20. století v samém centru Čech. Prvním českým golfovým klubem byl golf Club Praha založený roku 1926, s hřištěm v Motole na bývalém vojenském cvičišti. Další golfová aktivita se odehrávala u Mníšku pod Brdy, u vesnice Líšnice. Místní klub byl v roce 1928 založen jako druhý český v republice, k jeho členům patřili např. Jan Masaryk nebo Adolf Hoffmeister. Na zdejším hřišti, které bylo vytvořeno po vzoru skotských links, se také hraje dodnes. Další hřiště se nacházelo ve Volešovicích u Štiřína, patřilo průmyslníku Ringhofferovi.

Komunisté golfu nepřáli

Ve 30. letech začínají čeští hráči více hrát na zápodočeských hřištích, do již ustaveného Golfového svazu ČSR (1931) vstupují i Golf Club Brno s hřištěm ve Svratce a Golf Klub Třemšín. Na konci 30. let se rodí hřiště v Klánovicích u Prahy, které se po záboru Sudet stává jedním z center českého golfu. V roce 1937 byla založena Evropská golfová asociace (EGA) a čeští golfisté byli jedni z jedenácti zakládajících čle­nů.

Válka znamenala útlum golfu, ale skutečný úpadek nastal až po roce 1948. Golf byl označen za buržoazní sport, svým individualistickým charakterem šel proti dobovému kolektivismu. Velkou ztrátou byl zánik téměř již dokončeného osmnáctijamkového areálu v Klánovicích. Hřiště bylo na počátku 50. let exemplárně uzavřeno, rozoráno a osázeno stromy.

Teprve v 60. letech golfové dění ožilo, vznikla nová hřiště v Poděbradech a severomoravských šilheřovicích. V roce 1968 byl Český golfový svaz opět přijat za člena EGA. Za normalizace se golfisté snažili udržet vydobyté pozice, ale překážky spojené s materiální (ne)vybaveností a pouze sporadické kontakty se zahraničím znamenaly, že golf hrálo v roce 1989 jen něco přes 1000 hráčů. Malý byl i počet hřišť: tři osmnáctijamkové (Mariánské Lázně, Karlovy Vary, Šilheřovice) a pět devítijamkových (Líšnice, Motol, Svratka, Poděbrady, Semily).

Boom nastal až koncem 90. let

Zdálo by se, že rozvoji golfu po změně politických poměrů v roce 1989 nic nebrání. Ale i když se podařilo v půlce 90. let přivést na české hřiště turnaje prestižní tůry EPGA (v roce 1997 vyhrál turnaj na Karlštejně Bernhard Langer), i když v čele České golfové federace stála i v zahraničí respektovaná osobnost Hanuše Goldscheidera (1921–2001), i když se už od roku 1996 koná i veletržní přehlídka golf Show, čítal český golf v roce 1997 pouhé čtyři tisícovky členů. Teprve následující roky znamenají pro český golf skutečný růst, který neustává ani v současnosti.

Hranice 10 000 golfistů byla překročena na konci sezóny 2001, v roce 2003 hrálo už přes 16 000 hráčů a v roce 2007 ČGF přesáhla počet 30 000 registrovaných hráčů. Zatímco v roce 1997 bylo v Česku jen 26 klubů, v roce 2008 už je jich o plných sto více. Počet znormovaných hřišť obrovsky narostl, v roce 2008 jich bylo už k osmi desítkám. Počet osmnácti a více jamkových se začíná blížit třetině. Pro srovnání: v osmimilionovém Rakousku hraje přes 50 000 golfistů, hřišť je zhruba 120, v posledních deseti letech jich ovšem vyrostlo na pět desítek.

Chybí golfové osobnosti

Golf v česku po roce 2000 začíná pronikat do širších vrstev společnosti, ale zároveň ho trápí mnohé dětské nemoci. Velká část veřejnosti o golfu stále mnoho neví, někteří ho nadále považují za sport vyžadující velké peníze. Do golfu, sportu elegantního a ryze fair play, pronikly některé nefér prvky ze zbohatlického světa. Naopak chybí ryzí sportovní osobnosti, které by dokázaly veřejnost přilákat svým charismatem a výjimečnými turnajovými výsledky. I proto je golf v situaci, v níž byl například český tenis zhruba v 60. letech 20. století. Tehdy ho nehrálo mnoho lidí a hráči jako Jan Kodeš nebo Ivan Lendl měli teprve přijít.

Cílem, kterého by mohlo být dosaženo, je sto znormovaných hřišť, počet hráčů by mohl i nadále růst o několik tisícovek ročně. Česká republika se nestane druhým Skotskem, zatím to ani nevypadá, že se u nás zopakuje švédský golfový boom, ale z postsocialis­tického bloku jsme jednoznačně golfově nejdynamičtěji se rozvíjející zemí. Dosáhnout stavu, jaký panuje ve zmíněném Rakousku, je reálné. Není přehnané tvrdit, že golf by se u nás mohl stát „letním“ sjezdovým lyžováním – oba sporty se provozují v přírodě, oběma se může společně věnovat celá rodina.